Všimli jste si? O Teorii mravních citů Adama Smithe je nyní hodně slyšet. Myslím, že je to dobře. Ze všech knih, které jsem kdy četl, je Teorie mravních citů moje nejoblíbenější (Bibli jsem nikdy nečetl.).
Podpořte vydání knihy na Startovači »
Věděli jste, že zhruba od roku 1800 do roku 1976 byla Teorie mravních citů odsouzena do zapomnění? Za Smithova života byla Teorie mravních citů přijímána poměrně příznivě. Poté, po roce 1790, byla všeobecně znevažována a upadla do „zapomnění“, jak poznamenal výjimečný historik filosofie Glenn Morrow v roce 1927. A nyní se vrací ve velkém stylu. Kolik je ještě knih, které tak dlouho – asi 175 let – zůstávaly v zapomnění, a pak se vrátily ve velkém stylu? Zajímavé, ne?
Teorie mravních citů je zvláštní dílo, dokonce záhadné. Myslím, že je skvělé, že čeští čtenáři mají tento současný zdroj, aby se s dílem seznámili. Teorie mravních citů oplývá množstvím ilustrací, takže knize nechybí konkrétnost. Přesto se jedná o složité dílo. Dalo by se říci mnohovrstevnaté. A když jsou vrstvy pod povrchem, dokonce i mezi řádky, budou si čtenáři lámat hlavu, co že se to tam dole vlastně skrývá. (Nebo bychom měli říci „tam nahoře“?) Vědci se nadále neshodnou.
Něco je však na Teorii mravních citů nesporné: šíře okruhu jejích vyznavačů. Obdivovatelé Teorie mravních citů se pohybují napříč akademickými a vědeckými obory a disciplínami, napříč zeměmi a kontinenty, a co je nejpozoruhodnější, napříč krajinami politické ideologie. Smithův duch má dnes jistě radost, že se setkáváme, abychom se bavili o tom, jak by měl být jeho text interpretován.
Dnes se Smithovi badatelé shodují na některých důležitých věcech. Obecně se shodují na tom, že Bohatství národů by mělo být chápáno jako rozšíření nebo příloha Teorie mravních citů. Obecně se také shodují na tom, že ačkoli se tato dvě velká díla v některých aspektech, jako je použitý jazyk a odstup či vřelost autorova hlasu, značně liší, neexistuje mezi nimi žádné zásadní napětí. Obě díla kladou důraz na různé věci a do jisté míry pojednávají o různých věcech, ale není mezi nimi žádný rozpor. Většina Smithových protikladů – tedy zdánlivých rozporů –, které zaměstnávají badatele, je totiž uvnitř Teorie mravních citů, nebo uvnitř Bohatství národů.
Pro čtenáře českého překladu znamená subtilnost a bohatost Teorie mravních citů, že čtení díla v překladu nemusí fungovat. Mám však pocit, že četba překladu může pomoci k dobrému pochopení Teorie mravních citů. Dostat se k dobrému porozumění však bude vyžadovat přejít ke Smithovým slovům, jak je napsal v angličtině. Studiem Teorie mravních citů jsem strávil mnoho desetiletí. Pokud strávíte rok s českým překladem, je ot dobrý způsob, jak se s Teorií mravních citů seznámit. Ve skutečnosti to může být pro Čechy ten nejlepší způsob, jak se s ní seznámit.
Pokud jde o Smithova slova, jak je napsal: Vědci a editoři náležitě zdůrazňují, že dílo se od prvního vydání z roku 1759 a šestého vydání z roku 1790 značně změnilo. Teorie mravních citů z roku 1790 je rozsáhlejší a bohatší dílo než TMS z roku 1759. Smith zemřel v roce 1790, několik měsíců poté, co vyšlo poslední vydání. Změny provedené v roce 1790 svým rozsahem a významem převyšují všechny změny provedené ve všech předchozích vydáních. Zvrátily nebo odvolaly změny někdy to, co bylo řečeno v dřívějším vydání? V zásadě bych řekl, že ne, Smith nikdy přesně nezvrátil ani neodvolal to, co měl na mysli v dřívějším vydání. (Někteří tvrdí, že pozdější vydání podstatně odvolávají zjevný teismus prvního vydání, ale důkazy jsou poněkud nejednoznačné). Smithovo myšlení se mezi lety 1759 a 1790 jistě poněkud vyvíjelo, ale považuji za pravděpodobné, že kdyby se Adam Smith z roku 1790 a Adam Smith z roku 1759 soukromě setkali a pohovořili spolu, 36letý Smith by v rozhovoru s 67letým Smithem našel jen málo věcí, s nimiž by nesouhlasil. Ohledně změn Teorie mravních citů v průběhu šesti vydání viz článek Erika Matsona v časopise Journal of Markets and Morality (2021).
Natočil jsem video Jak začít s Teorií mravních citů, které by vám mohlo být užitečné:
(Sledujte při rychlosti 1,5.)
Ještě jedna věc, o které komentátoři dostatečně nemluví: Neberte Smithovy reprezentace toho, co si mysleli jiní myslitelé, příliš vážně. To znamená, že tam, kde Smith říká, že Hume nebo Hutcheson nebo stoikové nebo „knihy kazuistiky“ řekli X, si představujte, že to staví jako zrcadlo. Toto zrcadlo používá, aby vytvořil kontrast ke svému vlastnímu myšlení. Když Smith spojuje X s nějakým myslitelem, ne nutně musíme Smithovi věřit – i když možná toto spojení provádí způsobem, který, jak si myslí, jeho čtenář pochopí jako ne zcela bez ironie nebo hříčky.
Mám podezření, že v osobní interakci se Smith nesl s menší hravostí než jeho nejlepší přítel David Hume. Ale něco, co bylo řečeno o Humovi, měl možná na mysli i Smith. Smithův mladší současník Dugald Stewart napsal: „Dr. [William] Robertson často říkával, že ve veselosti pana Huma je cosi, co se blíží dětství, a že totéž nacházel tak často jako příklad v kruhu svých ostatních přátel, že byl téměř ochoten to považovat za charakteristický rys génia.“ Při čtení Teorie mravních citů komunikujeme se společníkem, který mistrovsky zvládal rovnováhu mezi vážností a hravostí.
Dan Klein, srpen 2022
George Mason University, Fairfax, Virginia, USA
Ratio Institute, Stockholm, Švédsko
