Tak zní titulekjiž několik dní starého článku,k němuž jsem se odhodlal napsat komentář až dnes. Jak název napovídá, tématem je snaha skupiny lidí o udrženíztrátových veřejných telefonních automatů (či budek) v provozu. Tato myšlenkanení úplně nová a byla v nedávné době zmiňovaná a diskutovaná i u nás. Protonení na škodu se nad ní chvíli zastavit a zamyslet se nad tím, o co vlastně jde.
Článek jevolně přeložen z anglického originálu (PayPhones: A Dying Breed?, od Sara B. Miller)a autorka v něm prezentuje názor, že některé telefonní budky by mělyzůstat zachovány přestože jsou ztrátové, protože jsou podle jejích slov„potřebné“ a „společensky prospěšné“. To je jeden z důvodů proč mainskýkongresman Herbert Adams navrhl zákon, jímž by měla být státem garantována síťveřejných telefonních automatů (zvláště potom na místech se špatným pokrytímmobilních operátorů).
Jak je jasněvidět z tohoto příkladu, i ve Spojených státech, jedné ze zemí nejvícepropagujících tržní systém, je síla trhu takto znevažována. Vždyť přeci volný(zákony neregulovaný) trh je nejlepší (nejefektivnější) možností, jak dosáhnoutspolečensky optimálního řešení. Co se týče rozmístění telefonních budek, jde otéměř učebnicový příklad.
Lidé mají zmožnosti používat telefonní budku určitý užitek a tento užitek lze skrzepoptávky po telefonních službách každého z nich převést na peněžní vyjádření(kolik jsou lidé dohromady ochotni zaplatit za to, že na jistém místě bude státtelefonní budka). Pokud bude tato částka vyšší, než náklady spojené s provozembudky, je společensky prospěšné, aby byla budka zřízena, bude-li nižší, neníprovozování budky společensky efektivní. Na volném trhu musí jít vždy odobrovolnou transakci, tedy obě dvě strany z ní musejí mít prospěch. Prototelefonní společnost bude poskytovat budku pouze v případě, že to pro ni budevýhodné, tedy budka bude zisková.
Na druhéstraně lidé budou ochotni přijmout postavení budky, pokud telefonní společnostza její provozování bude chtít méně nebo stejně, než jsou oni maximálně ochotninabídnout (např. v podobě protelefonované sumy, nebo měsíčního paušálníhopoplatku…). V situaci, kdy stát zákonem přikáže nechat v provozu budku, kteránení efektivní, uvaluje povinnost uhradit vzniklou ztrátu buď na provozovatele,nebo ji uhradí z daní a tedy spotřebitelé dohromady zaplatí za provoz budkyvíce, než kolik byli maximálně ochotni zaplatit. Tímto krokem právě vznikáneefektivita, protože alespoň jedna strana je nucena chovat se jinak, než by sechovala optimálně.
Proto bychomse měli ptát, co je dnes na telefonních budkách tak zvláštního, že pro něpravidla volného trhu neplatí. Na tuto otázku v článku Sary B. Miller najdemetyto odpovědi:
- „Téměř sedm procent domácností je bez telefonu a tak jsou na telefonních automatech životně závislé.“
- Rušení telefonních budek je proti sociální rovnosti, bezpečnosti občanů a zdravému rozumu.“
K prvnímubodu bych řekl asi to, že sedm procent domácností bez telefonu může býtz velké části tvořeno lidmi, kteří telefon nepotřebují, či ho nechtějí, apřirovnal bych to u nás k počtu domácností, které nemají doma televizor.Přitom v tomto případě jde ve valné většině o lidi, kteří právě otelevizor nestojí a tudíž nikoho ani nenapadne, aby se státně zřizovala síť veřejných„televizních budek“, kde by si lidé, kteří televizi doma nemají (třeba i zapoplatek jako je tomu u telefonních automatů), mohli čas od času také užíttelevizní zábavu.
Druhý argumentraději nebudu komentovat, protože tyto bezduché fráze slýcháváme na každémkroku (a bohužel – vzhledem nejen k Evropskému vývoji – asi ještě dlouhobudeme).
V článku jsmetedy žádné relevantní argumenty pro to, že by rozmístění telefonních budek byloovlivněno nějakým tržním selháním, nenašli. Je tedy více než pravděpodobné, ževeřejné telefonní automaty jsou statkem jako každý jiný a tedy není důvodnarušovat volný trh, který v takovýchto případech nabízí jednoduché řešení– pokud jsou telefonní budky opravdu prospěšné, pak jejich uživatelé budouzajisté ochotni zaplatit provoz těchto zařízení a provozovatel je nebude mítnejmenší zájem zrušit.
Na závěr si přecijen neodpustím jednu volnější připomínku ke druhému citovanému argumentuzastánců zachování veřejných telefonních automatů. Upřímně doufám, žev lidech zůstalo více opravdového zdravého rozumu, aby nepodlehli lacinýma nic neříkajícím argumentům Orwellovských demagogů.
