Světoznámý newyorský finančník Warren Buffett vyzval americkézákonodárce, aby bohatým zvýšili daně. Takové zvýšení daní považuje za adekvátníreakci demokratické společnosti na prohlubující se deficity veřejných rozpočtůa hrozbu státního bankrotu. Na jeho výzvu bezprostředně zareagoval známýamerický nakladatel Steve Forbes. Bývalý republikánský kandidát na americkéhoprezidenta a vydavatel prestižního magazínu Forbes třetímu nejbohatšímu mužinaší planety lapidárně odpověděl, že jeho výzva ke zdanění bohatých jezbytečná. Už mnoho let lze totiž dle zákona o poskytování finančních darů státuposkytnout dobrovolný finanční příspěvek na snížení veřejného dluhu americkévlády prostřednictvím Ministerstva financí Spojených států amerických.
Není bez zajímavosti, že Buffettova výzva vyvolala nejsilnější reakcive Francii. 16 vrcholových manažerů, podnikatelů a další mimořádně bohatí lidépodepsali petici, v níž žádají o uzákonění zvláštního příspěvku pro bohaté.Dodatečná daň by měla vést ke snížení deficitu francouzských veřejnýchfinancí, který dle autorů petice ohrožuje budoucnost Francie. Dědičkakosmetického koncernu L´Oréal, předseda představenstva bankovního domu SociétéGénérale, prezidenti telekomunikačního operátora Orange a letecké společnostiAir France s dalšími osobnostmi podnikatelského života podepsali petici zavyšší zdanění bohatých ve jménu solidarity.
Lze se domnívat, že tyto osobnosti ve své „blahosklonnosti“ ani nevědí,že akt solidarity vychází z dobrovolnosti. Solidaritu nelze nadekretovat.Pokud se tak učiní, nejedná se o solidaritu, nýbrž o vynucené přerozdělováníbohatství či peněz z kapes jedněch do rukou jiných. Zatímco projevemsolidarity by byla přímá platba či příspěvek chudým, potřebným a jiným,s nimiž dárce pojí sounáležitost, což se děje převážně prostřednictvímnadací, charit, občanských sdružení a jiných dobrovolných organizací, takpřerozdělování v demokracii se děje prostřednictvím daní za účasti státu ajeho přebujelé byrokracie.
16 velmi bohatých Francouzů si určitě všimlo, jak v poslednímdesetiletí ve Francii utěšeně bují korupce. Svědčí o tom pozvolný pokles poziceFrancie ve světovém indexu vnímání korupce. Vždyť ještě neskončil souds bývalým francouzským prezidentem Jacquesem Chiracem, který je společněs devíti bývalými úředníky pařížského magistrátu obžalován ze zneužíváníveřejných prostředků pro soukromé účely. Konkrétně se jedná o placení lidí,kteří pracovali pro jeho politickou stranu v letech 1977-1995, kdy bylprimátorem Paříže. Neméně známá politička, bývalá francouzská ministryněfinancí a současná šéfka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardeová,čelí žalobě za nehospodárné zacházení s veřejnými financemi francouzskéhostátu. Konkrétně se jedná o její rozhodování ve sporu jiného bývaléhofrancouzského ministra pro místní rozvoj Bernarda Tapie, jinak významnéhopodnikatele, s francouzskou bankouCredit Lyonais, v níž má většinu francouzský stát. Tedy politická korupce,defraudace a nekalé propojování politiky s podnikáním nejsou ve franciineznámé jevy.
Určitě to nejsou altruismus ani solidarita, které vedou WarrenaBuffetta a jeho 16 francouzských následníků k žádosti o zvýšení daníbohatým. Nepodceňujme je a nemysleme si, že nevědí o státní byrokracii,neefektivnosti přerozdělovacích procesů a skutečnosti, že dodatečné rozpočtové příjmyz nových daní pro bohaté budou pravděpodobně použity na cokoliv jiného,jen ne na snížení dluhu a ozdravení veřejných financí. Proč tedy přicházejí sevznešenými deklaracemi a gesty? Proto, aby zviditelnili své společnosti, díky úspěchujejich zboží a služeb na trhu tak zbohatli. Jejich výzvy a petice vyvolají na první pohledsympatie. Získání sympatií a projev sounáležitosti jsou osvědčenýmimarketingovými tahy, jak získat pozornost a přízeň potenciálních zákazníků. Nealtruismus, nýbrž chladný ekonomický kalkul, lze najít za voláním o zvýšenízdanění bohatých. Politikům a státním úředníkům se iniciativa kazatelů domnělésolidarity nepochybně líbí, neboť díky zvětšenému přerozdělování zvýší množstvípeněz, o němž již brzy budou politici a státní úředníci spolurozhodovat.Superbohatí tím posilují nejen pozicivlastních firem na trhu, ale kupují si i přízeň politiků.
Jiří Schwarz,
Liberální institut a člen NERV
