Dominikánská republika učinila v posledních čtyřech desetiletích řadu politických rozhodnutí, která zvýšila její bohatství a stabilitu.
Zatímco Haiti se propadá do chaosu, Dominikánská republika nadále prosperuje. Obě země sdílejí ostrov Hispaniola i společnou historii, a přesto je Dominikánská republika nyní jednou z nejbohatších zemí Latinské Ameriky.
Nabízí se zřejmá otázka: Co vysvětluju tuto výraznou divergenci?
Jedním z přístupů je porovnání černošské karibské kultury s latinskoamerickou kulturou. Nechci se pouštět do tohoto poměrně rozsáhlého souboru otázek, pouze chci poznamenat, že mezi černošskými karibskými zeměmi je Haiti obzvláště chudé – a mezi latinskoamerickými zeměmi si Dominikánská republika vedla obzvláště dobře. Ve hře tedy musí být i další významné faktory a ve skutečnosti za rozdílné výsledky do značné míry mohou rozdíly v politice.
Příběh dvou ekonomik
HDP Dominikánské republiky v posledních třech desetiletích výrazně vzrostl, zatímco HDP Haiti stagnuje.
Vezměme si zemědělství. Pokud poletíte nad Hispaniolou, uvidíte pozoruhodný rozdíl mezi haitskou a dominikánskou stranou hranice. Na dominikánské straně je spousta stromů, zatímco na haitské straně je pustina. Do značné míry to lze vysvětlit historií Haiti, kde byla slabší vlastnická práva. „Tragédie společné pastviny“ vedla k systematickému vykořisťování haitské půdy.
Odlesňování na Haiti se datuje nejméně od roku 1730, kdy francouzská koloniální politika, vývoz dřeva a mýcení půdy pro produkci kávy způsobily škody. To zhoršilo vyhlídky haitského zemědělství, ale většina kácení stromů proběhla v polovině 20. století. Haiťané již dlouho používali dřevěné uhlí jako zdroj energie, což vedlo k nekontrolovanému odlesňování, erozi půdy a rozšiřování pouští. Navzdory krásné přírodě tak většina Haiti nepůsobí zeleně a jiskřivě.
V Dominikánské republice je odlesňování je také problémem, ale zdaleka ne v takovém rozsahu jako na Haiti. Lesy stále pokrývají přibližně 40 % rozlohy země (na Haiti se odhady pohybují na úrovni 2 %). Dominikánská republika má národní parky a programy na obnovu lesů a vyvinula alternativní zdroje energie, aby snížila poptávku po dřevěném uhlí. Došlo k návratu lesních porostů a kvality půdy. Země také pracuje na prodeji svého zalesňování za uhlíkové offsety, což ji dále ekonomicky incentivizuje k ochraně půdy.
Pokud v Dominikánské republice stále dochází k odlesňování, je často způsobeno chovem dobytka, což je ekonomicky mnohem produktivnější činnost než sběr dřeva na dřevěné uhlí.
Občanům bohatých zemí se tyto rozdíly nemusí zdát nijak obrovské. Zemědělství je však důležitou hnací silou raného hospodářského rozvoje. Přebytky ze zemědělství umožňují akumulaci úspor, které financují širší komerční investice a pomáhají lidem zakládat malé podniky. Ekonomika získává základnu pro diverzifikaci do zpracovatelského průmyslu, jak se to stalo ve východní Asii. Dvouciferný růst Etiopie před nedávnými tragickými občanskými válkami měl také kořeny v růstu produktivity zemědělství.
Dnes je Dominikánská republika v podstatě soběstačná v potravinách, včetně rýže. Podle americké vlády je Haiti nyní závislé na dovozu „významné části zemědělských produktů, které spotřebovává“ včetně 80 % rýže. Naproti tomu v roce 1981 činil dovoz potravin pouze 18 % haitského jídelníčku.
Kromě využívání půdy a zemědělství existují i další oblasti, v nichž se politiky obou zemí liší. Dominikánská republika zvýšila svůj růstový trend díky systému zvláštních ekonomických zón od 80. let 20. století. V rámci tohoto programu byly nadnárodní společnosti vyzvány, aby v zemi investovaly, a byly jim přislíbeny příznivé daně a regulace.
V současné době je více než polovina dominikánského vývozu výsledkem těchto dohod. Stejně tak je důležité, že 40letá historie programu znamená, že firmy jej nyní považují za důvěryhodný, takže jeho výhody by měly pokračovat. Tyto reformy jsou považovány za za hlavní hnací sílu růstu země.
Haiti nic podobného neudělalo. Má mnohem méně zón, například pro textilní výrobu, která je součástí programu vytvořeného v roce 2002 a zavedeného v roce 2012. Tato opatření jsou kromě korupce sužována nejistou správou, nespolehlivou elektřinou a nedostatečným přístavním vybavením.
Není divu, že přímé zahraniční investice na Haiti klesají. To ztěžuje zvyšování mezd, získávání deviz a zlepšování pověsti Haiti jako místa pro podnikání. Path dependence je zde vážná, protože pro Haiti je nyní velmi těžké udělat něco, co by mohlo přesvědčit pochybovače.
A všechny tyto faktory jsou jen částí širšího srovnávacího příběhu Haiti a Dominikánské republiky. Při sledování tragického příběhu na Haiti mějte na paměti, že na hospodářské politice skutečně záleží a že v sázce jsou lidské životy.
Článek původně vyšel pod názvem Why Is Haiti’s Economy So Much Worse Than Its Neighbor’s? na Bloomberg.com. Přeložil Martin Pánek a DeepL.