Zhodnocení současné hospodářské situace
Ve srovnání s jinými východoevropskými zeměmi, které se rychle posouvají k tržnímu hospodářství, existuje na straně Československa několik výhod, stejně jako nevýhod. Zaostáváme za svými sousedy z Polska a Maďarska např. v rozvoji trhu. To nám naopak nabízí příležitost poučit se z jejich chyb a vyhnout se léčkám, na něž narazili. V Československu neexistuje velký rozdíl mezi agregovanou poptávkou a agregovanou nabídkou, což odráží naši dlouhodobou spíše restriktivní měnovou politiku. Ve srovnání s Polskem nebo Maďarskem nemusíme zatím čelit problémům s rozpočtovými deficity. Naše hospodářská úroveň je relativně vysoká, a to jak díky průmyslové tradici, tak vysoké úrovni vzdělání a dovedností našich obyvatel.
Liberální koncepce transformace směrem k tržní ekonomice
Náš liberální přístup klade důraz na systémové změny v průběhu procesu transformace. Odmítáme konzervativní přístup, který požaduje změny ve struktuře hospodářství, které by měly předcházet systémovým změnám. Takovýto konzervativní přístup je pouze jiným názvem pro starý systém centralizovaného provádění strukturálních změn ve vztahu k alokaci zdrojů. Principiálně souhlasíme s vládním Scénářem hospodářské reformy, ale z našeho hlediska nejde tak daleko, jak by mohl, a ponechává prostor pro dezinterpretace a vnášení idejí reformního socialismu. V souladu s vládním Scénářem jsou pilíři reformy následující opatření:
- privatizace
- liberalizace zahraničního obchodu
- cenová liberalizace
- restriktivní měnová a rozpočtová politika.
Privatizace
Tento problém je nezbytné interpretovat jako proces vyžadující několik postupných kroků:
- reprivatizace a restituce
- malá privatizace
- velká privatizace
Ad 1. Reprivatizace
Podporujeme rychlou reprivatizaci majetku uchváceného komunistickými vládami od roku 1948. Jsme si vědomi, že nemohou být zcela odčiněny škody způsobené jednotlivcům, avšak reprivatizace se pokouší alespoň o zmenšení škod způsobených minulým režimem.
Ad 2. Malá privatizace
V průběhu privatizace státních podniků prosazujeme, aby každý občan Československa měl rovné podmínky pro nabytí privatizovaného majetku. Stavíme se proti jakýmkoli privilegiím vyplývajících ze zaměstnání v určitém podniku. Jsme přesvědčeni, že zaměstnanci státních podniků nemají žádný specifický vztah k majetku podniku, kde jsou zaměstnáni, a proto si nezaslouží žádná privilegia. Tzn. že zaměstnání v určitém podniku negarantuje těmto zaměstnancům jakákoli vlastnická práva k tomuto podniku.
Ad 3. Velká privatizace
Klíčovým bodem transformace českého hospodářství je odstátnění ekonomiky. Jsme přesvědčení o nezbytnosti privatizace všech státem vlastněných podniků a stanovení jednoznačného a nezpochybnitelného časového limitu tohoto procesu. Odmítáme jakoukoliv relativizaci časového omezení tohoto procesu, stejně jako zdůrazňování jeho specifik. Základy tohoto procesu by měly být dány novým obchodním zákoníkem, který by měl vzniknout do jednoho roku. Součástí velké privatizace by měla být kupónová privatizace, jejíž obsahem je výměna kupónů v držení obyvatel za podíly v akciových společnostech v průběhu jejich privatizace, které pak mohou být buď dále drženy, nebo směněny za peníze. Domníváme se, že privatizační kupóny by měly být obchodovatelné. Kupónovou privatizaci považujeme za jedinou metodu, která odpovídá následujícím kritériím:
- privatizační proces musí proběhnout rychle
- každý československý občan musí mít rovné podmínky se tohoto procesu zúčastnit
- privatizační metody by neměly být manipulovatelné a zneužitelné byrokratickými strukturami, které usilují o zachování svých pozic
- privatizační metody musí představovat základ pro vytváření vhodného prostředí pro soukromé hospodářské rozhodování a svobodu.
- privatizační metody musí vést k vytvoření spontánních kapitálových trhů, které budou vytvářet tlak na svou institucionalizaci.
Jedinou výjimkou by měl být tzv. veřejný sektor, např. telekomunikace, železnice, zdravotnictví, školství atd., i když jsme proti jakýmkoli omezením pro jednotlivce nebo firmy, aby mohli podnikatelsky vstupovat do těchto odvětví. Odmítáme státní monopol v sektoru veřejných služeb.
Určitým problémem kupónové privatizace je účast zahraničního kapitálu. Tato metoda vylučuje zahraniční kapitál v první privatizační fázi, ale umožňuje cizincům nakupovat akciové podíly od českých občanů. Tím dojde ke vstupu cizích měn do našeho hospodářství. Nepředpokládáme, že to povede k výprodeji národního bohatství, protože každý občan České republiky bude řešit problém svobodné volby mezi tokem budoucích výnosů z vlastnictví akcií a jejich bezprostřední tržní cenou. Tato metoda poskytuje každému stejnou příležitost si zabezpečit příjem ve formě budoucích výnosů, což může být významné z důvodu očekávaného růstu nezaměstnanosti.
