Nový argentinský prezident je oblíbený u amerických libertariánů, ale jeho kroky doma v Argentině zatím vypadají stále více populisticky a autoritářsky.
V lednu se argentinský prezident Javier Milei vydal do švýcarského Davosu, aby bohatým a mocným přednášel o zázracích kapitalismu. Během svého projevu na Světovém ekonomickém fóru Milei posluchačům vysvětlil, že podnikatelé jsou hrdinové, socialismus vede ke korupci a soukromé vlastnictví je klíčem k prosperitě.
Ve svém projevu se odvolával na Israela Kirznera, ekonoma rakouské školy a studenta Ludwiga von Misese, který stojí daleko mimo hlavní intelektuální proud. Své naklonované psy dokonce pojmenoval po ikonických ekonomech volného trhu Murray Rothbardovi, Miltonu Friedmanovi a Robertu Lucasovi mladším. Mnoho libertariánů bylo nadšeno, že jejich myšlenky tak výmluvně formuloval lídr druhé největší jihoamerické země.
Já sama jsem nadšená méně. Narodila jsem se a vyrostla v Argentině a k hnutí za svobodu jsem se připojila v 17 letech. Ponořila jsem se do spisů Friedricha Hayeka, Ayn Randové a Misese a žasla jsem nad tím, jak jejich postřehy přesně popisují mé zkušenosti s životem pod velkou vládou Cristiny Fernández de Kirchner, která byla prezidentkou po většinu mého dospívání. To mě vedlo k tomu, že jsem se začala aktivně věnovat obhajobě myšlenek svobody, protože věřím, že jsou nejlepší cestou k prosperitě a lidskému rozkvětu.
Javier Milei pro mě nicméně představuje hrozbu jak pro Argentinu, tak pro celosvětové hnutí za svobodu. Vidím v něm sebestředného populistu se spasitelským komplexem, který se libertariánům zavděčuje tím, že opakuje jejich myšlenky. Jeho činy jsou však v rozporu s jeho slovy: zvyšuje daně, stupňuje drogovou válku, omezuje sociální svobody, vyhrožuje svým politickým oponentům a do mocenských pozic jmenuje politické přisluhovače z předchozích zkorumpovaných vlád.
Milei, známý prosazováním protidrogové politiky, jmenoval Patricii Bullrichovou ministryní bezpečnosti, kterou předtím zastávala za bývalého prezidenta Mauricia Macriho. Bullrichová nedávno pochválila salvadorského prezidenta Nayiba Bukeleho za jeho taktiku omezování organizované trestné činnosti a prohlásila, že chce jeho opatření v Argentině napodobit. Bukeleho politika sice výrazně snížila míru kriminality v Salvadoru, ale zároveň vedla k zatčení přibližně 1 % obyvatelstva, včetně mnoha případů neoprávněného zatýkání, a také ke zničení právního státu. Tato strategie tvrdé ruky vedla v Salvadoru k rozsáhlému omezení základních ústavních svobod.
Bullrichová na sociálních sítích pravidelně sdílí aktuální informace o protidrogových raziích, včetně videí, na nichž sama spaluje zabavenou marihuanu. „Zaháníme drogy a obchod s nimi do kouta, “ prohlásil nedávno Milei. „Neustoupíme ani o milimetr.“
Někteří tvrdí, že v zemi, která se potýká s téměř 300procentní meziroční inflací, je to na čem skutečně záleží vrácení argentinské ekonomiky do správných kolejí. Hospodářský pokrok Argentiny však brzdí také kriminalita a nejistota. Násilné rodinné drogové gangy ovládají obchod s drogami, zejména ve městech, jako je Rosario, kde se počet vražd v letech 2010 až 2020 téměř zdvojnásobil. Prezidentovy protidrogové kampaně sice vyvolávají pozornost na sociálních sítích, ale obchod s drogami je díky nim jen násilnější a vede k více umrtím.
