Liberální institut spočítal, že při průměrné mzdě 40 086 Kč jsou celkové náklady zaměstnavatele na zaměstnance o 63 % vyšší, tedy 65 376 Kč.
Jedná se již o druhý ročník projektu Cena zaměstnance, který Liberální institut vydává ve spolupráci se slovenským think-tankem INESS a německou nadací FNF. Cílem projektu je vypočítat pro různé typy zaměstnanců celkové náklady na jejich pracovní pozici.
Celkové náklady na zaměstnance dle vašich parametrů si můžete sami spočítat na webu cenazamestnance.cz.
Kalkulačka vypočítává celkový náklad na pracovní pozici, na který musí zaměstnanec svou prací vydělat, a ukazuje též, o kolik procent tato částka převyšuje smluvní mzdu daného zaměstnance. Kromě odvodů na straně zaměstnavatele počítáme i s benefity, volnými dny navíc, příplatky za přesčasy, noční směny, práci o svátek a práci ve ztíženém prostředí. Započtené jsou například i návštěvy lékaře, nemocenská, počet víkendů v roce, a volno k návštěvě pohřbů.
Naopak nejsou započítány administrativní náklady na pracovní místo a na přijímací proces, stejně jako další náklady spojené s vytvářením pracovního prostředí, jako zajištění a vybavení pracovního prostoru, break-roomu a podobně, zkrátka žádné náklady, které nejsou přímo přiřaditelné a vyčíslitelné pro konkrétní zaměstnance. Náklady na zaměstnance s průměrnou mzdou z minulého čtvrtletí, 40 086 korun, a běžnými benefity, například činí 163 % jeho smluvní mzdy. Jedná se o pokles o jeden procentní bod oproti výpočtu z loňského roku.
„Každý, kdo byl někdy zaměstnán, je dobře seznámen s odvody a daní z příjmu,“ komentuje vedoucí projektu a ředitel výzkumu Liberálního institutu Jan Mošovský. „Kromě toho jsou tu však další náklady, jako odvody na straně zaměstnavatele, zaměstnanecké benefity, nebo třeba nemocenská, které dále zvyšují částku, na kterou zaměstnanec musí svou činností vydělat, aby se firmě jeho pracovní pozice vyplatila.“
„Čistá mzda tvoří pouze polovinu celkových nákladů naší práce. Za každý druhý den naší práce tak neuvidíme odměnu ve svojí peněžence,“ říká ředitel Liberálního institutu Martin Pánek.
„Ne všechny náklady na zaměstnance obsažené v projektu lze považovat za daň – například stravenky. Cílem projektu není poukázat na daňové zatížení – tomu se věnují naše projekty Den daňové svobody a Daňové břemeno – ani nutně kritizovat právní ochranu zaměstnanců, nýbrž zvýšit transparentnost skutečných nákladů na konkrétní pracovní místo,“ dodává vedoucí analytik projektu Jan Mošovský.
Spolu s kalkulačkou došlo k aktualizaci i vybraných příkladů. Pro lepší porovnatelnost byly zachovány parametry jednotlivých zvolených profesí (hodiny přesčasů, dny volna), při aktualizaci průměrné mzdy pro daná povolání. Stejně jako u průměrného zaměstnance, ani u nich nepozorujeme žádný nebo pozorujeme pouze jednoprocentní rozdíl v ceně zaměstnance nad rámec smluvního platu oproti loňskému roku.
„Meziročně se mnoho parametrů ovlivňujících náklady na zaměstnance nezměnilo,“ komentuje stabilnost výsledků Mošovský. „Mírné odchylky jsou převážně způsobeny růstem průměrné mzdy a změnou počtu pracovních dnů v roce v důsledku větší koincidence víkendů a státních svátků, a z vládních politik pak pouze opětovným zvýšením slevy na poplatníka. Poslední zásadní krok, který by ovlivnil Cenu zaměstnance, bylo zrušení tzv. superhrubé mzdy, které již bylo započítáno v loňské verzi projektu. Politiky současné vlády zvyšující podnikatelské daně se promítnou například do Daňového břemene, kde bereme v potaz i daně, které lidé platí v roli zákazníka, Cenu zaměstnance však neovlivní.“
