K tomuto stanovisku mám několik důvodů. Jsem skutečně zaražen tím, jak byl tento superbalíček formulován, tím, že vynechal to pozitivní, co bylo obsaženo v původním balíčku. Na mysli mám především dokončení privatizace. To je věc, která mě překvapuje.
Druhou věcí, která mně doslova vyráží dech, je, že v původním balíčku se hovoří o měnové expanzi a v tomto superbalíčku najednou o měnové restrikci. Nevím, jak je možné za šest týdnů v tak závažné otázce přijít se zcela protikladným stanoviskem. Podle mne, pokud vláda vůbec připustí diskusi o nějakých dovozních přirážkách, o nějakých tarifech či clech v systému, tak je to jiná vláda. V každém případě by to byla diskuse, která nejde dohromady s procesem reformy.
Pokud se nebude nadále zdůrazňovat dokončení privatizace a její urychlení, a vláda tímto superbalíčkem tuto strategii patrně opouští, tak dojde k dlouhodobému poklesu. Vzhledem k tomu, že v nadcházejícím období, mluvím o období tří až čtyř let, nedosáhneme sedmiprocentního růstu hrubého domácího produktu ročně, tak nebudeme země Evropské unie dotahovat, co se týká výkonnosti, ale budeme za nimi zaostávat. O tom jsem přesvědčen.
Dokazuje to také index ekonomické svobody, který náš institut publikoval minulý týden. V tomto indexu jsme na 62. místě. Nejsme přitom vůbec nejlepší z exkomunistických zemí, vždyť před námi je Estonsko a Litva, za námi potom velmi těsně Slovensko, Polsko, Maďarsko. Existuje vzájemná závislost mezi mírou ekonomické svobody a tempem hospodářského růstu. Čím vyšší je míra ekonomické svobody, tím vyšší je růst. Jsou známy dvacet let dlouhé časové řady, které dokazují. že tato závislost je skutečně přesná.
Obávám se, že tyto balíčky, superbalíčky nebo balíky nevedou k větší ekonomické svobodě. Vedou naopak k utužení regulace . Co mě na tomto balíčku opravdu straší, je fakt, že vláda již nechce regulační prostředí pouze vytvářet, ale ona chce sama prostřednictvím centrální banky začít hospodářství regulovat. V tomto směru mám na mysli zmínku o využití devizového zákona k posilování měny. To není cesta. Vláda nám již ukázala, že to neumí, když před několika týdny řekla, že chce měnovou expanzi a teď volá po měnové restrikci.
Vláda občanům před šesti týdny neřekla pravdu. Domnívám se však, že je to patrně výsledek skutečnosti, že kabinet neumí analyzovat, k čemu v ekonomice skutečně dochází, neumí analyzovat, k čemu dochází v mikrosféře. Dokonce není schopna rozluštit, co se děje především ve státních, částečně privatizovaných podnicích. A už vůbec nedokáže předpovědět, co se stane s takzvanou privátní sférou, která ale vůbec není soukromá. Opět si uvědomme, že velká část těchto soukromých společností je vlastněna prostřednictvím investičních a podílových fondů, kontrolovaných investičními společnostmi stoprocentně vlastněnými kvazistátními bankami. Jak chcete hovořit o soukromých společnostech, to je nesmysl.
Nedokážeme dnes předvídat, co se s těmito podniky stane. Nevíme, jak se budou chovat bankovní úředníci, kteří sedí v představenstvech. Oni jsou těmi, kdo tlačí podniky do úvěrů, těmi, kdo vytváří měkké úvěrové prostředí. To všechno vláda nedokázala správně vyhodnotit a včas říci nahlas.