Milton Friedman se proslavil tím, že pomohl ukončit americké vojenské odvody. Mileiův ministr obrany Luis Petri však nesdílí negativní pohled nositele Nobelovy ceny na povinnou vojenskou službu. Petri v nedávném rozhovoru uvedl, že Mileiova vláda „zvažuje“ obnovení odvodů. Viceprezidentka Victoria Villarruelová tento názor zopakovala a naznačila, že absence povinné vojenské služby „dělá z pozdějších generací mužů (a žen) uplakánky“.
Mileiův světonázor je prodchnut mystikou a mesiášskou symbolikou. Sám sebe označuje za „alfa lva“ a své projevy často začíná slovy: „zdravím všechny, já jsem lev.“ Sám sebe přirovnává k Napoleonu Bonapartovi. Sám sebe zveličující vládce, který se chlubí svou schopností napravit společnost, pokud mu bude udělena potřebná moc k překonání procedurálních a legislativních omezení, by měl spustit jistý anti-autoritářský alarm.
Milei přezdívaný „trollí prezident“ touží po adoraci způsobem, který připomíná nechvalně proslulé latinskoamerické levicové autokraty, jako byli Fidel Castro a Hugo Chávez. Obklopuje se pochlebovači a věrnými stoupenci, mezi něž patří osobnosti jako influencer a spisovatel Agustín Laje a další vysoce postavení influenceři a placení trollové. Toto okolí pomáhá Mileiovi zesměšňovat jeho nepřátele, zdokonalovat jeho osobní značku a získávat podporu mezi libertariány v USA. Mileiův okruh stoupenců připomíná „La Cámpora“, mládežnickou skupinu, která prosazovala politické cíle kirchnerismu. Mileiho stoupenci jsou však radikálnější a násilnější.
Milei je reklamní génius a stejně jako Bukele a Chávez je posedlý svou image. Denně lajkuje přes tisíc tweetů (většinou od svých obdivovatelů), retweetuje pochvaly a urážky na adresu svých „nepřátel“. Miluje veřejné pobouření. Při jedné příležitosti Milei řekl, že „stát je jako pedofil v mateřské školce s dětmi přivázanými řetězy a natřenými vazelínou“.
Jak bývalý prezident Donald Trump, tak Milei jsou známí svým sklonem apelovat na emoce a přispívat ke společenské rozdělenosti v rovinách „lid“ vs. „elity“ nebo „my“ vs. „oni“. Tento přístup, známý jako populismus, podkopává instituce a zesiluje moc státu způsobem, který by měl být alarmující bez ohledu na to, zda přichází z politické levice nebo pravice. V knize Cesta do otroctví Hayek napsal: „kontrast mezi ‚my‘ a ‚oni‘, společný boj proti těm, kdo se nacházejí vně skupiny, se zdá být základní složkou každého vyznání, které pevně spojuje skupinu lidí ke společnému jednání.“ Populismus funguje jako kyvadlo, což naznačuje, že Mileiovy kroky by mohly po skončení jeho funkčního období vyvolat protiakci z opačné strany spektra.
Milei se v minulosti obrátil proti bývalým spojencům, kteří zpochybňují jeho autoritu. Ricardo López Murphy, respektovaná osobnost v klasických liberálních kruzích a bývalý Mileiův mentor, odmítl Mileie podpořit v primárkách kvůli obavám z jeho populistických tendencí. Minulý měsíc Milei Murphyho kritizoval a označil ho za „šmejda“ a „zrádce myšlenek [svobody]„. López Murphymu odpověděl: „současná zkušenost s Mileiem nemá nic společného s [klasickými] liberály“.
