Když se mluví a píše o kryptoměnách, v centru pozornosti nejčastějí bývá růst nebo propad jejich hodnoty. Mnohem důležitější je ale to, co zůstává pod povrchem.
Josef Tětek, finmag.cz
S každým dalším rokem, kdy na naší planetě pracuje decentralizovaná bitcoinová síť, je těžší ignorovat její převratnou povahu. Vynálezce Satoshi Nakamoto nevypustil v roce 2009 do světa pouze nové „internetové peníze“, založil zcela nové odvětví, které dost možná udá krok jednadvacátému století.
Bublina, nebo budoucnost?
Jak hodnotit dopad nové technologie na lidstvo? Obligátní měření tržní kapitalizace firem a projektů, které se na danou technologii postupně nabalí, může být zkreslené spekulativními bublinami, pozorovatel pak může v krátkém čase docházet k protichůdným závěrům. Příklad z nedávné minulosti je dot com bublina: nejprve maniakální nadšení, víra v okamžitou prosperitu všeho, co se jenom dotklo internetu. Když bublina splaskla, ti samí lidé, kteří technologii nejprve adorovali, ji zhrzeně zavrhovali.
Prasknutí dot com bubliny ale v žádném případě konec internetu a souvisejících technologií neznamenalo. Zatímco analytici a televizní experti mluvili v letech 2001 a 2002 o zániku pomíjivé hračky, akademici a odborníci pracovali na rozvoji informatiky, internetoví poskytovatelé připojovali další domácnosti k síti a firmy jako eBay, PayPal a Amazon rozvíjely své obchodní plány.
Poučením z internetové spekulativní bubliny tudíž je: pro hodnocení dopadu a životaschopnosti určité technologie je potřeba sledovat, co se děje v zákulisí, nikoli na hlavní scéně.
Doba temná, doba předbitcoinová
Abychom do mohli nahlédnout do zákulisí kryptoměnové scény, je zapotřebí pochopit kontext. Strpte proto, prosím, menší historickou odbočku.
Bitcoin nebyl první digitální měna. Snahy o vybudování internetových peněz, nezávislých na zkostnatělém bankovním systému, tu byly minimálně dvacet let před vytěžením prvního bitcoinového bloku.
Jednou z prvních digitálních měn byl DigiCash, který vznikl v roce 1989, následovaly e-gold, e-bullion či beenz. Všechny tyto měny postupně selhaly, a to z jednoho důvodu: byly centralizované. Jako takové bylo možné tyto měny uregulovat k smrti nebo je prostě zakázat. Centralizace představovala i bariéru pro potenciální uživatele: aby bylo měnu možné využívat, bylo zapotřebí zaregistrovat se u správcovské firmy a většinou i disponovat bankovním účtem pro prvotní nákup měny. Se zánikem firmy, která danou měnu spravovala, zanikala i měna.
Potřeba decentralizace byla s každým dalším selháním centralizované digitální měny očividnější. Jak ale zajistit správné zúčtování transakcí (clearing) mezi účastníky systému? V učebnicích ekonomie je přece zcela jasně řečeno, že clearing je jednou z hlavních úloh centrálních bank, bez centrálního správce se tedy systém rozpadne. Koordinační problém účastníků decentralizovaného systému, z nichž někteří navíc můžou být nečestní, se nazývá problém byzantských generálů. Tento problém byl nastolen roku 1982 a do publikace Bitcoin White Paper v roce 2008 představoval hlavní bariéru pro vznik decentralizovaných měn.
3. 1. 2009: Genesis bitcoinu a kryptoekonomie
Třetího ledna roku 2009 vytěžil Satoshi Nakamoto první bitcoinový blok. Během následujících osmi let se do popředí mediálního zájmu dostávala zejména raketově rostoucí hodnota bitcoinu a následně i dalších kryptoměn. Málokdo si ale kladl otázku: Proč to vlastně celé funguje?
V pozadí zájmu zůstává skrytý zásadní poznatek: stvoření bitcoinu znamenalo i stvoření zcela nového směru lidského bádání – společně s ním vznikla nová disciplína kryptoekonomie. Satoshi Nakamoto vyřešil problém byzantských generálů nečekaným propojením dvou věd: kryptografie a ekonomie. S pomocí kryptografických postupů, jako jsou asymetrické páry klíčů a hashovací funkce, zajistil technologickou bezpečnost měny; s pomocí teorie her, předvídatelné inflace a odměňování těžby zajistil, že účastníci systému mají silnou motivaci dodržovat pravidla protokolu, který systém drží pohromadě a zajišťuje vzájemnou koordinaci.
Vlad Zamfir, developer druhé největší kryptoměny ethereum, byl patrně první, kdo termín kryptoekonomie explicitně definoval, a to následovně:
[Kryptoekonomie je] formální disciplína studující protokoly, které řídí výrobu, distribuci a spotřebu zboží a služeb v decentralizované digitální ekonomice. Kryptoekonomie je praktická věda, která se zaměřuje na návrh a charakterizaci těchto protokolů.
