Tak se občané konečně dočkají. Zítra ve čtvrtek 7. června 2001 si připomeneme Den daňové svobody. Ten pomyslně rozděluje rok na dvě části: na tu část roku, kdy pracujeme na daně a odvody státu a tu část roku, kdy pracujeme pro sebe. V letošním roce v přepočtu celých 157 dní odevzdáváme plody své práce státu.
Den daňové svobody se propočítává tak, že všechny předpokládané příjmy, které stát hodlá letos od svých občanů vybrat vydělíme předpokládanou velikostí nominálního hrubého domácího produktu (HDP). V letošním roce nám bude odebráno na všech daních, poplatcích, sociálním zabezpečení, zdravotním pojištění státu celkově více jak 850 miliard Kč. Velikost očekávaného HDP v letošním roce představuje 1980 miliard Kč. Státem odebraný podíl prostředků daňovým poplatníkům činí 43 %, vyjádřeno počtem dnů to je 157 dní, kdy nás vláda nutí vydělávat na její utrácení. Ve 30. letech jsme patřili mezi nejvyspělejší země na světě a v té době si naši předkové připomínali Den daňové svobody někdy na konci ledna či na počátku února. V dalších desetiletích expandovaly státní zásahy do ekonomiky a vlády braly těm, kteří vytvářeli hodnoty, stále více a více finančních prostředků. Tím jsme se stávali stále méně konkurenceschopnými a spadli jsme do 2., možná i 3. ligy ekonomické výkonnosti. Pokud se budeme chtít vrátit alespoň mezi nejvyspělejší země Evropy, tak bychom se měli snažit o snížení daňového zatížení všech poplatníků, tedy i občanů.
Daně platíme všude kudy chodíme a platí je všichni bez rozdílu věku, bez rozdílu postavení. Vzhledem k progresivitě daně z příjmů podstatně vyšší daně platí ti, kteří více vydělávají a kteří také více přispívají k tvorbě HDP.
Například ráno, když se probudíte, pustíte si teplou vodu, vyčistíte si zuby, posnídáte a odjedete do práce a když k tomu navíc použijete osobní automobil, tak během pár desítek minut zaplatíte na daních a dalších poplatcích ne jednotlivé koruny, ale jsou to desítky až stovky korun. Třeba ti, kteří jezdí automobilem, si při spotřebě 10 l/100 km mohou spočítat, že zaplatí téměř 20 Kč na daních za každých 10 ujetých km. Celkově za den včetně kojenců, zaplatí každý občan ČR na daních 230 Kč, což činí dohromady téměř 84.000 Kč ročně. Mnohdy si ani neuvědomujeme, za co všechno daně platíme. Dokonce jsem se setkal s názory některých našich seniorů, že oni už nepřispívají do naší daňové soustavy. Bohužel je to jejich zásadní omyl, protože při každé spotřebě potravin či při platbě energií, dopravy a dalším služeb jsou i oni samozřejmě plátci daně.
Vysoké daňové zatížení většinou demotivuje podnikatelské subjekty a u některých může v období jejich nepříliš vysoké prosperity způsobovat i neschopnost platit daně a neschopnost dále pokračovat v podnikání. Zkusme se např. podívat na celkové zatížení mezd. Představme si, že průměrná hrubá mzda v ČR je kolem 13.500 Kč. Při současné struktuře mzdy dostává zaměstnanec 10.500 Kč čistého. Když ovšem připočteme všechny sociální pojištění, zdravotní pojištění, ať už placené zaměstnancem či zaměstnavatelem, a připočteme daň z hrubé mzdy, zjistíme, že celkově se státu odvádí 7.718 Kč a zaměstnavatele tak stojí pracovní síla víc jak 18.200 Kč. Prvním krokem, který by mohl vést ke zprůhlednění celého mzdového systému, by mělo být uvádění hrubé mzdy na výplatní pásce v celkové výši, tedy i s tím, co odvádějí zaměstnavatelé a pracovní síla. Občan by pak pravděpodobně začal více přemýšlet, kam jím vydělané peníze, které odvede státu, jdou, k čemu slouží, zda-li jsou využívány efektivně a zda-li nedochází k jejich zneužívání. V podstatě by se jednalo o formální opatření, protože za zaměstnance odvádí tyto prostředky stejně zaměstnavatel. Stát – otrokář by svým daňovým nevolníkům měl alespoň jasně vysvětlit k čemu peníze používá.
Více se ke Dni daňové svobody, k daňovému zatížení a vůbec problematice daní dozvíte na webových stránkách www.danova-svoboda.cz. Happening ke Dni daňové svobody se koná ve čtvrtek 7. června 2001 od 18.00 hod. na Můstku. Můžete si poslechnout bratry Tesaříky z YO-YO Bandu, imitátora Petra Jablonského a další.
