Evropská komise představila svůj výroční pracovní program pro rok 2027. Nejvýraznějším bodem je snaha o omezení jejích vlastních legislativních ambicí v důsledku rostoucího tlaku ze strany členských států EU. V říjnu 2026 zaslali německý kancléř Friedrich Merz, italská premiérka Giorgia Meloni a belgický premiér Bart De Wever společný dopis předsedovi Evropské rady Antóniovi Costovi, v němž naléhali na zavedení nového mechanismu „nouzové brzdy“, který by zastavil nebo omezil podnikatelské předpisy EU, které považují za nadměrně zatěžující.
Ve svém návrhu nového pracovního programu se Komise chlubí, že „dva roky po začátku svého současného mandátu předložila tato Komise významné návrhy na posílení naší konkurenceschopnosti, včetně 12 ambiciózních omnibusových balíčků a dalších zjednodušujících opatření. Tyto iniciativy by po svém plném zavedení mohly společně ušetřit 22,3 miliardy EUR na opakujících se administrativních nákladech ročně.“
Nyní by však řada legislativních iniciativ EU měla být stažena. Zprávy naznačují, že Komise hodlá stáhnout směrnici o environmentálních tvrzeních, daň z digitálních služeb, návrh na zavedení společného základu daně z příjmů právnických osob a zdanění ústředí, a to z důvodu nepravděpodobnosti, že by tyto plány získaly dostatečnou podporu v Radě členských států EU. To vše je v souladu se změnou politické nálady v EU, která se zjevně stala nepřátelštější vůči levicově-zelené politice.
To je opravdu něco. Plán společného základu daně z příjmů právnických osob se původně nazýval „Společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob (CCCTB)“, když byl navržen v roce 2011. V září 2023 byl stažen, ale přežil v jiné podobě, přičemž Komise přešla k novému rámci známému jako BEFIT (Business in Europe: Framework for Income Taxation), jehož cílem je vytvořit jednotný soubor pravidel pro daň z příjmů právnických osob v EU. I tento rámec by nyní měl být stažen.
Přesto však přetrvává určitá nejistota. Zdá se, že dosud nebylo oznámeno, že by měla být stažena daň z digitálních služeb a reforma směrnice o zdanění energie z roku 2021. Cílem této reformy bylo změnit daňová pravidla EU tak, aby byla elektřina zdaněna nižší sazbou než fosilní paliva. Dohoda mezi členskými státy se v každém případě jeví jako velmi obtížná, protože některé z nich by v důsledku této legislativní změny byly nuceny zvýšit daně z benzínu, nafty a zemního plynu. Skutečnost, že nyní probíhá alespoň seriózní diskuse o tom, zda tyto druhy politik vyřadit z programu, lze vzhledem k riziku nové evropské energetické krize označit pouze za opatření založené na zdravém rozumu. V tomto ohledu je potěšující, že členské státy EU souhlasily s odložením několika plánovaných pravidel pro monitorování emisí metanu souvisejících s dovozem ropy, zemního plynu a uhlí o jeden rok, a to z důvodu obav o energetickou bezpečnost.
V legislativním procesu EU je stále mnoho návrhů
Evropská komise by však nebyla Evropskou komisí, kdyby současně nezahajovala nové iniciativy v oblasti zelené politiky, jako je například návrh „zákona o odolnosti vůči změně klimatu“, jehož cílem je vytvořit společný rámec EU pro posuzování klimatických rizik a plánování odolnosti.
Také iniciativy jako „Industrial Accelerator Act“ (IAA) se zdají být v plném proudu. Tento právní předpis EU by podmínil způsobilost pro určité veřejné zakázky a programy státní podpory splněním požadavků na místní obsah. Výměnou za to, že Francie souhlasila s oslabením de facto zákazu automobilů se spalovacími motory v EU od roku 2035, Německo by Francii přistoupilo na to, že pravidla „Made in Europe“ v rámci IAA budou přísnější, než se původně předpokládalo.
Na začátku tohoto roku server Politico označil tento „Industrial Accelerator Act“, který se původně jmenoval „ndustrial Decarbonization Accelerator Act“, za „klimatický zákon v přestrojení“. Jedním z jeho prvků je, že by vyžadoval, aby vlády vynakládaly své prostředky na nízkouhlíkové materiály a technologie s nulovými emisemi vyrobené v EU. Panel Světové obchodní organizace již shledal podobná pravidla „Made in US“ za nezákonná. Otázkou je, zda větší zelený protekcionismus a regulace ze strany EU respektují ducha údajného úsilí Komise o „zjednodušení“.
