Nebudu se zde pouštět do diskusí o tom, zda je DDT užitečné pro rozvojový svět či nikoli. Každý, kdo umí alespoň průměrně anglicky, si o tomto tématu může přečíst sám. Stejně tak se nebudu pouštět do diskuse, zda stromy z deštných pralesů končí v toaletním papíru, nebo zda člověk může za globální oteplování. O všech těchto tématech je možné dočíst se z jiných zdrojů. Na článku Petra Vacka mě zarazila jedna věc – podivuje se nad tím, že Ondřej Neff vyjádřil své znechucení nad výstavou mrtvých těl v pražské Lucerně a přirovnává ho ke znechucení environmentalistů nad tím, že si někdo „namastí kapsu“ na úkor životního prostředí.
Mezi těmito případy je ovšem poměrně podstatný rozdíl. Ondřeje Neffa by šlo k environmentalistům typu Greenpeace či jejich politických bratranců Straně zelených přirovnat jen tehdy, kdyby šel do Parlamentu ČR, lobboval za zákaz výstavy lidských mrtvol, hrozil skrze živnostenský úřad majiteli Lucerny zabavením živnostenského oprávnění, poslal na něj z moci úřední policii, zakázal vstup vybraným skupinám osob a vůbec se mu prostřednictvím státní moci snažil ve vystavování těchto objektů zabránit, selektivně ho zdanit či mu ho jinak znepříjemnit. Ondřej Neff nic takového neudělal. Pouze se nechal slyšet, že mu vystavování mrtvol přijde odsouzeníhodné a neetické.
Naproti tomu environmentalisté postupují poněkud méně vybíravými způsoby. Nic proti článkům a ohlášeným demonstracím na veřejně přístupných místech. O něco horší je to v případě, když zaberou váš soukromý majetek (např. loď). Ale budiž – způsobí vám sice nějaké ztráty, ale nakonec jednou (snad) odejdou. Úplně nejhorší je, když zneužijí pro sledování svých etických cílů státní aparát. Například tak, že přinutí všechny obyvatele Evropské unie k používání úsporných zářivek (za mohutného potlesku firem, které je vyrábějí), z peněz daňových poplatníků dotují vydávání globálního ideologického pamfletu Ala Gorea (nalistujte si část „Dotácia knihy Al Gora bola správna“) nebo se snaží protlačit „ekologickou“ daňovou reformu, která na základě problematických výpočtů externalit zdaňuje téměř vše (snad s výjimkou topení velbloudím trusem).
Nikdo nepochybuje o tom, že – slovy Petra Vacka – „etické důvody jsou dost silné na to, aby člověk odmítl touhu po zbohatnutí za každou cenu“. Jen je rozdíl v tom, jak toho lze dosáhnout. Posadit se za krk státnímu aparátu, který bude bičem nutit všechny ostatní tancovat tak, jak budeme my pískat, nebo tím, že se pokusíme nevědomé masy přesvědčit sami – pomocí veřejného vystupování, médií, přednášek, nenásilných happeningů… Děkuji Ondřeji Neffovi za to, že vyjádřil svůj názor a obohatil veřejnou diskusi; neděkuji environmentalistům za to, že se kvůli nim stalo z přírody odpudivé politikum.
