Hodnotíme programové prohlášení vlády: Hlavní rozpory

Rozpočet: vyrovnané finance vs. daňové škrty a výdajová expanze

Co slibují:

• Udržet deficit blízko vyrovnané bilance a bezpečně pod 3 % HDP, v delším horizontu až vyrovnaný nebo přebytkový rozpočet.
• Nezvyšovat žádné daně, naopak:
  • snížit daň z příjmů právnických osob na 19 %,
  • zastavit zvyšování odvodů OSVČ,
  • zavést 0 % DPH na léky,
  • vrátit školkovné, slevy na manželku/manžela, slevu pro studenty, novou velkou slevu na čtvrté a další dítě.
• Zároveň masivně navýšit výdaje:
  • učitelé průměrně 75 tis. Kč, nástupní plat 50 tis. 
  • nástupní plat 50 tis. pro policisty, hasiče, vojáky, celníky, vězeňskou službu, plus příspěvky na bydlení, benefity atd. 
  • víc peněz na obranu, zdravotnictví, kulturu, bydlení, sociální dávky, vědu, zemědělství, dopravní infrastrukturu… (viz jednotlivé kapitoly) 

V čem je rozpor:

Z hlediska veřejných financí tohle prostě nevychází:

• Na příjmové straně:
  • nižší daně z příjmů firem + daňové úlevy + 0 % DPH na léky = nižší inkaso,
• na výdajové straně:
  • výrazné zvýšení platů velkých skupin státních zaměstnanců,
  • vyšší důchody (obnovení „spravedlivější“ valorizace), vyšší rodičovský příspěvek, další sociální výdaje, investice do infrastruktury, armády, kultury atd. 

Deklarovaná kompenzace je masivní růst a úspory na provozu státu – ale konkrétní škrty v provozu jsou minimálně popsány, zato nové výdaje jsou extrémně detailní. To je typický interní rozpor: zároveň chceš být fiskální jestřáb i Santa Claus.

---

Tržní ekonomika vs. tvrdý protekcionismus a regulace cen

Pro-tržní rétorika:

• Stát má „podporovat ekonomický růst, ne ho brzdit“, sází na privátní sektor, chce méně byrokracie, předvídatelné prostředí, motivaci k investicím apod. 

Proti tomu stojí:

• Omezení marží řetězců a jejich zveřejňování, plus potravinový ombudsman – fakticky tlak na řízení obchodních marží ze strany státu. 
• Tvrdá protekce domácího zemědělství:
  • nekompromisní obrana trhu před levnými dovozy, omezení dovozu nekvalitních potravin, přísnější režim pro zahraniční kupce půdy, předkupní právo pro aktivní zemědělce. 

Rozpor:

• na jedné straně mluví o volném trhu a konkurenci,
• na druhé straně staví vysoce protekcionistický režim (omezení dovozů, zásahy do marží, silná regulace půdy).

To není tržní kapitalismus, to je směs korporativismu a potravinového nacionalismu. Trh je akceptovaný, dokud se chová podle politických preferencí.

---

Méně státu a byrokracie vs. nová kontrolní a IT mašinérie

Deklarace:

• Snaha snížit administrativní zátěž, zjednodušit daňový systém, stát má šetřit na sobě, méně byrokracie, méně předpisů. 

Realita v dokumentu:

• EET 2.0 – nový povinný systém elektronické evidence tržeb (byť modernější), plus nová pravidla, software, IT infrastruktura, kontrolní mechanismy. 
• Digitální daňová kobra – speciální útvar s využitím analytiky a AI pro odhalování fiktivních obchodů a optimalizací. 
• Potravinový ombudsman, povinná transparentnost marží – nový dohledový prvek nad částí trhu. 
• Rozšíření kompetencí Celní správy a dalších složek, nové povinnosti pro podnikatele v oblasti daní, migrace, bezpečnosti, IT zabezpečení atd.

Rozpor:

Na papíře méně státu a regulací, v praxi víc sledování, víc povinností, víc regulátorů. To je v přímém konfliktu s deklarovanou vizí malého, úsporného státu, který podnikatele neotravuje.

---

Snížit závislost zemědělství na dotacích vs. další dotace a regulace

Deklarace v kapitole zemědělství:

• Cíl: snížit závislost sektoru na dotacích, zvýšit produktivitu a přidanou hodnotu. 

Konkrétní kroky:

• revize a přesměrování dotací na aktivní producenty,
• zvýhodnění závlah, precizního zemědělství, ekologických opatření, obnovy lesů, dřevozpracování, závlahových systémů, zemědělství pro občany a venkov, podpora myslivosti, rybářství, včelařství atd.

Rozpor:

Fakticky to není snižování dotací, ale jejich překreslení a rozšíření na další oblasti. Jde o  klasický trik: mluví o nižší závislosti na dotacích, avšak reálně kreslí komplikovanější dotační mapu, jen s jinými preferovanými klienty.

---

Ekologie a klima: uznání problému vs. odmítání hlavních nástrojů

Kapitola životní prostředí:

• Výslovně říká, že klimatická změna probíhá a že je nutná adaptace, ochrana vody, půdy, krajiny. 

Současně jiné části:

• Odmítnutí ETS2, emisních povolenek pro domácnosti, zákazu spalovacích motorů 2035 a uhlíkových daní na paliva. 
• V dopravě odmítají ideologické zásahy a odmítají protežovat jakýkoli dopravní mód – tedy žádné zvýhodnění MHD, železnice či cyklo na úkor silnic a aut. 
• Ve stavebnictví chtějí omezit energetické normy a ekologické požadavky, které bez efektu zdražují výstavbu. 

Rozpor:

• Program chce benefity (čistší ovzduší, adaptace, ochrana vody, krajiny), ale odmítá většinu cenových a regulačních nástrojů, které k tomu v EU realitě vedou.
• Zároveň odmítá i tržní karbonový signál (ETS) a jakékoli zvýhodnění nízkoemisní dopravy.

To není nutně logický rozpor, pokud by tam bylo realisticky rozpracované, jak to zaplatíme jinak. Ale to tam prakticky není. Výsledkem je ekologický wishful thinking: chceme efekty, ale ne nástroje.

---

Doprava: neprotežujeme žádný mód vs. reálné zvýhodnění aut

Kapitola doprava:

• Proklamace: „Nebudeme protežovat žádný dopravní mód, včetně cyklistické dopravy, na úkor jiných“ a budeme investovat podle „skutečných potřeb občanů“. 

Současně:

• Explicitně pro-automobilová politika: odmítnutí zákazu spalovacích motorů, odmítnutí uhlíkových daní, zmrazení ceny dálničních známek a souvisejících poplatků pro osobní dopravu, důraz na dostavbu dálnic, omezení kamionů na nežádoucích trasách, ale žádné silnější závazky na podporu MHD nebo železnice v osobní dopravě. 

Rozpor:

• Tvrdí, že není žádná ideologie a žádné zvýhodňování jednoho módu, ale celé nastavení kapitoly reálně zvýhodňuje individuální automobilovou dopravu: nízké náklady pro uživatele, odmítnutí nástrojů, které by internalizovaly externality (emise, hluk, zácpy).
• Naopak MHD, cyklo, pěší doprava jsou víceméně bokem.

Toto je asymetrie v regulaci a cenách, tedy reálné zkreslení trhu – přitom program se tváří, že nic takového nedělá.

---

EU a zahraniční politika: pevný spojenec vs. odmítání klíčových dohod

V zahraniční politice:

• Deklarují, že ČR je svrchovaný člen EU a pevný spojenec v NATO. 

Současně v různých kapitolách:

• odmítají migrační pakt EU,
• odmítají ETS2 a části Green Dealu,
• odmítají jakékoli kroky k euru, chtějí zakotvit korunu do ústavy.

Rozpor:

Není to úplně tvrdý logický spor (můžeš být v EU/NATO a být problémový partner), ale je tam tenze:

• rétoricky pevný spojenec,
• prakticky veto bloku vůči většině společných politik, které definují dnešní EU (klima, migrace, měnová integrace).

Z hlediska důvěryhodnosti je tohle spíš schizofrenie: chceme benefity členství, ale většinu závazků buď odmítáme, nebo relativizujeme.

---

Práva a svobody vs. expanze represivních nástrojů

Deklarace:

• Vnitro má být garant svobod, ne hrozba, zamezí se represím za názory, nikdo se nemá bát projevit svůj postoj. 

