Když ministerstvo financí v roce 2016 spustilo povinnou elektronickou evidenci tržeb pro první skupiny podnikatelů, mělo za cíl omezit šedou ekonomiku a vybrat tak na daních větší množství financí a také „narovnat“ podnikatelské prostředí. Evidence tržeb podnikatele motivovala k vydávání účtenek negativně, a to hrozbou postihů. Jejich zákazníky motivovala pozitivně, možností něco vyhrát při registraci účtenky – hrou Účtenkovka.
Zatímco postupné spuštění evidence napříč mnoha podnikatelskými obory přineslo podnikatelům spíše svízel, Účtenkovka nabrala takové popularity, že se jí někteří začali věnovat profesionálně. Měli spočítané, kolik účtenek je potřeba denně registrovat a jaká je pravděpodobnost výhry a výše odměny. Na internetových bazarech se začalo s účtenkami kšeftovat a někteří ji doslova propadli jako hazardní hře. Registrace účtenek byla tak velkou motivací, že se vyplatilo s účtenkami obchodovat, ve velkém je registrovat než chodit do práce. Celkově se na výhrách vyplatilo 162 milionů korun. Dalších 45 milionů stály provozní náklady. Celý projekt EET byl odložen během pandemie koronaviru a nyní vyšlo najevo, že ministerstvo financí vedené Alenou Schillerovou platilo dodavateli za provoz účtenkovky i poté, co se již nekonala. Zbytečně tak bylo vyplaceno dalších 14 milionů korun z kapes daňových poplatníků. Ministryně Schillerová říká, že byla vázána smlouvou, nabízí se tak otázka, proč spouštěla projekt, jemuž dokázala věřit kratší dobu, než na jakou uzavřela smlouvu.
Celkově účtenkovka stála 221 milionů korun a dle NKÚ se nepodařilo prokázat, že pomohla při výběru daní. Její přínos lze považovat za přinejmenším sporný.
Hmotná odpovědnost ministrů
Rozhazování veřejných financí za nepovedený projekt účtenkovka není jediné plýtvání zdroji, které stát vybral od svých občanů na daních. Lze na něm však ilustrovat absurditu a absolutní nekompetenci politiků při nakládání s veřejnými rozpočty. Je potřeba si připomenout, že stát nemá žádné vlastní peníze. Stát přerozděluje peníze, které vybral od daňových poplatníků. Ale kde je hmotná odpovědnost ministrů za peníze nás všech? V běžném zaměstnání jsou zaměstnanci pracující se svěřenými financemi, po účetní, pokladní až po finanční ředitele zodpovědní za finance. Mají hmotnou zodpovědnost a za ztráty způsobené například svou nekompetentností či špatným rozhodnutím jsou odpovědní. Jsou zodpovědní také za to, když se jim peníze ztratí. Navrhuji, aby všichni ministři měli hmotnou odpovědnost a ztráty veřejných financím, které způsobí svou neodpovědnou politikou, hradí ze své kapsy.
Připomeňte si toto plýtvání pokaždé, až politici budou mluvit o zvyšování daní.
