Lidé, kteří prosazují pořádání Olympijských her v Praze nejsou žádní dobrodějové a naivní snílci. I oni totiž musí vědět, že připravit město na tak zbytečnou akci je drahé a že se tzv. investice nemohou nikdy vrátit. I oni musí vědět, že na tom může vydělat jen ten, kdo se přisaje na prs veřejných financí a bude z něj sát coby dodavatel staveb, dotovaný pořadatel akcí či jako prodejce čehokoliv na stadionech. Výmluvy na financování prostřednictvím tzv. PPP (partnerství soukromého a veřejného sektoru) jsou jen zástěrkou pro skryté zadlužování města i země.
Dobyvatelé renty ze Sdružení Olympiáda pro ČR se ale snaží prosadit konání OH v Praze za každou cenu. Chtějí z veřejných peněz stavět všemožné areály a stadiony, které pak budou chátrat jako Strahovský stadion nebo se budou (opět z veřejných peněz) uměle udržovat jen proto, aby se v nich občas nějaká (opět z veřejných peněz financovaná či dotovaná) demonstrativní akce uskutečnila. Tvrzení, že Praha tak získá nová a „tolik potřebná” sportoviště pro veřejnost, je prostě lživé. Občané Prahy nic „nezískají”. Aby Pražané nové stavby „získali”, stát jim nejprve, sportovcům i nesportovcům, fanouškům i nefanouškům, sebere jejich peníze. Sportoviště tohoto druhu nejsou v žádném případě veřejným statkem. Stát by skrze Olympiádu zaplatil podnikání či zábavu z peněz lidí, kteří na sportoviště v životě nevkročí.
Zaštiťují-li se lobbisté za pořádání Olympiády „analýzami”, podle nichž se akce „vyplatí”, ať si sami seženou investory! Pokud by měl být zisk ze vstupenek, reklam a přenosových práv dostatečný, pak by se bezesporu našlo dost privátních budovatelů a investorů, kteří by této poptávce vyhověli a stadiony stavěli a provozovali. Kdyby se do toho nevměšovali politici, rozhazující cizí peníze pro svou slávu pod pláštíkem „veřejného zájmu”, mohly by Olympiády být normální sympatické sportovní utkání a ne demonstracemi fiktivního bohatství té či oné země.
Je příznačné, že o přidělení pořadatelství OH nežádají u Mezinárodního olympijského výboru spolky sportovců, ale politici. Je signifikantní, že první státem organizovanou moderní Olympiádou byla ta v roce 1936 ve fašistickém Německu. Politici a lobbisté tehdy i dnes pouze vydávají svůj privátní zájem za zájem veřejný. Olympiáda není žádným veřejným statkem, a tudíž na ní nemá jít z veřejných peněz ani haléř.
Článek původně vyšel v časopise Laissez Faire.
