V souvislosti s nedávnou intervencí EU v oblasti zemědělství a v souvislosti s demonstracemi zemědělců v Praze jsem přemýšlel, kolik nás takový zásah do svobodných interakcí lidí stojí. Obvykle se totiž uvádí jen částka samotné dotace zemědělcům. Kromě této absurdní dotace na odchod ze sektoru, kterou platí všichni daňoví poplatníci v EU, však platíme ještě mnohem více.
Důsledkem toho totiž platíme více za veškeré zemědělské produkty, které podraží vlivem snížení nabídky. Pokud se zvýší cena těchto produktů, platíme z nich vyšší DPH, se kterou stát, jako s daněmi obecně naloží více či méně neefektivně. Nemluvě o ztrátě mrtvé váhy, která vzniká při každém zdaněním. Musíme také více odvést na sociálním pojištění, protože zemědělci, kteří opustí trh, propustí své zaměstnance a ti skončí na podpoře. Co však EU udělá s „přebytky“, které vzniknou do doby, než potřebný počet zemědělců opustí trh? Vykoupí je za peníze daňových poplatníků. Jelikož zemědělská lobby nikdy nedopustí prodej intervenčních nákupů, protože se zemědělci mají špatně každý rok, Unie je za další peníze pošle do chudých regionů světa, kde je rozdává jako humanitární pomoc. V cílových zemích dají chudí lidé přirozeně přednost humanitární pomoci před nákupem v místě pěstovaných zemědělských produktů. Tamější živořící zemědělci, v důsledku dovozem způsobeného nezájmu o jejich produkty, zkrachují, nebo se minimálně dostanou do značných potíží. To zapříčiní, že v příští sezóně bude méně těch, kdo by prodal hladovým potraviny a zvětší se hladomor. Vlivem toho se zvýší i tlak na Evropskou unii i neziskové organizace ve vyspělém světě, aby chudým regionům pomohli. A od koho na takovou pomoc EU a její neziskovky peníze získají? Přece opět od nás! Pošlou bezhlavě miliardy do Afriky a nestarají se, kde a jak skončí. Velká část z nich skončí v rukou tamních diktátorů, kteří z nich financují občanské války. A kdo zaplatí vyslání modrých přileb OSN do Afriky, které se pokusí uklidnit situaci? Znovu a opět my!
Je možné polemizovat o tom, o kolik více zaplatíme za zemědělské produkty, o kolik více na DPH, kolik nás budou stát intervenční nákupy a vývoz do Afriky. Můžeme také polemizovat o tom, kolik tamních zemědělců zkrachuje vlivem dovozu „humanitární pomoci“, o kolik vlivem toho stoupne hladomor, a kolik peněz z finanční pomoci zpronevěří diktátoři. Ale to vše se ve větší či menší míře stane a stane se to úplně naprosto zbytečně!
