Myšlenka a dějiny evropské integrace
Klíčovou myšlenkou evropské integrace je volný trh, který vychází z ekonomického principu laissez-faire („nechte konat“). V prostředí ideálního volného trhu dochází k obchodování pouze na základě dohody mezi prodávajícím a kupujícím, přičemž státní autority do tohoto procesu žádným způsobem (např. formou regulace cen) nezasahují.
Zdroj: Radim Brázda, Jakub Cigán, Lukáš Hoder a kolektiv: Společenské vědy pro SŠ – 4. díl (Didaktis), str. 23, zvýraznění původní
Jakožto časopis jménem Laissez Faire si dovolíme naprosto odmítnout myšlenku, že evropská integrace jakkoliv s laissez-faire souvisí. Klíčovou myšlenkou evropské integrace není a nikdy nebyl volný trh. Podstatou evropské integrace je vnitřní trh svázaný čtvrt miliónem stran unijního práva, které reguluje vše od banánů až po pojištění. Celní sazebník EU čítá přes deset tisíc položek. To však nebrání politikům všech stran, aby EU vydávali za zónu volného obchodu, kdykoliv jim teče do bot a hrozí, že by lidé mohli EU v referendu odmítnout. Viděli jsme to dobře v případě českého referenda, stejná taktika se používá už téměř půl století ve Velké Británii a dnes také při propagaci EU v „čekajících“ státech. Je ale ostudou, že se takové nesmysly propagují ve školách, namísto aby byly kriticky zhodnoceny.
(Za upozornění děkujeme Ondřeji Trhoňovi)
—
Evropský neoliberalismus
V Evropské unii (EU) je od roku 2010 na stole několik návrhů v oblasti hospodářské politiky. Některé se týkají EU jako celku, jiné pouze eurozóny. Jejich filosofie je ale podobná: vliv národních parlamentů má oslábnout; politika centrálně přijímaných pravidel má na významu naopak získat. Jde o příklad učebnicového neoliberalismu. Guru současných neoliberálů Friedrich August Hayek otevřeně zpochybňoval demokratické rozhodování v případech, kdy nemělo vést k výsledkům slučitelným s jeho filosofií hospodářské politiky.
Zdroj: Joachim Becker, Ivan Lesay: Život na úver (Inaque.sk)
Míra zmatení autorů této knihy je snad až nekonečná. Čert ví, co si dnešní levičáci představují pod svojí oblíbenou nálepkou „neoliberál“, protože sám sebe tak nikdo neoznačuje. F. A. Hayek je velmi důležitým představitelem klasického liberalismu a libertarianismu a taktéž významným právním teoretikem. Když si pozorně přečteme Hayekovo dílo – např. Ústavu svobody nebo Cestu do otroctví, zjistíme, že právě před takovými konstrukty jako je Evropská unie Hayek varoval a myšlenky evropeistů označoval za osudovou domýšlivost. Autoři citované knihy by se místo nálepkování mohli při četbě také něčemu přiučit.
(Za upozornění děkujeme Filipu Vačkovi)
