Revitalizační agentura skončila fiaskem, prakticky musela zachraňovat sama sebe a ani to se jí nepovedlo. Resuscitace podniků a chod samotné revitalizační agentury stál na různých platbách, například i za služby poradenským institucím přes 250 milionů Kč. A už tu máme další velkolepé plány na rozhazování peněž daňových poplatníků.
„Velký třesk“ má ovšem stát tisícinásobně více. Je jen velmi slabou útěchou, že podle dostupných údajů ne všechny peníze mají jít ze státního či veřejných rozpočtů. Ministr Grégr připouští, že státní rozpočet bude zatížen polovinou předpokládané částky (265 mld Kč), kterou chce do svého „Velkého třesku“ nasypat. Pro zjednodušení připusťme, že se jedná o 135 miliard Kč. Vzhledem k chronickému deficitu státního i veřejných rozpočtů je zřejmé, že v dohledné době nelze financovat tento program jinak než dalším zvyšováním deficitů. Připusťme, že plán nalévání peněz by trval cca 3 roky a každý rok by se financovaly projekty za 40 – 50 miliard. Zvýšený deficit by se s největší pravděpodobností financoval vydáním státních dluhopisů. Ty si někdo koupí jen pokud budou slušně úročeny (cca 7,5 %). Z toho plyne, že za první rok zaplatíme jenom na úrocích cca 3 mld Kč, za druhý rok téměř 6 mld Kč a za třetí rok téměř 10 mld Kč. Zdůrazňuji, že toto jsou pouze náklady na úroky, které během tří let představují téměř 20 mld Kč. Pro další srovnání uvedu, že je to skoro dvakrát více prostředků, které obdržely v roce 2000 zařízení vysokoškolského vzdělávání. Dalších 135 miliard je jistina, která by měla být splacena z budoucích výnosů. Ty jsou ovšem nereálné, protože část peněz v rámci „Velkého třesku“ má být použita například na oddlužení průmyslových podniků či restrukturalizaci hutnictví. Nutně se tak tyto finanční prostředky stanou utopenými náklady.
Je docela možné, že plán ministra Grégra vládou projde. Byli jsme již svědky jeho několikerého vítězství s podobnými materiály. S největší pravděpodobností má i nyní dopředu předjednanou podporu s jednotlivými ministry. Není divu, když na každý resort může kápnout určitá částka, kterou by mohli ministři použít na své programy. S penězi z privatizace lze počítat jen teoreticky, protože ty jsou již v současné době na letošní rok a prakticky na příští léta „utraceny“ na jiné socialistické programy. Taktéž např. výše výnosů za prodej čtyř licencí UMTS (vláda předpokládá 20 miliard Kč) je nyní nereálná.
Jedno z mála pozitiv na programu „Velký třesk“ je to, že s největší pravděpodobností by mohlo dojít k urychlení procesu privatizace. Jednak z toho důvodu, aby se hledaly dodatečné zdroje pro financování tohoto megalomanského plánu a jednak i z důvodu, aby se peníze za privatizaci v případě výměny vládní garnitury nedostaly do rukou nového kabinetu. Přesto s největší pravděpodobností nepůjde o „Velký třesk“, jak je tento vysoce ambiciózní plán ministra Grégra nazýván, ale spíše o pumelenici pro státní rozpočet.
Než se ale podaří realizovat plán ministra Grégra, čeká všechny naše domácnosti jiný „třesk“, který se schovává pod název sčítání občanů. O této akci toho bylo napsáno již velmi mnoho. Přesto je na místě připomenout, že naprostá většina údajů je pro vývoj české ekonomiky málo podstatná. Je ovšem možné, že někdo má zájem připravovat založení nové Státní plánovací komise (SPK), která by měla potom vycházet při plánování produkce z toho, co už kdo má a co by mohl možná někdy v budoucnu chtít či potřebovat. Stejně by jí takto zjištěné údaje byly k ničemu, protože Český statistický úřad je podle svého vyjádření bude mít komplexně k dispozici až za dva roky. „Nová SPK“ by pak reagovala na úplně jinou konkrétní ekonomickou situaci a navíc zkreslenou předpokládanou statistickou chybou a předpokládaným, ne vždy pravdivým vyplňováním údajů občany. Jejich obavám a strachu z koncentrace osobních údajů se není co divit. Již mnohokrát byly státními institucemi vypečeni.
Řada osobních údajů, které se zjišťují dotazníkem, je evidována již nyní na různých úřadech, proto výdaje (přes 2 mld Kč) na sčítání obyvatelstva jsou zbytečným vyhazováním peněz.
