Argentinský prezident Javier Milei podal tento měsíc žaloby za pomluvu na tři novináře, reportuje Buenos Aires Herald. „Mezi novináři, kteří se stali terčem útoku, jsou publicisté Ari Lijalad a Carlos Pagni a televizní moderátorka Viviana Canosová. Canosová byla ještě před dvěma lety Mileiovou věrnou stoupenkyní,“ uvádí list.
Když právě před rokem někdo navrhoval, aby náš institut udělil Mileiovi výroční cenu, citovali jsme jeho přístup ke svobodě slova jako jeden z důvodů, proč mu cenu udělit nemůžeme.
Podle reportáže Buenos Aires Herald je Milei nespokojen s tím, že o něm jeden z novinářů (Pagni) řekl, že je nacista. Druhý (Lijalad) napsal sloupek, v němž charakterizoval Mileiův styl vládnutí tak, že „podněcuje k násilí a nenávisti vůči těm, kteří mají jiný názor“. Zde šlo o reakci na to, že Lijaladův kolega byl v polovině dubna napaden Mileiovými příznivci několik dní poté, co Milei na Twitter napsal, že „lidé necítí dostatečnou nenávist vůči novinářům“.
Třetí novinářka (Canosová) o Mileovi řekla, že je autoritář a despota a přirovnala ho k diktátorům. To je podle Javiera Milei dostatečné na žalobu vůči novinářovi. Ne každá organizace a ne každý člověk má však dostatečné finanční a časové zdroje na to, aby se utkával před soudem s prezidentem země. Žaloby a dokonce i výhrůžky žalob proto vedou k omezení kritiky prezidenta a k omezení veřejné debaty. To by nás mělo zásadně znepokojovat.
Milei tak následuje svého milce a velkého odpůrce svobody slova Donalda Trumpa, který několikrát veřejně prohlašoval, že Spojené státy by měly uvolnit „zákony o pomluvě“.
Ve Spojených státech totiž Nejvyšší soud nalezl – právě v případu, ve kterém byly žalovány New York Times – že aby žalobce uspěl s žalobou za pomluvu, pokud je veřejnou osobou, musí žalobce prokázat, že výrok byl učiněn, i když žalovaný věděl, že je nepravdivý nebo jej učinil s bezohledným přehlížením pravdy.
The constitutional guarantees require, we think, a federal rule that prohibits a public official from recovering damages for a defamatory falsehood relating to his official conduct unless he proves that the statement was made with „actual malice“ – that is, with knowledge that it was false or with reckless disregard of whether it was false or not.
Avšak to, co vadí Mileiovi i Trumpovi ani nejsou nepravdivé faktické výroky. Zda je někdo autoritář nebo nacista není v americké provenienci „provable statement of fact“. To jsou názory, které jsou kategoricky chráněné. Můžete říkat sebehloupější názor, ale pomluva to není a být nemůže.
Můžete namítnout, že Milei není prezidentem v USA a že koneckonců ani v ČR nemáme tak silnou ochranu názorů. Avšak neměli bychom chtít po politicích, aby nežalovali svoje kritiky? Osobně bych zašel tak daleko, že lidé ve veřejných funkcích nemohou podávat žaloby za pomluvu. Minimálně bychom měli chtít, aby cenzorské žaloby nepodával někdo, koho neinformovaní lidé oslavují jako liberálního spasitele.
V únoru Milei omezil působení novinářů v parlamentu, „aby měli více prostoru hosté prezidenta“.
Mimochodem, Argentina se propadá v žebříčku svobody tisku, který vydávají Reporters Without Borders. Oproti minulému roku se Argentina propadla o 21 pozic na 87. místo mezi Bosnou a Malajsií. Zpráva říká:
Urážky, pomluvy a výhrůžky ze strany administrativy Javiera Mileiho vůči novinářům a médiím kritickým vůči jeho režimu se od jeho nástupu do funkce staly běžnou záležitostí. Nová politika navíc zhoršuje již existující trendy, jako je vysoká koncentrace a netransparentnost vlastnictví médií a rostoucí nejistota novinářské profese.
Javier Milei za rok a půl ve funkci prosadil některé dobré hospodářské změny (např. deregulace nájemného nebo odstraňování překážek volného obchodu). Avšak tyto musíme poměřovat jeho dalšími činy v úřadu – korupčním krypto-scamem, válkou proti marihuaně nebo nelegálními nominacemi na Nejvyšší soud. Vypadá to, že když je v úřadu Trump, tak si zbabělý Milei už ani nedovolí podporovat Ukrajinu.
Jaký bude Mileiův závěrečný účet ještě nevíme. Neměli bychom však zavírat oči před jeho excesy a měli bychom k němu přistupovat stejně kriticky jako k jakémukoliv jinému politikovi. Pokud si falešně do úst bere liberalismus a liberální ikony jako Ludwig von Mises, měli bychom k němu přistupovat o to kritičtěji a skeptičtěji.