Ačkoli se Milei těší široké podpoře amerických libertariánů, někteří argentinští klasičtí liberálové ho vnímají jako pokračovatele předchozích vlád v zemi. Ekonom Roberto Cachanosky přirovnal Mileiův přístup ke kirchnerismu. „Říkám to proto, že ho znám osobně,“ řekl Cachanosky. „Netoleruje jiný názor, než je jeho vlastní.“
Ekonom Diego Giacomini, který je s Mileiem spoluautorem čtyř knih, se stal jedním z jeho nejhlasitějších kritiků. Mileiho popisuje jako konzervativního populistu, který „stojí v opozici vůči rakouské škole [ekonomie], nejliberálnější myšlenkové škole ze všech, k níž patřím a k níž kdysi patřil i Javier Milei“.
Po sporu mezi provincií Chubut a národní vládou zveřejnil Milei na Twitteru obrázek vygenerovaný umělou inteligencí, na němž je zobrazen guvernér Ignacio Torres s Downovým syndromem. Incident připomínal situaci, kdy se Donald Trump na předvolebním shromáždění posmíval postiženému reportérovi. Milei uvedl, že je „přirozeně spřízněn s Donaldem Trumpem“. Když se Milei v únoru setkal s Trumpem na konferenci Conservative Political Action Conference (CPAC), přivítal ho medvědím objetím. Milei slíbil, že „učiní Argentinu opět velkou“, a na videu Trumpovi řekl: „byl jste skvělý prezident a doufám, že jím opět budete.“
Milei má talent politika zaujímat postoje, které přitáhnou širší základnu podporovatelů. Během návštěvy Izraele se označil za Žida. Když však jel do Vatikánu na setkání s papežem, řekl, že je „katolík, evangelík a také trochu praktikuje judaismus“. Stalo se tak po předchozích výrocích, v nichž Milei označil papeže za „osobu, která představuje zlo na zemi a okupuje Boží trůn“.
Milei projevuje běžný rys latinskoamerických politiků: sklon k nepotismu, svěřování státních zdrojů a vládních funkcí nevoleným osobám na základě rodinných vazeb. Milei jmenoval svou sestru Karinu generální tajemnicí prezidentského úřadu, čímž z ní fakticky učinil svou hlavní poradkyni. Říká jí „šéfka“. Tato praxe má ozvěnu v celém regionu: nikaragujský diktátor Daniel Ortega svou manželku proslule nazýval jako „spoluprezidentku republiky“, zatímco Bukeleho bratři jsou jeho hlavními poradci v Salvadoru. Nástupcem Fidela Castra na postu kubánského diktátora se stal jeho bratr Raúl, který byl nejvýše postaveným členem jeho administrativy.
Milei přirovnal svou sestru k Mojžíšovi a sám sebe charakterizoval jako zprostředkovatele její vize. „Mojžíš byl skvělý vůdce, ale nebyl dobrý v šíření informací. Bůh tedy poslal Árona, aby slovo šířil dál. ‚Kari‘ je Mojžíš a já jsem ten, kdo šíří slovo. Já jsem jen kazatel.“ Mileiovým heslem je „síly nebes„, což naznačuje, že možná ztratil ze zřetele důležitost zachování odstupu mezi církví a státem.
Nepotismus přesahuje samotného Mileie a prostupuje i jeho stranu. Martín Menem, předseda dolní komory parlamentu a člen Mileiovy strany, nedávno jmenoval svého 23letého synovce poradcem. Mileiův mluvčí Manuel Adorni zaměstnal svého bratra jako poradce na ministerstvu obrany. Kromě toho Vilma Facunda Bedia, evangelická farářka a senátorka za Mileiovu stranu, nedávno zaměstnala jako politické poradce jedenáct členů své rodiny, včetně svých tří synů, snachy, bratra a švagrové.
Milei nedávno jmenoval soudce Ariela Lijo do Nejvyššího soudu, přičemž odhlédl od jeho role při v argentinské kultuře shovívavosti vůči zkorumpovaným politikům. Lijo má historii shazování prominentních případů, včetně zrušení obvinění z korupce proti bývalému viceprezidentovi Amadu Boudouovi a očištění obvinění z praní špinavých peněz proti bývalé prezidentce Cristině Kirchnerové. Zrušil také obvinění proti bývalému šéfovi zpravodajské služby, který byl zapleten do převodu kufru plného peněz venezuelskému režimu, a zrušil obvinění v korupčním případu kolem státní energetické společnosti YPF.
