„Když přemýšlím nad nejefektivnějšími obhájci osobní svobody v mé generaci, David Boaz je číslo jedna a žádné číslo dvě neexistuje.“
Tak o Davidu Boazovi mluví Walter Olson, velká postava mezi americkými libertariánskými právníky. A pokračuje: „Nikdo v sobě nespojil tak pronikavý úsudek, tak neochvějnou oddanost zásadám, tak obratné ovládání tónu, takovou zálibu v poznání a zvědavost pro poznání samotné, takovou snahu být spravedlivý k oponentům, takový talent oslovit tolik druhů publika. Všude, kam mě moje práce zavede, se setkávám s jeho studenty, čtenáři a obdivovateli, s těmi, kterým pomohl a které ovlivnil.“
V Institutu liberálních studií každoročně předáváme výroční cenu jedné zahraniční osobnosti. Je to tradice zahájená v jiné právnické osobě v 90. letech, ke které se hlásíme. Občas se ovšem v jednom roce nepovedlo cenu udělit, tak se potom tento rok přeskočil (2014), nebo se cena „doháněla“ zpětně, což jsme chtěli dohnat v roce 2022, neboť se nám naskytla unikátní příležitost, že do Prahy mířili hned dvě osobnosti krátce po sobě – David Boaz a Dan Klein.
Výroční cena pro Davida Boaze již byla nachystána na 13. dubna, diplom vytištěný a podepsaný a těšili jsme se, že přednese výroční přednášku na zvolené téma Proč jsem optimistou ohledně svobody a pokroku. (Why I Am Optimistic about Freedom and Progress). Měsíc předem nás bohužel informoval, že onemocněl a do Evropy nepojede.
Věřili jsme, že si to vynahradíme někdy v budoucnu, až zdravotní stav Davidu Boazovi dovolí opět cestovat.
Naposledy však veřejně vystoupil na americkém Libertyconu. O stejném víkendu se také konala oslava jeho 70. narozenin, na které náš institut reprezentovali hlavní ekonom Jiří Nohejl a ředitel výzkumu Jan Mošovský.
V červnu 2024 David Boaz bohužel zemřel. Poslední okamžiky zachytil v zápisku Aaron Ross Powell, jeho někdejší pravá ruka. Protože nám David boaz výroční přednášku již bohužel nepřednese, shodli jsme se, že za ni budeme považovat právě jeho poslední veřejné vystoupení:
Liberální myšlenky nebyly nikdy dokonale realizovány. Když koncem 19. století vyprchaly, přišla první světová válka, obchodní válka, velká hospodářská krize a druhá světová válka a některé země si prošly hrůzami komunismu a národního socialismu. Merkantilismus, korporativismus, bigotnost a diskriminace, politické vraždy, autoritářství sužovaly a stále sužují některé části světa.
Dokonce i v naší zemi, za mého života – a zajímavé je, že většina z těchto věcí už za vašeho života neplatí – ale v mé zemi, za mého života, jsme žili s povinnou vojnou, 90% mezní sazbou daně z příjmu, kontrolou mezd a cen, omezeným vstupem do odvětví dopravy a komunikací, zákony o neslušnosti a zákony o rasové segregaci.
To je spousta změn. Docházelo a dochází k pokroku. Po druhé světové válce přineslo obnovené úsilí o volný obchod, mezinárodní právní stát a ústavní liberální demokracii další dlouhé období velmocenského míru a prosperity. A rozšíření vlastnických práv a tržních institucí do Číny, Indie, Latinské Ameriky a dokonce i do Afriky vyvedlo za pouhých 25 let více než miliardu lidí z extrémní chudoby.
Stále větší část světa respektuje rovná práva lidí bez ohledu na barvu pleti, pohlaví, náboženství, sexualitu nebo jazyk. Rovná práva založená na naší společné lidskosti. Byly to naše liberální myšlenky, které to přinesly, a měli bychom na to být hrdí. Samozřejmě, že nyní tyto liberální myšlenky spíše nazýváme libertariánskými, ale naše práce ještě neskončila. Čelíme vzestupu neliberalismu zleva i zprava ve Spojených státech i po celém světě, který ohrožuje svobodu, demokracii, obchod, růst a mír.
