Hodnotíme programové prohlášení vlády: 12. Zemědělství

Kapitola o zemědělství je školní ukázka toho, jak se stát snaží současně tvrdit, že chce „snížit závislost na dotacích“, ale zároveň přidává nové programy, garance, zákazy, speciální regulace a další vrstvy ochranných bariér. Jinými slovy — deklarace snížení závislosti na dotacích je na papíře, ale v jádru je protekcionistická. A protekcionismus, jakkoli se může tvářit jako obrana domácích zemědělců, dlouhodobě poškozuje spotřebitele, brzdí efektivitu a udržuje sektor v permanentní stagnaci.

Dokument začíná tvrzením, že cílem je soběstačnost a potravinová bezpečnost. Je to klasický politický slogan, který působí dobře na uši, ale ekonomicky nedává smysl. Vyspělé země nejsou soběstačné – jsou zásobované díky globálnímu obchodu. Německo není soběstačné ve většině druhů potravin, Švýcarsko vůbec, Singapur ani trochu – a přesto jsou na tom jejich občané skvěle. Skutečná bezpečnost nestojí na tom „vyrobit vše doma“, ale na tom, že máme silné ekonomické vztahy, otevřený obchod a konkurenci, která drží ceny nízko a kvalitu vysoko. Vládní prohlášení ale míří opačným směrem: dává přednost domácí produkci před efektivitou, a to je vždycky drahé. Navíc, potravinová soběstačnost je nebezpečná, udělejte si myšlenkový experiment a představte si nabídku čerstvého ovoce a zeleniny z domácího trhu v lednu. Co najdete? (O potravinové soběstačnosti jsme v roce 2020 vydali analýzu Potravinová soběstačnost je drahý a nebezpečný nápad.)

Mnoho potravin, které Češi rádi konzumují se u nás díky klimatickým podmínkám ani vypěstovat nedá. A jakákoliv snaha o soběstačnost akorát povede ke snížení nabídky potravin a jejich kvality.

Celý dokument je navíc vedený v duchu velmi výrazné ochrany trhu před „levnými dovozy“. Když politik řekne „levné a nekvalitní“, reálně tím často myslí jen to, že dovoz je levnější než domácí produkce. To však není chyba trhu – to je signál, že české zemědělství není dostatečně konkurenceschopné. Chce-li se stát vydávat za zastánce růstu produktivity, nemůže současně budovat bariéry konkurenci. Takto navržená politika vede k tomu, že konzumenti budou platit víc, zemědělci budou méně motivovaní inovovat a trh bude méně dynamický. Ochranné zdi ještě nikdy nevedly k prosperitě.

Velký prostor také nový vláda věnuje boji proti maržím řetězců. To je politicky atraktivní téma, ale ekonomicky extrémně problematické. Pokud začne stát zasahovat do cenotvorby, dokonce říkat, jaké marže jsou „spravedlivé“, otevírá tím dveře do velmi nebezpečné zóny cenových regulací. Dlouhodobě to vede k nedostatkům, nižším investicím a zhoršení služeb. Navíc žádný západní stát s regulací marží v potravinovém retailu ekonomicky neuspěl – a ČR nebude výjimka. Pokud se řetězce chovají nevhodně, řešením není regulovat ceny, nýbrž posílit konkurenci a vstup nových hráčů. Regulace marží akorát povede k tomu, že mnoho obchodů zavře, jelikož neufinancuje svůj provoz. A tedy ve výsledku se sníží konkurence a tím pádem nabídka pro spotřebitele. Realitou však je, že konkurence supermarketů je velmi silná a marže jsou minimální (podle ÚOHS tři koruny na krabici mléka, čtyři koruny na kilu mouky a necelou korunu na vajíčku).

