Politik je člověk, který za cizí peníze uskutečňuje svoji představu cizího blaha. Absurdní se přitom postupně stává normální a naopak. Bohužel, každý druhý občan podle průzkumu firmy Sofres-Factum dává přednost vyšším daním před nižšími, za předpokladu, že mu stát zajistí sociální jistoty a bezplatné služby. Podle ředitele této společnosti Jana Herzmanna, lidi ani nezajímá jak se s vybranými prostředky nakládá.
Nevím jestli existuje zvláštní slovo, které by přesně a úplně vystihlo všechny způsoby, jimiž nás prostřednictvím státu politici připravují o peníze. Říkejme jim třeba „občanské náklady“. Pouze část je tvořena přímými a nepřímými daněmi. Zbytek je velice dobře schován v daňových úlevách (stavební spoření, penzijní připojištění, zelená nafta, podpora malých pivovarů atd.) pro určité vybrané skupiny nebo v celních bariérách zvyšujících ceny pro spotřebitele (potravin, spotřebního zboží). Občany také zatěžuje, a to finančně i časově, selhávání státu a jeho neefektivní chod. Jedná se o nefunkční soudnictví, státní správu, kapitálový trh, neschopnost vymáhat daňové, resp. pojišťovací nedoplatky, regulovat bankovnictví, zdravotnictví, nadměrnou byrokracii, ignorování počítačů, neposkytování informací, atd. Právě tato skrytá část „občanských nákladů“ se vymyká demokratické kontrole, protože většina z nás si je nepřevádí na reálné peníze. Vždyť ani daňová zátěž není obecně známá. Vezněme si dva příklady. Při hrubé mzdě 12.000 Kč zaměstnanec stojí firmu celkem 16.200 Kč, ale dostane čistého cca 9.500 Kč, tedy 58,6% základu. Celé odvody zaměstnavatele, v toto případě 4.200 Kč, prostě na výplatní pásce chybí. U současných vysokých cen pohonných hmot lze označit za největšího loupežníka nikoliv OPEC nebo rafinerie, ale stát, který si přivlastňuje cca 58% z konečné ceny. Politici, aby zmátli veřejnost, vyslovují na adresu výrobců a distributorů benzinu temná podezření z kartelové dohody. Bez ohledu na radost salonních ekologistů, navzdory EU, musí dojít ke snížení tohoto obludného zdanění. Pro všechny, bez rozdílu. Je velký rozdíl filozofovat o ropné krizi a nutnosti omezit automobily v pražské kavárně u stanice metra nebo žít v malé vesničce na venkově.
Stránky novin přímo hýří nesmysly, na které se vynakládají veřejné peníze. Jsou to podpory dolům, železárnám, bankám, zemědělcům, železnici, štědré sociální platby zahrnující např. porodné, příspěvky na dětské tábory, lyžařské výcviky až po pohřebné. Výsledkem je, že třetina Čechů závisí na sociální podpoře. S účastí státu se připravuje výměna elektrických přímotopů a rekonstrukce paneláků. Na spadnutí je s jinými profesemi nesouměřitelné odstupné hutníkům, horníkům, přičemž ruce natahují tisíce dalších. Obce nezůstávají za svým velkým bratrem nikterak pozadu. Kupují si pivovary, obchody, akcie výstavišť a platí profesionální sportovní kluby. Snad nejbizardnějším případem je dotování leteckých linek z Brna.
Výdaje státu jsou podobné valícím se kamenům. Zastavit je lze strašně těžko. „Když banky, tak i kampeličky (zemědělci, učitelé, apod.)“ hřímají demonstranti. A politici z fotografií vylepených na transparentech, kde doporučují spoření v záložnách, si hned běží vykoupit špatné svědomí i vlastní neschopnost za 6 miliard Kč z kapes peněz daňových poplatníků. Odpovědní a nezainteresovaní zástupci lidu by za zlomek této částky nakoupili obušky a vodní děla.
Podle Listiny základních práv a svobod jsme si před zákonem všichni rovni. Jaká je vlastně spravedlnost v progresivním zdanění, tedy že někdo zaplatí na daních za rok 20.000 Kč a druhý milion? Přitom boháč nebo chudák, v podstatě každý dostává od státu stejný díl služeb např. policie, armády, tedy opravdových veřejných statků. Stejně příkrá nerovnost panuje ve spotřebovávání veřejných zdrojů. Společnost může fungovat pouze při jisté míře solidarity mezi jejími členy. V Česku již byla překročena snesitelná mez. Co tak jednoho krásného dne říci: „Vážení pánové Zemane, Špidlo, Grégře, Fencle, ale také Klausi, Kasale a Kühnle, protože i vy jste přímo nebo nepřímo odpovědni. Vymýšlíte nebo podporujete hlouposti?. Vaše věc. Zaplaťte si je ale z čeho chcete. Třeba ze svého“.