Zamfir v odkazované přednášce poukazuje na jeden z klíčových aspektů kryptoekonomiky – na rozdíl od hmotného světa je v tomto prostředí citelně snazší a levnější experimentovat s institucionálním nastavením, tedy tvorbou a změnou pravidel. Jeden ze základních poznatků konvenční institucionální ekonomie totiž je, že tvorba institucí je zdlouhavý, nákladný a často i nepředvídatelný proces, který lze jen velmi těžko uspokojivě tvarovat legislativou. V kryptoekonomickém světě má ale „legislativa“ v podobě navržených protokolů dopad pouze na ty, kdo se systému dobrovolně účastní, a navíc je kvůli open-source povaze kryptoekonomických pravidel tato „legislativa“ mnohem transparentnější a flexibilnější.
Aktuálně probíhající explozi počtu kryptoměn a fundraisingových projektů zvaných Initial Coin Offerings (ICOs) lze tudíž nahlížet v kontextu finanční stránky, která vskutku čím dál tím víc připomíná investiční bublinu; jak jsme si koneckonců ukázali v Kryptu 10, v rámci ICOs získávají pohádkové ocenění v řádu stovek milionů dolarů i projekty, které nemají nic víc než ambiciózní plán, tým vývojářů a pěkné marketingové prezentace.
Takový pohled je však omezený. Je velká chyba považovat spekulativní stránku kryptoměn za jedinou hodnou pozornosti. Ačkoli mnohé z kryptoměn a tokenů selžou, některé z nich nám poskytnou cenné poznatky z oblasti kryptoekonomie, které budou moci zužitkovat kryptoměny přeživší a vzniklé v další generaci.
Střípky aplikované kryptoekonomie
Abychom však nemluvili pouze v teoretické rovině, pojďme se podívat na praktičtější aplikace kryptoekonomie.
Jedním z velkých kryptoekonomických průlomů letošního roku je standardizace na poli tokenů (z nichž většina běží na platformě Ethereum), a to pod standardem ERC-20. Standardizace výrazně snižuje transakční náklady při zajišťování vzájemné kompatibility a umožňuje developerům věnovat se produktivní činnosti a nevymýšlet neustále to, co už vymysleli jejich předchůdci. Koneckonců bez standardizace na úrovni základních protokolů by nebyl dost dobře použitelný ani samotný internet.
Zajímavé jsou i experimenty s pravidly, které definují těžbu a provozování plnohodnotných kryptoměnových uzlů. U bitcoinu probíhá těžba pomocí protokolu Proof-of-Work, tedy dedikování výpočetního výkonu na řešení kryptografických rébusů. Kromě těžařů jsou však důležitým aktérem ekosystému tzv. full nodes neboli uzly, na kterých běží plná verze klienta Bitcoin Core. Tyto uzly jsou kritické pro decentralizaci systému, problém ale může být v tom, že na rozdíl od těžařů nejsou provozovatelé uzlů nijak odměňováni (ačkoli s neustále rostoucí velikostí blockchainu nesou nenulové náklady na provoz). A právě tento problém se snaží řešit jiné kryptoměny pomocí takzvaných masternodes – uzlů s dedikovaným počtem mincí, které získávají část odměny z těžby.
Nezapomínejme rovněž na různé přístupy k anonymizaci kryptoměnových transakcí. V současnosti existují minimálně čtyři kryptoměny, které se snaží prosadit coby hlavní měna pro privátní transakce. Každá z těchto měn aplikuje značně odlišný přístup jak v kryptografii, tak i v ekonomické zainteresovanosti klíčových aktérů svého ekosystému. O dominantním postavení měny nerozhodne kryptografie nebo ekonomie sama o sobě, ale právě jejich optimální kombinace.
Velmi ambiciózní je pak projekt zvaný Blocknet, který usiluje o vytvoření „internetu blockchainů“, tedy propojení většího množství dosud nekompatibilních kryptoměn. Znovu je zapotřebí zdůraznit: technologická stránka věci bude jedna věc, zajištění ekonomické efektivnosti v decentralizovaném světě konkurenčních blockchainů bude věc druhá.
Abychom ale nebyli příliš optimističtí, kryptoekonomie nám taky napovídá, které projekty nebudou úspěšné. Jedná se především o všemožné návrhy privátních blockchainů a státních kryptoměn; jejich tvůrci si z kryptoekonomie chtějí uloupnout pouze technologickou část, ale úplně opomíjejí tu ekonomickou. Bez zainteresování účastníků a kompenzace nákladů na zapisování blockchainu ale tito tvůrci nepřicházejí s ničím jiným než se zbytečně komplikovanou, drahou a pomalou databází.
Obor budoucnosti
Kryptoekonomie je dnes v plenkách. Zatím se zdá, že většina odborníků v tomto oboru se věnuje jeho praktické aplikaci a na jeho definování a teoretický popis si nenašli příliš času. Kryptoekonomie tak zatím nemá ani svou stránku na anglické Wikipedii. Základní přednáška na toto téma má po dvou a půl letech pouhých 1200 zhlédnutí.
Hledáte-li tedy sexy obor budoucnosti, ve kterém se ještě pár let nebudete muset obávat konkurence, začněte se vážně zajímat o kryptoekonomii.
