Hodnotíme programové prohlášení vlády: 17. Věda, výzkum a inovace

Celá kapitola na první pohled působí jako poměrně ambiciózní plán. Nicméně je tam vidět typický problém: stát se stylizuje do role hlavního hybatele inovací, což historicky nefunguje. Inovační ekonomiky – ať je to Švýcarsko, Estonsko, Dánsko, USA nebo Izrael – nejsou lídry díky tomu, že vláda napsala „strategii“, ale díky tomu, že vytvořily svobodné prostředí pro talent, byznys a riziko.

Prohlášení mluví o tom, že po letech stagnace chce stát vrátit vědu a výzkum do centra hospodářského růstu. To je hezké, ale samotné zvyšování veřejných výdajů je spíš kosmetický krok, pokud se nezmění struktura celé ekonomiky. Česká republika má dlouhodobě vysoké výdaje na vědu v poměru k výsledkům – a problém není v tom, že by se utrácelo málo, ale že se utrácí způsobem, který nevytváří tlak na výkon, konkurenci a skutečnou špičku. Mnoho institucí funguje v komfortním režimu, kde základní peníze dostanou tak jako tak, bez ohledu na výsledek.

Vládní prohlášení opakovaně zdůrazňuje, že chce klást důraz na kvalitu, nikoliv kvantitu. To je správný princip, ovšem chybí mu obsah. Kvalitu nelze vytvořit tím, že změníme způsob hodnocení nebo přejmenujeme metodiku. Kvalitu vytváří konkurence a tlak zvenčí – tedy to, co v Česku systematicky chybí.

Velká část dokumentu popisuje mezinárodní spolupráci, podporu talentů a snahu přilákat vědce ze zahraničí. Zní to dobře, ale chybí velmi důležité reformy: rychlejší vízové procesy, daňová motivace pro špičkové experty, jednoduché a předvídatelné prostředí pro zakládání spin-off firem, posílení právního prostředí pro venture kapitál, nebo zkrácení povolovacích procesů u technologických projektů. Bez toho to zůstane jen u deklarace, že „budeme lákat talenty“, ale realita bude pořád stejná: zahraniční vědci, podnikatelé a studenti budou dál upřednostňovat Německo, Nizozemsko nebo Estonsko, protože tam proces trvá týdny a ne měsíce až roky.

À propos, nalákat mezinárodní talenty do země, kde je složitý vízový proces, vládní představitelé jsou otevřeně xenofobní a vylepují rasistické plakáty, a hlásají omezení imigrace, nebude úplně jednoduché. Opravdová špička vědy je velmi citlivá na jakékoliv projevy rasismu a bude se chtít spíše stěhovat do země, kde se jí bude dobře žít a nebude se muset střetávat s xenofobií. Politici jsou i v tomto samzřejmě obrazem širší populace, ale měli bychom po elitách chtít víc, než aby opakovaly, co se říká ve čtvrté cenové. Noblesse oblige.

Jeden z mála prvků, které dávají ekonomický smysl, jsou změny v daňových odpočtech na výzkum a vývoj. Pokud by skutečně došlo k jejich zpřehlednění, stabilizaci a k odstranění nejistoty, kterou dnes podnikatelé cítí při každé kontrole finančního úřadu, může to skutečně povzbudit investice firem do inovací. Mnoho českých firem by do výzkumu investovalo výrazně víc, kdyby nemusely počítat s tím, že jim za pět let finančák odpočet zpětně zpochybní. Tady má vláda možnost udělat opravdu důležitý krok: ne rozdávat peníze, ale nezvyšovat riziko podnikání.

Prohlášení však jinak působí, jako by inovace vznikaly především na ministerstvech, radách, komisích a univerzitních grémiích. Reálná ekonomická zkušenost ukazuje opak: to nejdůležitější se děje v garážích, startupech, malých firmách, spin-offech a mezi lidmi, kteří mají motivaci vytvořit něco lepšího a vydělat na tom. Pokud stát tuto energii neosvobodí, ale jen ji obalí další metodikou, tak se výsledky nezlepší, i kdyby rozpočet vzrostl o miliardy.

Velmi mě zaujalo i to, že vláda navrhuje přesunout vedení oblasti vědy zpět pod premiéra a zrušit ministra pro vědu. Tohle je pouze typická organizační kosmetika. Nepodstatné přesouvání křesel. Inovace nepotřebují ani silnější radu, ani slabší ministerstvo. Potřebují méně centralismu jako takového. To, co brzdí českou vědu i technologické podnikání, jsou zdlouhavé procesy, nepružnost systému, nedostatek konkurence, špatná ochrana duševního vlastnictví a malá prestiž podnikání a rizika. Tohle prohlášení se tomu ani nepřibližuje.

Celkově je prohlášení vládní politiky o vědě a výzkumu v mnoha pasážích dobře napsané, stylisticky moderní, ale stále má příliš mnoho víry ve stát, příliš málo skutečně tržních reforem. Nádech reálné podpory podnikání a inovací tam je pouze v části o daňových odpočtech. Zbytek je klasický byrokratický jazyk, který popisuje změny na papíře, nikoli ve skutečném ekonomickém prostředí.

A to je přesně ten důvod, proč se Česko několik dekád motá kolem průměrné produktivity a nedaří se mu dostat mezi inovační lídry: ne kvůli nedostatku strategií, ale kvůli nedostatku svobodného a konkurenčního prostředí, ve kterém inovace skutečně vznikají.

Plusy

atraktivnější daňové odpočty pro firmy,
snaha o mezinárodní spolupráci,
důraz na kvalitu místo kvantity,
otevřenost talentům.

Minusy

přílišná orientace na stát jako hlavního hybatele inovací,
klišé o strategických dokumentech místo tržních reforem,
žádná zmínka o snížení regulace nebo hlubších ekonomických reformách,
tradiční víra, že „více peněz = více inovací“ (historicky neplatí),
extrémně vágní a nevyhodnotitelné formulace.

Verdikt

Pěkný marketing, ale chybí systémovost. Silně byrokratický duch. Doporučujeme jít úplně jinou cestou: otevřenost, konkurence, stabilní daně, méně státu, více trhu.

Již jsme publikovali: