Jestli lze centrálně plánovat zlo, proč ne dobro?
Asi jste se už také setkali s lidmi, kteří obhajují svobodu proti vládním regulacím prostřednictvím všelijakých spikleneckých teorií ohledně toho, kdo řídí vládu a hospodářství. Jde o nešťastný způsob obhajoby svobody. Některé tyto teorie jsou relativně neškodné, některé jsou celkem nevkusné – jako např. že americká centrální banka je ovládána židovskými bankéři, kteří tahají za nitky měnové a úrokové politiky k vlastnímu obohacení.
Konspirační teorie jsou staré jako lidstvo samo: uspokojují hlubokou touhu věřit, že nějaká osoba nebo skupina osob dokáže ovládat veškeré dění a že zdánlivě chaotický vývoj společnosti je ve skutečnosti nějak nalinkovaný. Konspirační teorie tak jsou jakousi náhražkou náboženství – dokážou poskytovat vysvětlení jinak nevysvětlitelného společenského vývoje.
Stejně jako náboženství jsou konspirační teorie postaveny na víře. „Nejlepší“ teorie jsou ty, které jsou nevyvratitelné pomocí důkazu opaku. Jazykem filosofie bychom řekli, že jsou “nefalsifikovatelné”. Obhájci těchto teorií se budou uchylovat k tvrzením, že jakýkoliv protiargument je ve skutečnosti důkazem jejich teorie, protože dokazuje, jak chytře ti, co ovládají svět, dokážou odvádět pozornost od známek své moci.
K tomu by se klasičtí liberálové neměli propůjčovat. Naše argumenty ve prospěch svobody by měly spočívat výhradně na rozumu a logice a měli bychom být otevřeni argumentům, které poukazují na jevy, jež jsou v rozporu s naším chápáním světa. Konspirační teorie představují uzavřené myšlenkové systémy, které jsou přesným opakem k otevřenému a dynamickému vidění světa klasického liberalismu.
Je tu ale ještě podstatnější problém, proč klasický liberalismus může těžko souznít s většinou konspiračních teorií. Víra, že skupinka zlých lidí manipuluje hospodářskými a politickými procesy ke svému prospěchu, vlastně dává za pravdu obhájcům státního plánování hospodářství, podle nichž je plánování a ovládání hospodářství možné. Jinými slovy, konspirační teorie jsou vlastně formou socialismu. Jestliže mezinárodní bankéři opravdu ovládají americkou centrální banku, aby hýbala úrokovými sazbami k jejich prospěchu, nebo jestliže politici a byrokraté tvoří sociální systémy s cílem oslabit rodinu a ožebračit chudé černochy, pak bychom museli připustit, že lze prostřednictvím vládního plánování dosahovat kýžených cílů.
Všimněte si, že nepopírám, že vláda může způsobovat celou řadu problémů, nebo že instituce jako centrální banka ve skutečnosti ekonomice škodí. (Jsem koneckonců dlouholetým kritikem centrálního bankovnictví a zejména jsem poukazoval na to, jak americká centrální banka způsobila současnou recesi.) Má argumentace ale je, že zdrojem problémů, které tyto instituce působí, nejsou ti, kteří sedí v bankovních radách a ministerských křeslech, nýbrž strukturální problémy, kterým čelí všechny vlády, když se pokouší vykonávat úkoly, které jim jsou svěřeny. Není to zlovůle centrální banky, ani neschopnost a nevzdělanost jejích představitelů, co nás opakovaně uvrhává do problémů. Je to nemožnost znát všechny podstatné informace.
Proč ne vznešené spiknutí?
Když se uchýlíme ke spikleneckým teoriím, nevyhneme se pochopitelné reakci okolí: Když tedy skupinka lidí dokáže ovládat hospodářství ke svým podlým cílům, proč se nenajde skupina, která by směřovala ekonomiku ke vznešenějším cílům, např. k nějaké formě společenské spravedlnosti? Když spadneme do konspiračního myšlení, přijímáme ve skutečnosti základní premisu, která leží v srdci každé formy socialismu: že lidské bytosti dokážou vědomě ovládat ekonomiku a společnost v obecnějším slova smyslu. Když se uchýlíme ke spikleneckým teoriím, ztrácíme, jak jsem ukázal ve svém předchozím článku, svůj nejsilnější argument proti těm, kdo věří, že vláda může vylepšovat tržní systém.
Ve své podstatě, konspirační teorie jdou proti konceptu spontánního řádu, který je ústřední myšlenkou klasického liberalismu od osmnáctého století, ne-li déle. Od Smithe přes Mengera po Hayeka chápeme trh – a vývoj společnosti obecněji – jako proces objevování, který nikdo nevymyslel a neřídí. Základní zázrak trhu, který klasičtí liberálové neustále vyzdvihují, spočívá v tom, že lidské konání (human action) v rámci správných institucí vede ke koordinaci, spolupráci, prosperitě a nenásilí bez nutnosti centrálního řízení.
Tento náš pohled odhaluje, jak komplexní lidská společnost je. Důležitou implikací tohoto přístupu je, že téměř každé lidské rozhodnutí, ať již učiněné aktéry na trhu nebo v politice, má své nezamýšlené důsledky, protože naráží na rozhodnutí milionů ostatních lidí. Podle konspiračních teorií se skrytí vládci dokážou jakýmsi záhadným způsobem vyhnout tomu, aby jejich rozhodnutí měla nezamýšlené důsledky. Dokážou jaksi utvářet svět k obrazu svému a hladce procházejí skrze všechny komplexní vazby společnosti.
Schopnost vytvářet vysněný svět – aniž bychom čelili nezamýšleným konsekvencím – byla srdcem idealizované socialistické budoucnosti Marxe a Engelse. Když se klasičtí liberálové uchýlí ke konspiračním teoriím, připouští tím možnost centrálního řízení a usnadňují našim kritikům z řad socialistů argumentovat, že by se společnost řídit k lepšímu dala. Konspirační teorie patří mezi nejslabší způsoby, jak obhajovat svobodu. Obhájci svobody by měli na víru v konspirace zapomenout a vrátit se k naší oddanosti rozumu, logice a argumentům založeným na síle spontánního řádu.
Vyšlo v časopise Freeman, květen 2010. Steven Horwitz je redaktorem časopisu Freeman, profesorem ekonomie na St. Lawrence University v USA a autorem učebnice Microfoundations and Macroeconomics: An Austrian Perspective.
překlad: Petr Mach
