Rozpočtový výbor Kongresu vydal nedávno zprávu podle které federální dluh, který je již nyní přes 7 bilionů dolarů vzroste do konce desetiletí o další 2,4 biliony. Jen za rok 2004 vznikne deficit téměř 500 miliard dolarů.
Výdajová mánie federální vlády v posledních několika letech je dobře známá, ale poslední čísla přiměla republikány v Kongresu a Bílý dům zamyslet se nad tím, jak tuto rozpočtovou šlamastiku vysvětlit v listopadu voličům. Republikáni hlavního proudu dávno opustili rétoriku o omezené vládě časů Reagana a Gingriche a už jim jde jen o to zabránit vítězství Demokratů. Tzv. reforma zdravotní politiky Madicare je toho jasným příkladem.
Někteří Republikáni Bushovy výdajové požadavky kritizovali, ale pak stejně hlasovali pro zvyšování výdajů. Opravdoví fiskální konzervativci v Kongresu mají jedinou šanci. Hlasovat PROTI všem výdajovým návrhům, zejména proti navrženým 13 dotačním zákonům. To je jediný čestný postup poslanců, kteří si přejí menší vládu. Je tristní poslouchat poslance, kteří si stěžují na zvyšující se výdaja a kteří současně hlasují pro návrh zdravotního zákona a nárůst rozpočtu Madicare pro rok 2004.
Podle důvodové zprávy mělo rozšíření okruhu dotovaných léků stát 400 miliard dolarů, ale už teď je jasné, že v tom vláda lhala. Sotva měsíc po schválení zákona Bílý dům přiznal, že náklady budou o třetinu vyšší a dosáhnou 540 miliard dolarů. Ani toto nejspíš není pravdivý obraz, protože nezávislé skupiny odhadují náklady na Madicare během deseti let na více než bilion dolarů.
Potíže s rostoucími veřejnými výdaji a rostoucím deficitem a státním dluhem netrápí jen Českou republiku, a Německo s Francií, které nejsou schopny dodržovat „Pakt stability“, vyžadující rozpočtovou disciplínu po zemích, které přijaly euro, ale také Spojené státy, kde vládne pravicová strana. Kolem 10 % veřejných výdajů je ve všech těchto zemích kryto vydáváním dluhopisů. Přinášíme proto článek republikána Rona Paula, který požaduje po svých spolustranících návrat k rozpočtové kázni. Redakce LF |
Prezident přichází – nehledě na záplavu červených čísel – se stále novými výdajovými programy. Plánuje zvýšení výdajů na zkorumpovanou Národní nadaci pro uměleckou tvorbu (National Endowment for the Arts) o 20 milionů dolarů, chce rozšířit vesmírný program o lety lidí na Mars a na Měsíc, což má stát stovky miliard. Oba programy jsou samozřejmě jen malé střípky v ročním rozpočtu, ale dolarový objem je mnohem méně důležitý než atmosféra, kterou prezident nastoluje. Bílý dům se snaží navodit dojem, že deficity nevadí, že přinesou příjmy v budoucnu a že zatížení dětí a vnuků s cílem získat hlasy dnes je morálně přijatelné.
Tváří v tvář rozpočtové krizi by vláda měla dělat to samé, co dělá každá rodina i firma v podobné situaci: drasticky omezit výdaje a prodat nějaký majetek. To, že se federální rozpočet od roku 1990 více než zdvojnásobil je absurdní. Stát by zajisté přežil s rozpočtem na úrovni roku 1995 či 2000. Vláda navíc vlastní půdu a další majetek v hodnotě bilionů dolarů. Tento majetek by se měl privatizovat a jeho výnos by se měl použít na splacení veřejného dluhu. Proč mají být občané zatíženi dalším dluhem a dalšími daněmi, aby platili za hříchy vlády, nota bene když rozhazovační politici disponují dostatečným federálním majetkem?
Vláda není schopna šetřit z velmi jednoduchého důvodu: neutrácí své peníze, ale cizí peníze. Dokud federální politici nebudou za své prohřešky svými voliči zbaveni funkcí, můžeme očekávat jen další výdaje, další dluhy, další daně a další tištění nekrytých peněz.
