Se vstupem společnosti RegioJet na trh nastalo na železnici takové malé zemětřesení. Zažili jsme první projevy konkurenčního boje a poměrně zásadní změnu chování Českých drah. Další změna je na pořadu dne nyní – zrušení dotací na lince Praha – Ostrava. Doprava má být tedy provozována takzvaně na podnikatelské riziko. Média však upozorňují, že stát nemusí na zrušení dotací vůbec ušetřit. Na tržně poskytovaných linkách totiž stát nařizuje provozovatelům poskytovat slevy pro studenty a pro důchodce, údajnou ztrátu z těchto slev potom dopravcům dotuje.
Proč údajnou ztrátu? Protože o žádné ztrátě nemůže být řeč. Stačí se podívat do jiných oborů lidské činnosti. Knihkupectví či sítě rychlého občerstvení nabízí slevy studentům, Microsoft nejen jim, ale i celým domácnostem. Dělají to snad z čirého altruismu? Ale kdepak, nejsou charita. Abychom pochopili smysl slev, musíme se zamyslet nad tím, čím se odlišuje student či důchodce od člověka v produktivním věku. Nebo čím se odlišuje domácnost od firmy. Tím rozdílem je jiná kupní síla, nebo chcete-li – jiná poptávková křivka. Ekonomové to nazývají cenová diskriminace. Rozdělení zákazníků podle jednoduše definovatelných pravidel podle toho, kolik jsou ochotni zaplatit. Následně účtovat více těm, kteří jsou ochotni více platit a méně těm, kteří si nemohou dovolit platit tolik. Firmy na studentech či důchodcích netratí, jen mají menší marže, protože při standardních maržích by měli problém své produkty udat.
Jednoduchou úvahou musíme dospět k závěru, že slevy pro studenty a pro důchodce jsou racionálním tržním krokem, který by dopravci pravděpodobně uskutečnili, i kdyby slevy státem nebyly dotovány. Proto k těmto dotacím není důvod, především však není důvod k poskytování slev dopravce nutit.
