Za dobrou zprávu lze považovat již skutečnost, že kapitola Doprava je obsáhlá, tvoří ji celkem 44 konkrétních bodů. Nemáme v úmyslu komentovat na tomto místě každý jednotlivě, zaměříme se jen na ty nejvýznamnější nebo z liberálního hlediska nejrelevantnější.
Hned úvodní preambule sekce Doprava označuje za jeden z klíčových úkolů státu dostavbu chybějící infrastruktury. To nelze rozporovat. Silniční síť České republiky je podle analýzy Světového ekonomického fóra srovnatelná s Pákistánem a zatímco opatrně připravujeme zvýšení rychlosti vlaků na několika málo úsecích na 200 km/h, v takové Šanghaji dávno jezdí třístovkou i příměstský vlak na letiště. Je nicméně nutné připomenout, že hluboký dluh na dopravní infrastruktuře nevznikl teprve za vlády Andreje Babiše, předchozí garnitury si v tomto ohledu nemají vzájemně co vyčítat. Vzhledem k dlouhému horizontu příprav liniových staveb je zřejmé, že žádné velké stavební orgie nás v následujících letech nečekají, ani kdyby Fialova vláda neřešila od prvního dne nic jiného. Programové prohlášení slibuje rozšířit dálniční síť do roku 2025 o 200 km a ve výčtu prioritních staveb klade na první místo pokračování stavby Pražského okruhu. Na rozdíl od některých pražských politiků, kteří se domnívají, že s Pražským okruhem se spěchat nemusí a že problémy s dopravou v hlavním městě se vyřeší jednoduše tím, že se jízda automobilem řidičům dostatečně znepříjemní, se v hodnocení významu Pražského okruhu pro plynulost a bezpečnost dopravy v celém Středočeském kraji s vládou plně ztotožňujeme.
Žádný zcela nový dálniční úsek, který by již nebyl rozpracován nebo se o něm alespoň nediskutovalo, programové prohlášení neslibuje. Na úrovni obecných proklamací se nicméně zavazuje k navýšení kapacit vybraných silnic 1. třídy i odstavných parkovišť, což jsou další velké bolesti české silniční sítě. V relativně bohaté evropské zemi by nemělo být normální, že frekventované „jedničky“ stále vedou tolika obcemi a že kamiony parkují i na dálničních sjezdech, protože jinak nemají na povinnou přestávku kde zastavit.
Značnou kontroverzi vzbudil záměr vlády povolit na některých úsecích dálnic rychlost 150 km/h. Domníváme se, že se bohužel jedná o bouři ve sklenici vody a že kritici návrhu, kteří argumentují – navzdory reálným zkušenostem ze zahraničí i faktu, že překročení rychlosti figuruje jako příčina vážných nehod i na našich přetížených dálnicích zcela ojediněle – zhoršením bezpečnosti, mohou zůstat naprosto klidní. Zatímco v jiných bodech programového prohlášení volí autoři závazné formulace jako „podpoříme“, „zajistíme“, „zasadíme se“ nebo dokonce „docílíme“, ke zvýšení rychlosti opatrně uvádí, že „na nových úsecích dálnic vybavených moderní telematikou bude možné zvýšit povolenou rychlost až na 150 km/h za podmínek dobré viditelnosti a provozu“ (zvýraznění provedl Liberální institut). Považujeme za pravděpodobné, že tento bod se do programového prohlášení dostal zejména jako úlitba nejsvobodomyslnější části pravicových voličů a že v praxi se legální jízdy stopadesátkou jen tak nedočkáme. Naopak máme obavy, aby ona „moderní telematika“ ve skutečnosti nevytvořila technické zázemí pro plošné úsekové měření rychlosti, jejíž překračování – raději to znovu zdůrazňujeme – není významnou příčinou nehod dokonce ani podle analýzy Centra dopravního výzkumu, což je organizace MDČR.