Héctor M. Guyot, novinář listu La Nación, uvedl, že Lijo čelí značné kritice jak z právního, tak novinářského hlediska za své pochybné vedení kritických případů. Dále ho obvinil ze spolupráce se sítí „justičních operátorů“ z různých politických stran, mezi něž patří jeho bratr Freddy Lijo, Daniel Angelici a bývalý zaměstnanec Scioliho a Guillermo Scarcella.
Když není dostatek rodinných příslušníků na obsazení klíčových politických pozic, jsou často na řadě jejich kumpáni. Mileiova administrativa není výjimkou. Daniel Scioli, kterého Milei jmenoval ministrem cestovního ruchu, životního prostředí a sportu, je „kastovní“ politik a peronistický veterán. Scioli má za sebou dlouhou historii v argentinské politice: byl viceprezidentem za vlády Néstora Kirchnera, výrazné postavy levicového populismu a Chávezova spojence, kandidoval na prezidenta po boku Cristiny Kirchnerové proti Mauriciu Macrimu a za bývalého prezidenta Alberta Fernándeze působil jako ministr výroby.
Mileiův ministr vnitra Guillermo Francos byl donedávna výkonným ředitelem pro Argentinu v Meziamerické rozvojové bance (IDB), kam ho jmenovala bývalá levicová prezidentka Fernándezová. V letech 2000-2007 byl Francos prezidentem společnosti Aeropuertos Argentina 2000, která patří dlouholetému podnikateli Eduardu Eurnekianovi a která má státem udělený monopol na letištní koncese po celé Argentině. Milei pracoval pro Aeropuertos Argentina také v roce 2000 až do doby před třemi lety, kdy musel rezignovat na funkci kongresmana.
Julián Andrés Obaid byl nedávno jmenován předsedou Úřadu pro bezpečnost dopravy, který zastával i za Fernándeze. Podle zprávy deníku Clarín jmenoval Milei doposud do důležitých vládních funkcí více než čtyřicet peronistů.
V genderových otázkách se Milei hlásí ke kulturnímu konzervatismu a pravicovým myšlenkám. Když mluví o své sestře Karině, používá mužské zájmeno „ten šéf„, aby naznačil její dominantní roli. Ve vládě zakázal genderově inkluzivní jazyk, a to i ve všech oficiálních dokumentech. Jeho administrativa také zakázala používání nebinárních uniforem pro policisty a vojáky, zakázala tetování a lakované nehty a nařídila přísné předpisy pro uniformy – ženy policistky musí nosit sukně, pokud nejsou těhotné, zatímco muži policisté nesmějí mít vousy. Navzdory svým konzervativním opatřením však Mileiova vláda vyčlenila 827 milionů pesos (téměř 1 milion dolarů) na dodávky hormonální léčby pro děti, mladistvé a dospělé transsexuály.
Milei je zastáncem hnutí pro život, které tvrdí, že život začíná početím, a slíbil, že legální potraty v Argentině zakáže. „Potrat je vražda, která je ještě horší kvůli spojení mezi matkou a dítětem,“ řekl nedávno. V souladu se svými názory nominoval do nejvyššího soudu Manuela Garcíu Mansillu, známého kritika práva na potrat. Během svého projevu na CPAC přirovnal potraty k socialismu a tvrdil, že vycházejí z radikálních ekologických názorů, podle nichž růst populace ničí planetu. Libertariáni podporující potraty tvrdí, že v debatě jde o tělesnou autonomii a osobní svobodu. Minulý týden na Twitteru napsal: „potrat je vražda, které přitěžuje… nepoměr sil. Pokud čtete tento příspěvek a patříte k těm, kteří pozitivně zvažují tento typ úchylek, poděkujte své matce, že neuvažuje stejně.“
Milei je výstřední způsobem, který je novinářský vděčný – což může být z dálky zábavné, ale pro Argentince skutečně znepokojivé. Co by si Američané mysleli, kdyby prezident Joe Biden prohlásil, že jeho pes je jedním z jeho hlavních poradců? Milei tvrdí, že se svým zesnulým psem Conanem komunikoval prostřednictvím média. Conanovy klony – Murray, Milton, Robert a Lucas – se stále procházejí po zemi a dělají to na náklady daňových poplatníků, protože Milei nedávno sdílel fotografii jejich nové, státem financované chovné stanice v oficiálním prezidentském sídle v Olivos.