Další zásadní rozpor se objevuje v tvrzení, že cílem je „snížit závislost na dotacích“, ale zároveň dokument obsahuje celou škálu nových podpor – od generační výměny, přes podporu investic, po programy na ochranu lesů, rybníků, zástavby, půdy, chovy zvířat, komunitní aktivity a regionální infrastrukturu. Ekonom to vidí jasně: když vláda chce méně závislosti na dotacích, musí dotace škrtat – ne vytvářet nové kapsy, do kterých je bude lít. Tyto dva cíle nelze naplnit současně.

Silně protekcionisticky působí i předkupní právo pro zemědělce na zemědělskou půdu. To je opatření, které omezuje trh, snižuje likviditu půdy, zhoršuje investiční prostředí a může vést k poklesu hodnoty majetku běžných vlastníků. Pokud stát nechce spekulanty, měl by snížit regulatorní nejistotu, zjednodušit převedení půdy a odstranit bariéry pro modernizaci, ne vytvářet polostátní kontrolu nad transakcemi.

Taktéž odstavec „Zabráníme spekulacím se zemědělskou půdou, ochráníme majetek před spekulanty ze zemí mimo EU a zavedeme přísnější pravidla pro vyjímání zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu, tak aby byla zachována pro budoucí generace.“ bude znamenat jenom větší protekcionismus pro zemědělce a vyšší ceny výstavby.

Zajímavé je, že dokument občas zakopne o myšlenky, které skutečně dávají ekonomický smysl – například snížení byrokracie, redukce kontrol a předpisů, nebo důraz na precizní zemědělství. Jenže i tyto pasáže znějí spíš deklarativně. Když čtu celé prohlášení, převládá politika „více ochrany, více domácích preferencí, více národních výjimek, více regulace dovozu“. To je přesný opak toho, co za posledních 30 let vedlo k růstu produktivity v zemědělství v zemích, které inovují nejrychleji.

Tvrdý odpor proti jakékoliv ekologické regulaci a vykreslování environmentálních požadavků jako „ideologických tlaků“. Jako ekonomové neobhajujeme přehnané regulace, ovšem také víme, že trh na externality neumí reagovat sám od sebe. Pokud někdo znečišťuje vodu, devastuje půdu nebo způsobuje erozi, nejde o „ideologii“ – to je ekonomický problém, protože škody nese společnost. Bez férových pravidel trhu se zemědělská půda ničí rychleji, než se sama obnovuje.

Směšná kulturní válka o spotřební daň na tiché víno – neboť fiskální vliv je marginální oproti pozornosti, které se dostává této dani – se dostala i do tohoto programového prohlášení. Vláda daň nezavede. (Fiskální příjem odhaduje Šmíd na 5 mld. Kč, Šincl & Stroukal na 1,8 mld. Kč, EY v zakázce pro vinaře na 1,45 mld. Kč.)

Zemědělstvím jsme se také zabývali v naší studii Založeno na faktech.

Plusy

snaha o snížení byrokracie (pokud to nebude jen deklarace)
důraz na inovace a precizní zemědělství
racionální přístup k pesticidům a hnojivům na základě vědy, ne ideologie
podpora zpracování komodit (to zvyšuje přidanou hodnotu)
opatření proti nelegálním množírnám – správně, jasné pravidlo trhu
vyšší tresty za týrání zvířat, zlepšení podmínek pro chov zvířat – říkáme jednoznačně ano

Minusy

silný protekcionismus, omezení dovozu, hrozba vyšších cen potravin pro spotřebitele
rozpor: rétorika o snížení závislosti na dotacích vs. zavádění dalších dotací a garancí
tlak na regulaci marží, riziko cenových zásahů a narušení trhu
předkupní právo na půdu: omezení trhu, snížení likvidity, zásah do majetkových práv
méně konkurence → menší tlak na inovace
přílišná snaha o soběstačnost, která je ekonomicky nákladná a málo efektivní
nejasné vymezení role státu vs. trhu – stát chce rozhodovat o všem, trh o ničem

Dalo by se říci, že programové prohlášení je v duchu méně trhu, více protekcionismu. Což znamená že spotřebitel zaplatí víc, inovací přibude málo. Budeme pak říkat Babišova drahota?

Již jsme publikovali: