V Kalifornii zemřel muž, který změnil ekonomickou vědu
Jméno Aaron Director asi většině lidí nic neřekne, a to včetně studentů ekonomie. Přitom tento muž, který v neděli 11. září zemřel ve svém domě v Los Altos Hills v Kalifornii v požehnaném věku 102 let, byl ekonom – a to ne ledajaký. „Tento úžasný člověk je jedním z nejvzácnějších akademiků: má jasné myšlení, velkou představivost, erudici a vytváří pronikavě originální teorie, avšak nikdy je nenapíše na papír,” prohlásil o něm jeho přítel, dnes již rovněž zesnulý nositel Nobelovy ceny za ekonomii George Stigler. A právě tohle – totiž minimální publikační činnost – je hlavním důvodem Directorovi relativní neznámosti. Ve světě univerzit a výzkumných ústavů zaměřených především na publikování všeho možného je takové ticho smrtelným hříchem. Přesto je třeba říci, že díky svému zanícení, organizačním schopnostem a pedagogické praxi byl Aaron Director jedním z hybatelů, který významně změnil podobu ekonomické vědy ve 20. století.
Schůzka pod Mont Pelerin
Narodil se v roce 1901 na území dnešní Ukrajiny v rodině židovského mlynáře. Avšak ještě před první světovou válkou emigrovala celá rodina do USA a usadila se v oregonském Portlandu.
Directorova cesta na University of Chicago, kde se později proslavil jako jeden z nejzásadovějších zastánců volného trhu, nebyla zrovna přímočará. Stejně jako mnoho jiných podlehl v mládí tehdy módnímu socialistickému světonázoru, prožil si dost divoká léta jako redaktor radikálních studentských časopisů a po bakalářských studiích na Yale se zapsal na “školu života”. Několik let strávil jako dělník v uhelných dolech, v textilní továrně, ale i jako námořník na nákladních lodích mezi USA a Velkou Británií. Teprve jako poměrně zralý mladý muž nastoupil na postgraduální studium ekonomie na University of Chicago, kde odhodil poslední zbytky svého socialistického smýšlení a stal se nesmiřitelným kritikem vládních zásahů do ekonomiky.
Díky jednomu z mála svých článků, které publikoval a který byl zaměřen na měnovou politiku Bank of England se měl možnost seznámit s elitou tehdejších britských ekonomů mezi nimž vynikal Friedrich August von Hayek. Ten v březnu 1944 vydal knihu “Cesta do otroctví”, ve které dokazoval, že socialismus a jeho plánování nevyhnutelně vedou ke ztrátám nejenom ekonomických ale i politických svobod a ve svém důsledku se socialismus od fašismu neliší. Hayek dlouho nemohl najít amerického vydavatele. Až právě Director, který se s autorem Cesty do otroctví setkal v roce 1943 na London School of Economics, přesvědčil vydavatelství University of Chicago Press, aby knihu dalo na americký trh. Stalo se tak skoro přesně před šedesáti lety 18. září 1944 v nízkém nákladu kolem dvou tisíc výtisků – nikdo totiž neočekával příliš velký ohlas. K překvapení všech se však kniha stala v Americe bestsellerem a prodalo se jí stokrát víc než byl původní náklad. Série přednášek vyvolaných zájmem o Hayekou knihu, dala podnět k založení společnosti ekonomů a právníků, jejímž cílem byla podpora šíření myšlenek svobodné společnosti a volného trhu. A mezi prvními třiceti šesti otci zakladateli, kteří se sešli na prvním zasedání společnosti pod horou švýcarskou horou Mont Pelerin na břehu Ženevského jezera (odtud Montpelerinská společnost) nechyběl ani Aaron Director se svojí sestrou Rose a jejím manželem Miltonem Friedmanem.
Nechte Exxon na pokoji
Přes svoje volnomyšlenkářství pracoval Director jako mnoho dalších ekonomů a statistiků během druhé světové války pro vládu ve Washingtonu. V roce 1947 její služby opustil a vrátil se do akademické obce. Na přímluvu svých známých dostal místo na právnické fakultě University of Chicago, kde bylo tradicí, že jeden z učitelů musí být ekonom. Tehdejší děkan fakulty Edward Levy pozval Directora na svoje přednášky o antimonopolním zákonodárství a díky spojení těchto dvou lidí se zrodila revoluce – vznikl obor Ekonomie a právo. V roce 1958 oba muži založili dnes jeden z nejslavnějších akademických žurnálů – Journal of Law and Economics.
Director změnil pohled ekonomické teorie na antimonopolní zákonodárství. Tvrdil a na příkladech z praxe dokazoval, že antimonopolní případy nejsou ničím jiným, než konkurenčním bojem jinými prostředky, ke kterým sahají poražení konkurenti po té, co neuspěli na trhu kvalitou nebo cenou svých výrobků. Díky němu je posun v americké antimonopolní praxi je velmi znatelný – od 80. let se velmi zliberalizovala. Začaly být povolovány dříve nemyslitelné operace (např. fúze ropných společností Exxon – Mobil či Chevron – Texaco), podniky přestaly být rozdělovány kvůli své velikosti a postavení na trhu (posledním velkým případem tohoto druhu byl rozdělení telekomunikačního gigantu AT&T v roce 1982), a v současné době se americká praxe odklání od systému povinného vpouštění konkurentů do aktiv velkých hráčů (např. v telekomunikacích).
Aaron Director stál vždy poněkud ve stínu svého slavnějšího švagra Miltona Friedmana, se kterým dokonce i v mnoha případech nesouhlasil. Byl například přesvědčen, že pro ekonomiku je nejoptimálnějším monetárním uspořádáním situace s konstantní měnovou zásobou a postupně klesajícími cenami (na rozdíl od Friedmana, který prosazoval mírný růst peněžní zásoby ve velikosti dlouhodobého růstu ekonomiky – tedy zhruba kolem 3%). Není ovšem pochyb, že patřil mezi vůdčí ekonomy generace, která změnila ekonomickou vědu ve 20. století k nepoznání. Z této slavné generace tak nyní žijí pouze poslední dva Mohykáni – Milton Friedman (rok narození 1912) a Ronald Coase (rok narození 1910).
