Česká republika se dostala v posledních měsících do oživovací fáze v rámci průběhu hospodářského cyklu. To s sebou přineslo několik pozitivních ale i negativních zpráv pro občany. Mezi pozitivní můžeme řadit například zastavení růstu nezaměstnanosti, oživení průmyslové a stavební výroby, nárůst spotřebních výdajů a ustálení míry inflace kolem 4%. Nezdá se ani, že by v dohledné době několika málo měsíců hrozilo nějaké příliš dynamické zvyšování cen, kromě těch, které budou administrativně deregulovány (nájemné). Možná dojde i k mírnému zvýšení cen u těch produktů, které dovážíme, což se v konečném důsledku může projevit u cen benzínu či plynu. Výrazné inflační šoky do konce tohoto roku můžeme očekávat jen těžko.
Centrální banka dokonce přistoupila k nepatrnému snížení základních úrokových sazeb. V dostupnosti (zlevnění) úvěrů pro podniky, případně spotřebitelských úvěrů pro domácnosti se však opatření ČNB v krátkém období téměř nedotkne.
V čem banky zareagovaly pružně, je snížení úrokových sazeb z vkladů (to je negativní zpráva pro občany). Tady nastává pro část občanů a domácností, které mají dočasně volné finanční prostředky, dilema, jak se svými úsporami naložit. Pokud je totiž ponechají v bankách při dnešních úrokových sazbách pohybujících se mezi 2 a 4 %, tak se jejich vklady znehodnocují. Důvodem je to, že inflace se přece jenom pohybuje kolem 4 % a pokud je hrubé úročení 4% ročně, tak čistý výnos je pod 3,5 %. Tak například při výši úspor 100.000 Kč získává vlastník vkladu za rok 4.000 Kč úroku (4% p.a.) a zaplatí 15% srážkové daně. Jeho čistý výnos tak činí 3.400 Kč. Při čtyřprocentní inflaci vlastně ztratil za rok 600 Kč.
Jaké alternativy může zvolit domácnost, která má dočasně volných 100.000 Kč? Pravděpodobně nejvýhodnější v současné době je zavést si stavební spoření, kde vkladatel dostává státní příspěvek. Další část svých prostředků může domácnost rozložit tak, že je použije na nákup podílových listů. Zde musí být velmi opatrná. Doporučuje se nakupovat podílové listy pouze od těch podílových fondů, které jsou na našem trhu zavedeny, jsou pod kontrolou KCP a jsou členy Unie investičních fondů a společností. U těch je alespoň do jisté míry garantována serióznost. Při investicích do podílových listů by si měl každý podrobně zjistit výši poplatků, která se strhává při nákupu a prodeji. Nevýhodou pro české fondy je to, že jejich výnosy a výnosy z podílových fondů mají v České republice nevýhodný daňový režim. Proto i jejich zhodnocení bývá nižší než u obdobných zahraničních podílových fondů a jsou tímto diskriminovány. Stálo by za zvážení upravit zdaňování těchto produktů tak, jak je to běžné ve světě. Nejlepším řešením pak je zrušení zdanění jak podílových listů, tak i úroků. Výnos z těchto daní je pro veřejné rozpočty stejně zanedbatelný.
Tím pádem by se i relativně bezpečné vklady v dnes již téměř očištěných bankách, které jsou těsně před privatizací nebo po privatizaci, mohly zvýšit právě o to, že by nebyly placeny úroky z vkladů. Pak by při dnešních úrokových sazbách byl čistý výnos roven současnému hrubému výnosu a pohyboval by se právě na hranici současného znehodnocení peněz inflací. Občané by se měli vyhnout investování do pochybných nabídek, které jim slibují zhodnocení ve výši nad 25% ročně.
Kdo by měl k dispozici více volných finančních prostředků, tak se ještě pořád zdá vhodná doba investovat do nákupu bytu, ale to jen v určitých lokalitách a v určité kvalitě.
Více riskantní je nákup akcií české provenience, méně riskantní je nákup akcií zahraničních, ale pozor, aby se nejednalo o akcie těch podniků, jejichž cena je příliš přehnaná a nafouknutá. Tady může dojít k splasknutí cenové bubliny a tím k znehodnocení investice.
Obecně platí, že jednotlivci i domácnosti by si měli velmi bedlivě vybírat, komu svěřují své úspory.
