Podnikatel Radim Jančura, který nedávno prezentoval svůj životopis naNEWTON College, je velmi progresivní a podnikavý člověk. Snad nejvícese proslavil – samozřejmě kromě žlutých autobusů – svojí snahouprovozovat regionální železniční tratě pod hlavičkou firmy RegioJet.Příslušné tendry podle svých slov nevyhrál i přesto, že bylnejlevnější. A to proto, že si to tak političtí představitelé nepřáli.Podle jeho názoru se za tímto rozhodnutím skrývá korupce.
Je zřejmé, že železniční doprava v České republice provozovanástátem je organizována neefektivním způsobem. Soukromí podnikatelé typuRadima Jančury jsou proto schopni zorganizovat provoz tak, že jenejenom nejlevnější, ale také daleko přívětivější k zákazníkovi. Nadruhou stranu je nutné podotknout, že ani pan Jančura není schopenprovozovat regionální železnice bez dotací.
Pan Jančura tvrdí, že žádné přímé dotace na provoz železnicnepotřebuje, ale jedním dechem odmítá jinou věc, a tou je vlastnictvíkompletní železnice, tedy i kolejí. Infrastruktura, díky jejímužvlastnictví může Ministerstvo dopravy nepokrytě vybírat operátory nazákladě arbitrárního rozhodnutí, by podle Radima Jančury měla zůstat vrukou státu. Proč? Protože jakmile by železniční podnikatelé vlastnilii koleje, regionální doprava by zanikla.
Je zřejmé, že řešení provozu lokálních železničních sítí RadimaJančury zaměřené na zákazníka a nikoliv na úředníka na Ministerstvudopravy je daleko lepší než stávající řešení. Úředník na Ministerstvudopravy hájí zájmy byrokracie a odborů a podle slov Radima Jančury takévelikost úplatku a nikoliv zájmy zákazníka. Otázka ale zní: Jak jemožné v budoucnu zajistit to, že stát nebude kontrolu infrastrukturynadále zneužívat ke svým skrytým politickým cílům?
Když se retrospektivně podíváme, kam až se kauza Radima Jančurydostala, tedy před Evropský soudní dvůr v Lucemburku, zdá se, jako bytomuto v České republice zabránit nešlo. Dokonce ani Úřad na ochranuhospodářské soutěže nebyl schopný podnikatele proti neprůhlednémurozhodnutí státu ochránit. Podle mého názoru je tedy naivnípředpokládat, že stát, který historicky vlastní železnice proto, abynaplňovaly jeho politické cíle, bude chtít toto privilegium poskytovatpodnikatelům. A znovu, i kdyby, je otázkou, proč by měli daňovípoplatníci hradit výstavbu a údržbu železniční sítě? A konečně: kdybyregionální železnice zanikly, znamenalo by to úplný konec regionálnídopravy?