Podobně protekcionistický je i navrhovaný „zákon o veřejných zakázkách“, který Evropská komise navrhla v září. Toto nařízení by nahradilo tři směrnice z roku 2014 a poskytlo by každému veřejnému zadavateli v EU volitelný soubor nástrojů „evropské preference“. Tímto způsobem by EU proměnila veřejné zakázky v nástroj průmyslové politiky. Jistě, mnoho dalších zemí, v neposlední řadě Čína, praktikuje tento druh protekcionismu, ale nakonec jde o to, zda na tom evropští spotřebitelé nakonec nebudou tratit.
Ve stejném duchu existuje i „omnibusový zákon EU o bezpečnosti potravin a krmiv“, což je opatření k omezení používání pesticidů v dovozech. Podle zpráv by to mohlo vyvolat další střet s obchodními partnery, jako jsou USA, Brazílie, Austrálie a Japonsko.
I na vnitroevropské úrovni se regulační mašinérie EU prostě řítí vpřed. Jednou z takových iniciativ je Evropský plán boje proti rakovině (BECA), který Evropská komise popsala jako „politický závazek zvrátit vývoj v boji proti rakovině“. Kromě otázky, zda by EU měla mít vůbec nějakou pravomoc v oblasti zdravotní politiky, vyvolává její provádění značné politické rozpory. Evropská lidová strana (EPP), která je největší frakcí v Evropském parlamentu, uvedla, že v rámci frakce panuje silný odpor vůči určitým preventivním opatřením obsaženým v návrzích, která frakce považuje za příliš blízká postojům socialistů a zelených a nedostatečně podložená zásadou proporcionality a vědeckými důkazy.
Tyto rozpory se ještě více vyostřily během plenární rozpravy Evropského parlamentu o BECA dne 12. listopadu. Jádrem sporu je otázka, zda EPP dokáže zachovat svůj závazek k tvorbě politiky založené na důkazech a zásadě proporcionality, zatímco čelí politickým tlakům jak zleva, tak zprava. Rostou také pochybnosti o tom, zda Brusel věnuje dostatečnou pozornost širším příčinám rakoviny a zda přijímá komplexní přístup k prevenci. Vzhledem k tomu, že směr návrhů zpochybňují i konzervativnější parlamentní frakce, teprve se uvidí, zda se EPP bude snažit najít společnou řeč se stranami napravo od sebe, nebo zda si zachová své tradiční spojenectví se socialisty a demokraty. Debata nakonec vyvolává širší otázku, zda je zdravotní politika EU vedena vědeckými důkazy, nebo širšími politickými a regulačními prioritami.
Souvisejícím legislativním opatřením je plán EU „Safe Hearts“, „první přístup EU k boji proti kardiovaskulárním onemocněním“, jak uvádí Komise. Jeho cílem je bojovat proti cukrovce a obezitě, což vedlo europoslance v červnu k tomu, aby prosazovali „zlepšení nutričního označování a hodnocení ‚ultra-zpracovaných potravin‘“, vzhledem k jejich souvislosti se zvýšeným rizikem rakoviny.
Dalším sporným nařízením EU, které se právě připravuje, je navrhovaný „zákon o kritických léčivech“ (CMA), jehož cílem je řešit přetrvávající nedostatek léků a snížit silnou závislost EU na zahraničních výrobcích, jako jsou Čína a Indie. Spornými body zde byly návrhy na společné nákupy, stejně jako tlak Evropského parlamentu na zavedení povinného mechanismu přerozdělování, který by EU umožnil přesouvat zásoby léků z jednoho členského státu do druhého v případě akutního nedostatku. Pokud se tento návrh promění v zákon, může oprávněná obava – nadměrná závislost na dovozu určitých léčiv – nakonec vést k ještě větší centralizaci v rámci EU.
Chybějící zjednodušení digitální politiky
V neposlední řadě je tu legislativní balíček EU „Digital Omnibus“, jehož cílem je zjednodušit regulaci EU v digitální sféře, kde Evropa v současné době tak výrazně zaostává. V listopadu 2025 byl předložen návrh Evropské komise, jehož cílem je novelizovat právní předpisy, jako je GDPR, začlenit pravidla týkající se souborů cookie pro osobní údaje do GDPR, sloučit tři zákony o ochraně údajů do zákona o ochraně údajů (Data Act) a vytvořit jednotný kanál pro hlášení kybernetických incidentů a narušení ochrany údajů.
