fbpx
Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut

Základní neufinancovatelný příjem

0

Co je to Universal Basic Income (dále UBI), neboli základní nepodmíněný příjem? S tímto termínem se zřejmě většina čtenářů již dříve setkala. Jde o nepodmíněný transfer, který jeden subjekt (většinou stát) vyplácí bez dalších otázek jiným subjektům (většinou občanům). Všem ve stejné výši a bez výjimky. Smyslem tohoto transferu bohatství je potom zajištění důstojné základní životní úrovně pro všechny občany bez ohledu na jejich způsob chování, zdraví, věk, vzdělání apod. Ač tento koncept získal na popularitě na přelomu tohoto desetiletí, nejde o žádnou novinku. První zmínky o principech UBI lze najít už v 16. století.

Podoba UBI se může lišit. Může jít o výše zmíněný netestovaný transfer každému nehledě na jeho životní situaci, nebo může jít o transfer testovaný, závislý na velikosti příjmu. Dva příklady za všechny:

  • Negativní daň z příjmu: Nápad, s kterým přišel Milton Friedman, stál na progresivním daňovém systému. Negativní daň funguje zjednodušeně tak, že stát, či nějaká jiná autorita, stanoví určitou hranici příjmu, pod kterou, když se jedinec ocitne, tak dostává od státu transfer peněz do výše stanovené hranice. Pokud se jedinec naopak ocitne nad touto hranicí, tak o část transferu přichází, až od určitého přijmu nedostává od státu nic. Negativní daň z příjmu je v současnosti pravděpodobně nejdiskutovanější variantou nepodmíněného příjmu.
  • Doplácení mzdy do stanovené minimální výše. Podobně jako u negativní daně by stát nastavil minimální příjem, který by byl následně porovnáván se skutečným příjmem a rozdíl by byl doplacen. Systém by mohl fungovat například skrz slevy na dani v závislosti na výši příjmu z práce, které fungují jako dodatečný příjem ke mzdě. Sleva na dani by pak byla tím vyšší, čím nižší by byl příjem. Systém tedy není univerzální a pomáhá pouze pracujícím.

Proč zažívá idea nepodmíněného základního příjmu svou renesanci právě dnes? Největším faktorem, který způsobuje zmíněnou renesanci UBI, je strach z technologického pokroku. Vznikají různé studie, které skálopevně tvrdí, že až třetina lidí přijde o svou práci díky automatizaci výroby. Na této rovině neexistuje mezi odborníky shoda. Ekonom z MIT David Autor oponuje názoru, že technologický pokrok bude „krást“ lidem práci skrze automatizaci a další procesy. Spíše naopak. Říká, že automatizace různých nezáživných a repetitivních pracovních úkolů způsobí nárůst důležitosti komplementárních činností. Tím po nich vzroste poptávka a stanou se i více lukrativní jak pro domácnosti, tak pro firmy. Podle Davida Autora dojde k pravému opaku a s pokračující automatizací vzroste poptávka po „lidských“ pracovnících. Jako příklad uvádí vznik bankomatů, které by měly podle logiky nahrazovat řadové pracovníky na přepážkách banky, kteří do té doby zastávali činnost bankomatů. Tedy výběr hotovosti. Po 45 letech od vzniku bankomatů se počet bankovních úředníků obsluhujících přepážky zhruba zdvojnásobil. Tento argument lze podpořit i agregovanými historickými údaji. Posledních 200 let zažívá lidstvo extrémní technologický i společenský pokrok. Je to éra převratných vynálezů, cest do vesmíru a dalších revolučních změn nejen na poli výroby.

Graf č.1: Vývoj počtu obyvatel ve světě

Došlo také k více než sedminásobnému nárůstu světové populace. I tak je dnes zaměstnáno více dospělých lidí, než tomu bylo v roce 1820, a to absolutně i procentuálně. Ano, je to kvůli tomu, že je lidstvo bohatší, a tak poptává a nabízí podstatně víc statků a služeb než kdy dříve. Vzniklo tak mnoho nových profesí a pracovních pozic, o kterých se Evropanům v devatenáctém století ani nezdálo. Lze tedy říci, že argument o ztrátě pracovních míst v důsledku automatizace není založen na zkušenostech z historie, ani na reflexi dosavadního poznání. Nelze však s naprostou jistotou předpovědět, že se bude historie opakovat. Až budoucnost napoví, zda byl tento strach opodstatněný, nebo jestli jde o další výkřiky již mnohými zapomenutých Ludditů.

Nehledě na to, zda je strach z automatizace opodstatněný, je UBI podporováno na politickém spektru zprava doleva. Důvodů, proč si UBI našlo své zastánce, je totiž podstatně více než jen strach o pracovní místa. UBI má totiž řadu nesporných výhod ve srovnání se současnými sociálními systémy v Evropě i jinde ve světě. Jaké výhody to jsou? No to zřejmě záleží na tom, s kým o problematice diskutujete. Některé z těch nejčastějších argumentů lze najít v následujících odstavcích.

  • Kdybyste si nakreslili výrazné zjednodušení současných sociálních systémů jako propojené bubliny, vypadal by jako nekonečné mraveniště. Systémy bývají často šíleně složité. Existuje velké množství různých dávek od přídavků na děti, příspěvku na bydlení, podpory v nezaměstnanosti, mateřské, dávky v hmotné nouzi, příspěvků na léky, příspěvků na vzdělávání, pastelkovné, po příspěvky na cokoliv, co si zrovna která vláda usmyslí, že je nutné dotovat. Vznikají pak desítky různých dávek, podmínek, formulářů, úřadů, které následně řeší, kdo má za co a kolik dostat. UBI tak slibuje vysoké úspory na byrokracii, protože „vypsat šek“ každému jednotlivci ve společnosti bez rozdílů je mnohem jednodušší než každého zvlášť testovat, zda má nárok na dávku ze sociálního systému a v jaké výši. To by v perfektním světě dramaticky snížilo náklady na přebujelý úřednický aparát.