V oblasti bezpečnosti silničního provozu vláda dále neurčitě slibuje aktualizaci sankčního systému v novele zákona o silničním provozu s cílem zajistit efektivnější postih nejnebezpečnějších přestupků, zvýšení bezpečnosti silničního provozu a snížení postihu u banálních přestupků. Podobné formulace se v souvislosti s bodovým systémem opakují se železnou pravidelností, zatímco desítky tisíc řidičů přicházejí kvůli nedůvodně přísným sankcím (za řadu přestupků se rovnou uděluje i zákaz činnosti, takže bodový systém vlastně pozbývá smyslu) o řidičské oprávnění a v policejním zpravodajství stále častěji čteme o zastavení řidičů pod vlivem alkoholu či drog, kteří mají vysloveno pět (sedm, 13…) zákazů řízení. Je očividné, že původní záměr někdejšího ministra dopravy Šimonovského ochránit bodovým systémem „slušné řidiče před těmi neslušnými“ se víceméně míjí účinkem, protože ti nejneslušnější si z něj nic nedělají. Popřejme tedy Fialově vládě i sobě, aby vágní závazek dokázala – na rozdíl od svých předchůdců – skutečně přetavit do takové legislativy, kterou bude široká motoristická veřejnost považovat za přiměřenou a spravedlivou.
Jak už bylo řečeno v souvislosti s možným zvýšením povolené rychlosti, obezřetně se stavíme rovněž k záměru zavádět inteligentní dopravní systémy, protože zejména v českých podmínkách je až příliš snadné představit si jejich systematické zneužívání k represi a sledování pohybu. Od regulace rychlosti podle hustoty provozu je k úsekovému měření s automatickým rozesíláním pokut jen krůček a obce si takovou příležitost jistě nenechají ujít, jak vidíme aktuálně na Pražském okruhu, kde vám za průjezd vyšší rychlostí jedním úsekem okolo Jesenice přijde pokuta hned dvakrát – z Říčan a Černošic.
V oblasti veřejné dopravy se chce vláda zaměřit na její další zkvalitňování. Podle programového prohlášení „musí být cenově dostupná, lehce dosažitelná a musí nabídnout pohodlnou alternativu k individuální dopravě.“ S čímž lze jen obtížně nesouhlasit. Otázkou je, nakolik je taková vize uskutečnitelná a za jakou cenu. Na železnici označuje vláda za hlavní prioritu výstavbu vysokorychlostních tratí (VRT). Americký libertariánský think-tank CATO Institute je sice kvůli enormním nákladům a nízké flexibilitě označuje za „zastaralou technologii“, ale v realitě evropských nálad vůči individuální a letecké dopravě budeme do budoucna rádi za každou možnost, jak se rychle a komfortně přepravit na větší vzdálenost. Fialova vláda zamýšlí klást také důraz na zabezpečení tratí a „urychlit“ vybudování železničního spojení mezi centrem Prahy a Letištěm Václava Havla. To mimochodem není jediný případ, kdy je ruzyňské letiště v programovém prohlášení zmíněno. Sekce „letectví‘ má pouhé dvě stručné odrážky, z nichž jedna konstatuje, že „budoucí rozvoj (letecké dopravy) bude mít výstavba paralelní vzletové a přistávací dráhy Letiště Václava Havla Praha“. Tento záměr by zasloužil vlastní podrobnou analýzu, zde pouze konstatujme, že z pohledu údajné nezbytnosti, ekonomických přínosů i kvality života je přinejmenším sporný. Na rozdíl od projektu kanálu Dunaj-Odra-Labe, o jehož zbytečnosti žádného sporu není a je dobře, že vláda se v programovém prohlášení zavázala k jeho zastavení.
Cyklistice věnuje programové prohlášení prostor, který je úměrný jejímu dopravnímu (nikoliv tedy rekreačnímu) potenciálu – jednu odrážku na samém konci kapitoly.
Celkově mezi řádky kapitoly Doprava čteme ambici zajistit lidem rychlejší a komfortnější cestování bez zbytečných byrokratických i technických překážek, ale jak se říká – nápad je jenom tak dobrý, jak dobrá je jeho realizace. Uvidíme, zda Fialova vláda dokáže překročit stín svých předchůdců, kteří společně přispěli k tomu, že v dopravě má Česká republika blíž k chudým zemím střední Asie než ke svým západním sousedům.
