Západ a idea svobody

Ludwig von Mises ve svém článku The Idea of Liberty is Western (1950) napsal:

„Idea svobody je a vždy byla specificky západní myšlenkou. Právě fakt,že obyvatelé Východu nikdy sami nedospěli k ideji svobody, je tím, coZápad od Východu v prvé řadě odděluje. Staří Řekové si zasloužilinehynoucí slávu tím, že jako první pochopili význam a důležitostinstitucí zajišťujících svobodu. Historické výzkumy z poslední dobysice zjistily, že některé vědecké objevy tradičně připisované antickýmŘekům jsou ve skutečnosti orientálního původu. Avšak nikdo nikdynepopíral, že idea svobody vznikla ve městech starověkého Řecka. Dílařeckých filosofů a historiků tuto ideu přenesla i do Říma a později ido novověké Evropy a Ameriky. Tato myšlenka se stala neodmyslitelnýmprvkem všech západních plánů a projektů, jak ustavit dobrou společnost.Idea svobody zplodila i filosofii laissez-faire, jíž lidstvo vděčí zavšechny bezprecedentní úspěchy, kterých dosáhlo v éře kapitalismu.“

Výše citované Misesovo tvrzení potvrzuje i americký historik Richard Pipes ve své knize Vlastnictví a svoboda (s. 127):

Odborník na dějiny klasického starověku Moses Finley napsal, že „slovo „svoboda“, řecky eleutheria a latinsky libertas,či výraz „svobodný člověk“ jsou do jazyků Blízkého východu včetněhebrejštiny nepřeložitelné, což platí i v případě jazyků Dálnéhovýchodu“.[i]

Tuto myšlenku Pipes dále rozvádí v poznámce č. 2 (s. 317):

Japonci,kteří se pod vliv Západu dostali poprvé v 19. století, měli s překlademslova „svoboda“ velký problém. Nakonec pro něj použil slovo jiju, což znamená „bezuzdnost“. Totéž platí pro Číňany a Korejce.[ii](…) Muslimští autoři čelili podobnému problému: „První použití pojmusvoboda v jeho jasně daném politickém smyslu se v islámských zemíchobjevuje na přelomu 18. a 19. století v Osmanské říši, a to evidentnědíky Evropanům, kteří občas pomáhali při překladech evropskýchdokumentů (…). První zmínky o svobodě v dílech muslimských autorů jsounegativní, znamená pro ně totiž zhýralost, bezuzdnost a anarchii.“ B.Lewis, Islam in History, New York 1973, s. 267, 269.

[V této souvislosti by mě zajímalo, co přesně znamená čínský znak (slovo ziyou) na propagačních tričkách Liberálního institutu z roku 2008, jenž dle kolegy Dana Vořechovského údajně znamená slovo „svoboda“.]

RichardPipes argumentuje, že na Západě se idea svobody vytvořila s takovýmpředstihem před ostatními kulturami a civilizacemi právě proto, žepoměrně brzy začalo být uznáváno a chráněno soukromé vlastnictví.Soukromé vlastnictví zajišťovalo hospodářskou nezávislost a lidskoudůstojnost obyvatel žijících na Západě, neboť se díky němu do značnémíry osvobodili od rozmarů tyranů. Pipes tvrdí (s. 128):

„Prvotnímzdrojem hospodářské sebedůvěry byla soukromě obdělávaná půda, a to senejdříve začalo dít ve starověkém Izraeli, Řecku a Římě.“

Vzápětí Pipes cituje následující Finleyho vysvětlení původu západní svobody:

„EkonomikyBlízkého východu [ve starověku]ovládaly obrovské počty lidí kolempanovníkova paláce nebo chrámu duchovních, [kteří] vlastnili velkoučást obdělávané půdy – v podstatě něco na způsob monopolní „průmyslovévýroby“ – a také řídili zahraniční obchod (…). Organizovali ihospodářský, vojenský, politický a náboženský život společnostiprostřednictvím jednoho složitého byrokratického a povelového systém,který bych popsal jedním velmi obecně pojatým slovem jako „přídělový“.Pro řecko-římský svět až do dobyvatelských výprav Alexandra Velikého apozdních Římanů, [po nichž]byla připojena obrovská území na Blízkémvýchodě, nic z toho neplatí (…).

Nezamýšlím zjednodušovat.Na Blízkém východě existovalo soukromé vlastnictví půdy, kterouobdělávali soukromníci, a „nezávislí“ řemeslníci a obchodníci veměstech. Nevíme sice, kolik jich bylo, ale nepokládám za možné, že bytito lidé dokázali vytvořit hlavní hospodářskou soustavu. Oproti tomuřecko-římský svět byl v zásadě zcela prodchnut soukromým vlastnictvím – od několika akrů půdy až po rozlehlá panství římských senátorů a císařů. Byl to svět soukromého obchodování a výroby.“[iii]