Ve své vlivné zprávě z roku 2024 o konkurenceschopnosti EU se bývalý italský premiér Mario Draghi zaměřil na GDPR, které bylo kdysi v Bruselu posvátnou krávou. Ve své zprávě lamentoval nad tím, že „regulační překážky bránící rozvoji jsou v technologickém sektoru obzvláště zatěžující, zejména pro mladé společnosti.“ Dále dodal: „Ačkoli jsou ambice nařízení GDPR a zákona o umělé inteligenci EU chvályhodné, jejich složitost a riziko překrývání a nesrovnalostí mohou podkopat vývoj v oblasti umělé inteligence ze strany subjektů evropského průmyslu.“ Ve svých ústních vyjádřeních byl Draghi ještě ostřejší. Uvedl: „Odhaduje se, že obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) snížilo zisky malých technologických společností o více než 15 procent,“ a dodal, že „touto legislativou zabíjíme naše společnosti.“ Tím také poukázal na to, že stále přísnější regulace EU v oblasti technologií nakonec prospívá velkým technologickým gigantům z USA, když řekl: „Pouze větší společnosti – které často nesídlí v EU – mají finanční kapacitu a motivaci nést náklady spojené s dodržováním předpisů.“
Odborníci jako Mikołaj Barczentewicz, vedoucí výzkumník v oblasti inovační politiky v Mezinárodním centru pro právo a ekonomiku, varovali, že snaha EU o zjednodušení v rámci „digitálního omnibusu“ může nakonec vést k tomu, že se věci posunou špatným směrem, pokud jde o řešení těchto obav. V červnu napsal:
„Digitální omnibus měl zjednodušit, zpřehlednit a lépe přizpůsobit realitě právní předpisy Evropské unie v oblasti ochrany osobních údajů. Místo toho se zdá, že Rada Evropské unie z něj dělá něco známějšího: reformu, která osekává samotný zákon, rozšiřuje odůvodnění a předává větší interpretační pravomoc těm samým regulačním orgánům, jejichž maximalistický výklad reformu vůbec teprve vyvolal.“
Tímto způsobem si stěžoval, že kompromis mezi členskými státy EU „ruší tři ze čtyř hlavních reforem GDPR navrhovaných Komisí: test osobních údajů vztažený k subjektu, přesun souhlasu s cookies do GDPR a základ oprávněného zájmu pro zpracování pomocí umělé inteligence.“
To by mělo sloužit jako příklad toho, že je příliš zjednodušující obviňovat Evropskou komisi z nadměrné regulace v EU. Členské státy EU drží pevně volant.
V samostatném komentáři k balíčku Digital Omnibus se Dirk Auer, ředitel pro politiku hospodářské soutěže v Mezinárodním centru pro právo a ekonomiku, dostává k jádru problému, jak mohou snahy o zjednodušení regulace nakonec situaci ještě zhoršit. Píše:
„Konečným rizikem je takzvaná ‚simplexifikace‘: legislativa, která je prezentována jako jednodušší, ale ve skutečnosti je časově náročnější, roztříštěnější a plná výjimek. Neustálým přidáváním výjimek pro malé a střední podniky (SME), malé společnosti se střední tržní kapitalizací (SMC) nebo určité odvětvové praktiky by EU mohla nakonec vytvořit dva oddělené režimy digitálního práva, což by bylo v rozporu s přístupem založeným na riziku a s cílem jasnosti, o který usiluje Komise.“
Evropská unie, která skutečně přistoupí ke zjednodušení, se jeví jako marná naděje.

Pieter Cleppe je šéfredaktorem Brussels Report. Předtím působil jako vedoucí bruselské kanceláře Open Europe. Je vystudovaný právník, dříve vykonával advokátní praxi v Belgii a pracoval jako vládní poradce a autor projevů belgického státního tajemníka pro správní reformu. Také dříve pracoval jako analytik v belgickém institutu Itinera, který pomáhal založit. Právní vzdělání získal na Katolické univerzitě v Lovani a studoval také ekonomickou analýzu práva na univerzitách v Hamburku, Bologni a Vídni.