Zároveň:

• politika nulové tolerance vůči nelegální migraci, odmítnutí migračního paktu,
• zpřísnění pravidel pobytu cizinců, posílení pravomocí policie a cizinecké správy,
• tvrdší postihy pro určité skupiny (recidivisté, chroničtí narušitelé pořádku, neziskovky s politickou činností financovanou ze zahraničí musí být speciálně označeny). 

Rozpor:

Samotná přísnější migrační/bezpečnostní politika není automaticky špatně. Ale:

• kombinace cílu nikdo nesmí mít strach za své názory + výrazné rozšíření sledovacích a represivních nástrojů státu (bez jasných pojistek v textu) je minimálně napjatá,
• zároveň program velmi útočně rámuje „politické neziskovky“ – a tím otevírá prostor k tomu, aby státní moc selektivně šikanovala některé formy občanské aktivity.

Je zde potenciální konflikt mezi deklarovanou ochranou svobody projevu a reálnými nástroji, které stát dostává do ruky.

---

Veřejnoprávní média: nezávislá, ale plně závislá na rozpočtu

V kapitole kultura:

• Slíbí zachovat nezávislost ČT a ČRo, posílit kontrolu NKÚ – to je OK.
• Zároveň zruší koncesionářské poplatky, financování půjde přímo ze státního rozpočtu. 

Rozpor:

Poplatky jsou dnes de facto pojistka proti přímému politickému vlivu – média nejsou závislá na každoroční vůli vlády a sněmovny.

• Přechod na čistě rozpočtové financování zvyšuje politickou závislost médií, i když to není napsané.
• Tvrdí, že tím posílí nezávislost, ale instrument jde přesně opačným směrem.

---

Digitalizace: chceme online stát, ale nerozšiřujme povinnou online komunikaci

V kapitole digitalizace a financí:

• slibují online finanční úřad, digitální EET 2.0, jednotné inkasní místo, chytrou analytiku, digitalizaci státní správy atd. 
• zároveň deklarují, že nebudou rozšiřovat povinnou on-line komunikaci mezi státem a občanem. 

Rozpor:

• Buď bude digitalizace skutečně masová – a pak nutně rozšíří povinný online kontakt (pro daně, dávky, registrace, EET…),
• nebo bude spíš dobrovolná nadstavba a realita papíru zůstane – pak ale nenaplní slib efektivity a úspor.

Tohle je typické politický postoj, chceme digitalizaci, ale nechceme s tím spojené frikce, což je vnitřně nekonzistentní.

---

Shrnutí

Hlavní linie rozporů:

1. Fiskální schizofrenie – masivní daňové úlevy + masivní nové výdaje + slib vyrovnaných rozpočtů bez jasných škrtů.
2. Trh vs. protekcionismus – pro-tržní rétorika, ale velmi silný protekcionismus v zemědělství, potravinách a částečně energetice.
3. Ekologie vs. anti-klima nástroje – uznání klimatické změny, ale odmítnutí hlavních nástrojů, které k ní EU používá.
4. Svobody vs. represivní aparát – silná proklamace svobod, současně posílená moc státu v migraci, bezpečnosti, daních, médiích.
5. Neideologičnost vs. ideologický program – všude bez ideologie, ale obsahem je tvrdě politický, národovecko-protekcionistický program.

Některé dílčí nápady jsou racionální (nižší zdanění práce a podnikání, digitalizace daní, tlak na efektivitu výdajů). Celkově je ale program vnitřně nesourodý: chce benefity tržní ekonomiky a otevřeného světa, ale používá nástroje protekcionistického, těžce regulovaného státu, a finančně si to nepočítá.

---

Hodnocení programového prohlášení po kapitolách:

1. Preambule a zásadní priority vlády
2. Finance a hospodaření státu
3. Vnitřní bezpečnost a veřejná správa
4. Obranná politika a Armáda České republiky
5. Zahraniční politika
6. Právo a spravedlnost
7. Hospodářství, průmysl a energetika
8. Doprava
9. Vzdělávání
10. Sociální politika a zaměstnanost
11. Zdravotnictví
12. Zemědělství
13. Životní prostředí
14. Kultura
15. Bydlení a regionální rozvoj
16. Sport, prevence a zdraví
17. Věda, výzkum a inovace
18. Digitalizace