Přestože neustále cituje ekonomy, jako jsou Rothbard, Henry Hazlitt a Hayek, není jasné, zda jejich dílo skutečně vstřebal. Jeho knihy Cesta libertariána (The Way of the Libertarian) a Pandenomika (Pandenomics) obsahují pasáže přímo zkopírované z děl těchto autorů.
Skutečnost je taková, že Mileiova hospodářská politika neodpovídá jeho rétorice. Ale protože je tak efektivní komunikátor, většina jeho fanoušků si toho nevšimla. Tentýž prezident, který ohromuje cizince tím, že létá komerčními lety jako gesto své spořivosti, právě podepsal dekret o zvýšení vlastního platu o 48 procent a pak ho v reakci na protesty veřejnosti vzal zpět.
Navzdory svému předvolebnímu slibu, že nezavede žádné nové daně, poté, co při podpisu dohody s Asociación Argentina de Contribuyentes v přímém televizním přenosu slíbil useknout ruku, Milei po návratu z Davosu navrhl zvýšení daně z příjmu a nedávno rozšířil počet Argentinců, kteří ji musí platit. „Očekávají, že soukromý sektor bude … chrlit dolary,“ řekl o tomto kroku Giacomini.
Přestože Milei označil daně za „krádež“, zvýšil daň PAIS a uvalil 35procentní přirážku na transakce v cizí měně. Toto opatření, které fakticky funguje jako dovozní daň, brání volnému obchodu a bylo ještě zhoršeno Mileiovým rozhodnutím zvýšit směnný kurz. Zvýšil také daně na plyn a vývoz, včetně pšenice (12 až 15 procent), kukuřice (12 až 15 procent), hovězího masa (9 až 15 procent) a mouky (31 až 33 procent).
Milei byl zvolen na základě slibu dolarizace ekonomiky a tvrdil, že její zavedení bude „super snadné„. Nyní od svého slibu ustoupil. A přestože navrhl privatizovat 41 státních podniků, nemůže k tomu přistoupit bez souhlasu kongresu. Ačkoli by tato iniciativa mohla být v některých případech pozitivním vývojem, je pozoruhodné, že Milei ze svého privatizačního programu vyloučil energetickou společnost YPF a národní banku.
Ustoupil od slibu zrušit oficiální směnný kurz, který zmocňuje vládu určovat cenu dolaru. Mileiův pes Milton by ho sice k podpoře volně plovoucího směnného kurzu možná nepodporoval, ale ekonom Milton Friedman by se ho zastal a zdůraznil by, jak pevný směnný kurz způsobil četné devalvace argentinské měny. Tyto kontroly také přispěly k odlivu kapitálu ze země a obecněji k hospodářské nestabilitě.