A tak nám zbývá bránit ústavní řád naší republiky, stále znovu připomínat lidem, jaké zázraky Amerika vytvořila, jak vzácné jsou ve světě svoboda a hojnost a jaká pravidla jsou pro jejich zachování nezbytná.
[…]
Jednou se mě někteří skeptici zeptali, jaký je nejdůležitější libertariánský úspěch vůbec. Na chvíli jsem se zamyslel a řekl jsem, že zrušení otroctví. „Dobře,“ uznali. „Řekněte mi něco jiného.“ Pomyslel, že když máš v životopise zrušení otroctví, jsi připraven setkat se se svým stvořitelem. To je docela dobré.
Ale zamyslel jsem se pečlivěji a řekl jsem: podrobení moci pod vládu práva. To byl revoluční úspěch. Ústavy, dělba moci, souhlas těch, kterým se vládne, to vše pomohlo omezit přirozený lidský instinkt získávat moc nad ostatními. A omezení tohoto instinktu k moci je naším revolučním úspěchem, ale stále ještě neúplným.
Celý projev si můžete přeložený přečíst zde, nebo zhlédnout v tomto záznamu:
Tom Palmer, blízký přítel a spolupracovník jak našeho institutu, tak i Davida Boaze, ve vzpomínce o něm napsal:
David Boaz vedl příkladný život. Znát ho znamená obdivovat ho a dokonce ho milovat. Jeho prostřednictvím se tolik lidí seznámilo s humánními, slušnými, racionálními a soucitnými argumenty pro „jednoduchý systém přirozené svobody“. Tolik úspěšných a šťastných kariér bylo zahájeno. Tolik lidí se jemně naučilo, jak být účinnými propagátory svých zásad, jak být dobrými kolegy a jak být lepšími lidmi. Tolik slz proléváme nad ztrátou našeho průvodce, naší inspirace, našeho přítele.
[…]
Davidova vytrvalost je příkladem pro nás všechny. Mnoho lidí se nadšeně zapojí do věci svobody nebo do některé z jejích vedlejších kampaní, a když se Velké vítězství nedostaví do jednoho, dvou, tří nebo dokonce deseti let, odradí je to a odpadnou. David ne. Vždy věděl, že změny, o které usiloval, se nemusí uskutečnit, dokud nebude s námi, abychom je mohli oslavit. Některé se skutečně staly. Pád SSSR a jeho říše iracionality a krutosti. Konec ponižování a útlaku apartheidu. Rovnost manželství. Legalizace marihuany. Přes to všechno, přes neúspěchy i úspěchy, přes pomalé a postupné kroky, neúnavně pracoval na uskutečnění cílů, o nichž věděl, že se uskuteční až dlouho poté, co z nás bude prach a popel.
Jsme rádi, že Davida Boaze můžeme poctít aspoň takto. Doporučujeme jeho články, které jsme přeložili na náš web a tyto vybrané podcasty s ním / o něm:
Ředitel Institutu liberálních studií Martin Pánek, který by na výroční ceně diplom předával a hosta představoval, uvedl: „Když jsem byl v roce 2013 na stáži v Cato Institutu, stal se pro mě David Boaz inspirací a vzorem. Mým snem se stalo vybudovat český think-tank, který se tomu Davidovu bude aspoň trochu podobat. David Boaz se staral mj. o to, aby Cato neuhnulo z obhajoby liberalismu, a to i za cenu ušlých příležitostí nebo ostrakizace z mocnějších kruhů. Věřím, že minimálně v tomto ukazujeme, že umíme jít v Davidových šlépějích.“
„Když jsem byl v roce 2013 na semináři s Davidem Boazem, mluvil mj. op tom, jak s lidmi o liberalismu komunikovat. Obzvlášť jedna rada mi připadala výjimečně dobrá, a jsem rád, že ji David zahrnul do svého posledního projevu,“ dodal Pánek. Tady je:
Před několika lety vyšla kniha s názvem Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce. No, všechno, co potřebujete vědět o politice, se svým způsobem naučíte v mateřské školce – základy svobody, základy civilizace: Nebij druhé lidi, neber jim věci a dodržuj sliby. Pokud budete tato pravidla uplatňovat, budete mít prosperující a mírumilovnou společnost.
Ať je památka na Davida Boaze věčná.
