Tržní ekonomika se nevyvíjí vždy rovnoměrně. Období rychlého ekonomického růstu bývají střídána zpomalením růstu a někdy dokonce i poklesem, měřeno tempem pohybu hrubého domácího produktu. V posledních dnech jsme se dozvěděli několik statistických čísel charakterizujících současný makroekonomický vývoj. Na první pohled se mohou jevit optimističtěji než tomu bylo v předcházejících měsících, mohou však bez zkoumání širších souvislostí občana zmást.
Předně je to údaj hovořící o růstu celkové cenové hladiny, tzv. míra inflace. Zdá se, že naše cenová hladina je stabilní a že nehrozí v nejbližších měsících rychlý růst spotřebitelských cen. Samozřejmě se to netýká všeho zboží. Například cena zboží z dovozu může být ovlivňována oslabením kurzu české koruny vůči dolaru a tím pádem toto zboží, které dovozci hradí v dolarech může podražit, týká se to především ropy a plynu. Přesto se jeví, že růst cen může být mírnější než původně předpovídala Česká národní banka.
Dalším statistickým údajem, který může být charakterizován jako pozitivní je meziměsíční snížení míry nezaměstnanosti o půl procenta. Snížení bylo částečně způsobeno i sezónním vlivem opakujícím se prakticky každoročně s nástupem pěkného počasí, kdy se začínají provádět některé sezónní práce venku, závislé na klimatických podmínkách. Přestože míra nezaměstnanosti klesla o půl procenta, což se může jevit jako pokles dosti vysoký, míra nezaměstnanosti v ČR je více než dvakrát vyšší než v USA a po dlouhé době je vyšší než průměr v zemích EU. Naše ekonomika není schopna vytvářet tak pružně nová pracovní místa. Někteří ekonomové tvrdí, že je to nadměrnou ochranou zaměstnanců, kdy podnikatelé – zaměstnavatelé se obávají, že v případě, že se jim přestane dařit nebudou mít peníze na zaplacení zaměstnanců ve výpovědní lhůtě a na odstupné. Proto se bojí nadměrného rizika a raději zaměstnávají méně lidí třeba na delší pracovní dobu. Tak se tato ochrana zaměstnanců může stát paradoxně zdrojem nezaměstnanosti. Podnik, který se dostane do finančních potíží pak stejně mnohdy nemá ani na zaplacení mezd za odvedenou práci.
Pozitivně by se za určitých okolností mohl hodnotit i nárůst průmyslové a stavební výroby. Je ale potřeba říci, že základy, ke kterým se tyto údaje vztahují, tzn. ke stejnému měsíci loňského roku, byly tak nízké, že již musel být zaznamenán růst, protože hlouběji již padat snad ani nejde.
Zdá se také, že se postupně rozhýbou i některé velké podniky a začnou s restrukturalizací svého majetku i pracovních sil. Dá se tedy očekávat, že míra nezaměstnanosti po tomto přechodném poklesu nadále trochu poroste, i když nárůst nemusí být tak vysoký jak se obávali někteří socialističtí ministři. Nezbytná restrukturalizace musí proběhnout v oblastech těžkého průmyslu a hutnictví, bude se to týkat především Nové hutě a Vítkovic. Nový majitel začal již s takovouto restrukturalizací ve Vagónce Studénce, určitě to čeká i brněnského výrobce traktorů Zetor a s největší pravděpodobností postupně dojde i k restrukturalizaci pracovních sil v severočeských hnědouhelných dolech.
Pro naší ekonomiku je nejdůležitější to, aby vzestup byl trvalejšího rázu, trval pokud možno co nejdéle a aby i tempo růstu bylo co nejvyšší. Prošli jsme dlouhým obdobím poklesu, dostali jsme se do recese, dá se říci, že jsme dokonce byli v depresi, tzn. v dlouhotrvající recesi a ode dna jsme se tedy částečně odrazili jen velmi slabě a snad náš vzestup bude trvat delší dobu.
Avšak ani ekonomický růst nemusí znamenat zvýšení životní úrovně.
Dá se spíše očekávat, že nadprůměrné příjmy budou mít spíše lidí s vysokou kvalifikací a vzděláváním a ještě nějaký rok se bude zvyšovat procento občanů s podprůměrným příjmem.
Vážným problémem se stal již nyní rozdíl ve vícerychlostním vývoji jednotlivých regionů. Vedle vysoce nadprůměrné úrovně Prahy a okolí ve vztahu k průměru EU zde existují varovné signály nejenom z Ostravska a Severních Čech.