Měnové kontroly narušují trh, snižují konkurenceschopnost, odrazují od zahraničních investic, podporují aktivity na černém trhu a přispívají k inflačním tlakům. Alternativní možností by bylo, kdyby Argentina přijala Bitcoin jako zákonné platidlo, i když se to zdá nepravděpodobné. Nedávno nezisková organizace Bitcoin Argentina kritizovala Mileie za to, že se snaží regulovat všechny aspekty obchodování s kryptoaktivy. Mileiova vláda prostřednictvím Národní burzovní komise rovněž vytvořila státní agenturu, která má kryptoměny v Argentině regulovat. Podle nové regulace mají subjekty fyzických osob, které provádějí transakce s Bitcoiny a dalšími digitálními aktivy nad 27 milionů pesos měsíčně, 42 dní na to, aby se zapsaly do registru poskytovatelů služeb s virtuálními aktivy. Podle legislativy se ti, kteří se nezaregistrují, „zdrží v zemi výkonu jakékoli z činností nebo operací, na které se vztahuje“.
Zatímco Milei sklízí v médiích chválu za dosažení vládního přebytku, jeho vláda také povolila vydávání dalších veřejných dluhů, což je v rozporu s jeho předvolebními sliby, které rozdával s motorovou pilou. „Plán s motorovou pilou se blíží. Třeste se, vy zlodějští politici. Přestanete krást. Budete muset pracovat jako poctiví lidé. Lžete lidem dál, zloději,“ řekl Milei během své prezidentské kampaně. Když už je řeč o plagiátorství, zdá se, že i motorová pila byla vypůjčena, v tomto případě od amerického senátora Randa Paula.
Mileiova vláda si získala pozornost amerických médií tím, že dosáhla vyrovnaného rozpočtu pomocí zvyšování daní a snižování výdajů. Záleží však na tom, co se škrtá. Byrokraté a rentiéři – „politická kasta“, kterou Milei odsuzuje – byli úsporných opatření ušetřeni. Menem nedávno schválil 29,5% zvýšení platů státních zaměstnanců v Kongresu.
Milei slíbil zrušit několik ministerstev a pobavil zahraniční publikum videem, na němž křičí „¡afuera!“ neboli „vypadněte!“ a přitom strhává lepicí papírky s vytištěnými názvy ministerstev. Přesto se jeho kroky omezily na pouhé přejmenování ministerstev na „sekretariáty“. Tato změna měla prakticky nulový dopad na výdaje a zároveň konsolidovala kontrolu v menším počtu rukou: devět velkých ministerstev nahradilo 18 menších.
Milei správně tvrdí, že vláda je na mizině, a přesto jeho vláda plánuje pořídit od dánské vlády 24 amerických stíhaček F-16 za téměř 700 milionů dolarů – největší vojenský výdaj v historii země, přestože země nemá žádné zahraniční nepřátele.
Velká část nákladů byla snížena v důsledku omezení výdajů Argentiny na péči o seniory. Do února se předpokládalo, že minimální důchod v Argentině klesne na kupní sílu ještě nižší než během hospodářské krize v roce 2001. Dnes si důchodce v zemi s téměř 300procentní inflací vydělá zhruba 46 dolarů měsíčně. Viceprezidentka Victoria Villarruelová kritizovala Mileiovo jednání, zdůraznila otázku důchodů a odsoudila „zkapalňování“ penzí: „nesouhlasím s tím, aby se nadále vše vyrovnávalo směrem dolů. Domnívám se, že poté, co důchodce celý život přispíval do důchodového systému, by měl také dostat důstojný důchod na základě funkce, práce a odvedené doby. Pojďme nahoru, místo abychom šli dolů.“
Argentina zoufale potřebuje liberalizaci trhu, aby se dostala ze své zničující hospodářské krize, což je situace o to naléhavější, že míra inflace nyní překonává Venezuelu. Milei však dal příliš mnoho falešných slibů. Jeho dosavadní výsledky naznačují, že je typickým latinskoamerickým populistou, a obávám se, že neúspěšné výsledky jeho prezidentství se stanou symbolem pravicového modelu a mohly by poškodit důvěryhodnost a pokrok hnutí za svobodu.
Článek původně vyšel pod názvem Is Javier Milei Making Argentina Great Again? na webu Reason.com. Přeložil Jan Mošovský.
