Polistopadová politická garnitura cílevědomě směřuje náš politický vývoj do atlantických struktur a ekonomický vývoj do západoevropských hospodářských struktur. Tuto orientaci považuji pro Českou republiku za jedinou možnou. O čem však nejsem přesvědčen, je cesta, po níž se chceme dostat do Evropské unie. Obávám se, že nemůže být založena na co nejrychlejším přijetí současných norem, standardů, subvencí, ochrany trhu a legislativního rámce zemí EU. Úsilí po rychlém dosažení úrovně zemí EU může mít kontraproduktivní důsledky, jimiž bude konzervace současného stavu a struktury zemědělské produkce, a tedy i konzervace rozdílu mezi zemědělstvím naším a zemí EU.
Naše zemědělství musí projít zásadní restrukturalizací. Tato restrukturalizace byla uvedena do chodu změnou vlastnických struktur a její dynamika byla udržována působením tržních sil. Výraznější rozvinutí subvenční politiky zbrzdí restrukturalizaci zemědělské výroby a umožní další přežívání nekonkurenčních výrob za peníze daňových poplatníků. Jak si s touto skutečností má poradit náš zemědělec, který je vystaven unfair konkurenci ze strany západoevropských subvencovaných dodavatelů.
Naši zemědělci jsou v nezáviděníhodné pozici. Na trhu čelí unfair konkurenci producentů ze zemí Evropské unie. Západoevropští výrobci jsou zvýhodněni díky dotační politice, exportním kvótám a ochraně trhu se zemědělskými produkty. Tato zvýhodnění, která si vybojovala silná zemědělská lobby, mohou být sebezničující. Západoevropské zemědělství dovedla do stavu, kdy není schopno bez výše uvedených zvýhodnění konkurovat producentům ze Spojených státu a Kanady, Austrálie, Nového Zélandu a rozvojových zemí. Tato ochrana je především zaměřena proti zemím třetího světa, tedy proti nejchudším zemím, které na světových trzích mohou uspět pouze se zemědělskými produkcí a surovinami. Ochranářské bariéry vyspělých zemí jim neumožní realizovat jimi vyrobenou produkci a získat tak prostředky pro investování do hospodářství, především potenciálních exportních odvětví. Tím dochází ke konzervaci zaostalosti zemí třetího světa. Z tohoto hlediska je pokrytecké, když vyspělé země prosazují pomoc zemím třetího světa (jedná se především o peníze daňových poplatníků), přičemž nejefektivnější formu pomoci, kterou disponují jsou svobodné trhy, před chudými zavírají.
Důsledky subvenční politiky v zemích EU :
1. Subvence.
Subvence zemědělským producentům a ochrana potravinářského trhu zemí Evropské unie jsou vykoupeny (zaplaceny) vyššími cenami potravin a vyšší mírou zdanění. Země Evropské unie brání svůj trh před dovozy potravin ze zemí s nižšími náklady. Zelená nafta pro zemědělce představuje skrytou dotaci z rozpočtových prostředků ve prospěch této zájmové skupiny. Její zavedení sníží produkční náklady v zemědělství, což bude stimulovat zemědělce k růstu nabídky jejich produkce. Vzestup nabídky při poměrně konstatní poptávce vyvolá tlak na pokles cen finální produkce. Dojde tak k většímu rozevření nůžek mezi cenami vstupů a cenami hotové produkce.
2. Kartelové dohody
Systém poolu při placení za zemědělské produkty je jiným příkladem důrazu farmářů na spravedlnost, který snižuje příjem odvětví a země. Exportní příjmy jdou do poolu a individuální farmáři dostávají zprůměrovanou cenu. Základní zemědělská produkce se prodává na tradiční trhy, např. zemí EU, za výhodné ceny, ale přebytek produkce, vyvolaný subvencemi, směřuje většinou na marginální trhy jako jsou Irán nebo Rusko a ceny stěží pokryjí náklady. Protože farmáři realizují průměrnou cenu, nemohou vidět škody způsobené růstem jejich produkce. Kdyby obdrželi reálnou cenu za svou produkci, zjistili by daleko dříve, že musí omezovat svou nabídku.