Zřetelně se stavíme proti privatizaci formou zaměstnaneckých akcií. Tato metoda by umožnila pouze zaměstnancům některých firem mít výnos z privatizace těchto firem a z vlastnictví jejich akcií. Z toho by měli prospěch jenom lidé, kteří jsou náhodou zaměstnáni v efektivních podnicích, i když nijak nezbytně nemuseli přispět k jejich efektivnosti. Současné stanovy státních podniků se příliš nezabývají jejich zaměstnanci. Je to důsledek bývalého centralizovaného rozhodování o státních investicích.
Z ekonomického hlediska zaměstnanci nejsou zvláště zainteresováni na dlouhodobém zisku podniku a preferují své krátkodobé zájmy. Za této situace byl tlak na rozdělování zisku mezi zaměstnance oproti jeho reinvestování, což by zvyšovalo riziko bankrotu.
Liberalizace zahraničního obchodu
Neexistence tržních cen bránila Československu v plnější účasti v zahraničním obchodě. Liberalizace zahraničního obchodu předpokládá cenovou liberalizaci a naopak. Stavíme se proti návrhům, že směnitelná československá koruna je předpokladem pro směnitelnost našeho zboží. Naopak naše zboží se stane směnitelným v podmínkách konkurence, která si vynutí zavedení konvertibilní měny.
Stanovení měnového kurzu by mělo být založeno na tržním základě. Jestliže dolar bude značně podhodnocen vůči koruně, bude se československá platební bilance muset vyrovnávat s velkou zátěží. Například, když poroste cena ropy, náš zahraniční dluh se nepřiměřeně zvýší. Slabý dolar by podporoval neefektivní strukturu naší ekonomiky a vyvolával by rostoucí nezaměstnanost. Silný dolar by naopak silně ovlivňoval dovoz energie a surovin a napomáhal by konzervaci našich podniků. Takový měnový kurz by podporoval naše vývozce a vedl by k realokaci zdrojů z energeticky a surovinově náročných odvětví do pracovně náročných odvětví. Pro dosažení celkové ekonomické stability jsou potřebné intervence centrální banky na udržení stabilního měnového kurzu, avšak pouze během křehkého transformačního období. Pro toto období se přikláníme se k navázání české koruny na německou marku a stanovení jejich pevného směnného kurzu. Po dosažení hospodářské stability bude pro českou ekonomiku vhodný plovoucí měnový kurs.
Cenová liberalizace
Pro českou ekonomiku považujeme všeobecnou a hlubokou cenovou liberalizaci za nezbytnou a odmítáme cenovou regulaci pro jakákoliv zboží a služby. Jedinou regulaci, kterou považuje dočasně za oprávněnou je regulace mezd ve státních podnicích. Cenová liberalizace by měla proběhnout v podmínkách měnové restrikce založené na omezeném růstu peněžní zásoby. Tím zůstane pod kontrolou kupní síla a poptávka. To zabrání rozvinutí inflační spirály.
Restriktivní měnová a rozpočtová politika
Fiskální politika vedoucí k rozpočtovému přebytku je oprávněná a omezení růstu peněžní zásoby je v našich podmínkách vhodnou protiinflační politikou. V tomto smyslu máme výhodu oproti Polsku a Maďarsku. Neinflační hospodářské prostředí urychlí transformaci k tržnímu hospodářství, zlepší podmínky pro privatizaci, zvýší úspory a tvorbu domácího kapitálu.
Zároveň bychom měli očekávat, že s prvními projevy rostoucí nezaměstnanosti, s výskytem prvních bankrotů a dalších negativních společenských jevů se odbory, různé zájmové skupiny a lobbisté budou pokoušet přesvědčovat vládu, aby opustila měnovou a rozpočtovou restrikci. Jestliže vláda podlehne těmto tlakům, poroste inflace a státní dluh a rychlá transformace směrem k tržní ekonomice bude ohrožena. Z tohoto důvodu doporučujeme, aby federální shromáždění přijalo zákon o pravidlech rozpočtového chování vlády a zákon o měnovém chování centrální banky, konkrétně o růstu peněžní zásoby. Oba tyto zákony by měly ochránit vládu a její instituce od okolního tlaku. Zcela odmítáme názor, že restriktivní politika automaticky plodí expanzivní politiku. To, co naše hospodářství potřebuje, je efektivnější alokace zdrojů a posílení motivací na straně nabídky, což povede k posílení pracovní etiky, podnikavosti a růstu úspor. Nemůžeme potřebovat nezdravý ekonomický růst prostřednictvím stimulace poptávky.
Sociální politika
Ztotožňujeme se s názorem, že růst individuálního bohatství je základem bohatství a blahobytu národa. Odmítáme falešnou myšlenku sociální spravedlnosti, která ospravedlňuje mohutný přesun aktiv od těch, kteří se podílejí na tvorbě bohatství k těm, kteří se nepodílejí.
Z tohoto důvodu podporujeme vládní návrh daňové reformy, který by měl zjednodušit daňový systém a přizpůsobit jej podmínkách tržní ekonomiky. Tato reforma musí být postavena na snížení daňových sazeb, a to jak daně z příjmu fyzických osob, tak daně z příjmu právnických osob. Snížení daňových sazeb musí být doprovázeno odpovídajícím snížením vládních výdajů včetně výdajů na sociální programy. Podporujeme systém, v němž je jednotlivec veden k odpovědnosti za svůj život oproti systému státního paternalismu. Proto se zásadně stavíme proti svůdným populistickým politikám zvyšujícím vládní výdaje ve jménu tzv. všeobecného společenského prospěchu.
