Vláda se v nejbližší době chystá projednávat návrh ministra práce a sociálních věcí pana Špidly, podle kterého se má zvýšit minimální vyměřovací základ sociálního pojištění pro osoby samostatně výdělečně činné až na dvanáctinásobek současného základního výměru. Pro přesnost je třeba připomenout, že v současném systému odvádí na sociální pojištění zaměstnavatel 26 % a pracovník 8 % z hrubé mzdy. Celkově se tedy vybírá 34 % z celkové hrubé mzdy, z čehož 26 % z takto vybrané částky jde na důchody, 4,4 % na nemocenské pojištění a 3,6 % na pojištění v nezaměstnanosti. Připomeňme si ještě, že podnikatelů, kteří dále někoho zaměstnávali jsme měli na konci loňského roku necelých 199.000 a podnikatelů, kteří byli bez zaměstnanců u nás bylo necelých 500.000. Toto jsou tedy počty lidí, kterých by se opatření nějakým způsobem mohlo dotknout.
Dále by se návrh ministra Špidly dotkl i osob, které nepodnikají na plný úvazek. Tyto osoby by měly platit podle nového opatření podle skutečného zjištěného stavu.
Ti co podnikají na plný úvazek by platili paušálně.
Ministerští úředníci ve svém návrhu opomenuli některé důležité skutečnosti. Svým opatřením v podstatě chtějí zvýšením vyměřovaného základu pro sociální pojištění „trestat“ osoby, které jsou schopny se samy o sebe postarat, a které nezatěžují výdajovou stránku rozpočtu např. tím, že by pobírali sociální dávky či dávky v nezaměstnanosti (někdo to bude vykládat jako pomoc drobným podnikatelům). Vládní návrh také zapomíná na to, že živnostníci mívají často velké problémy s vymáháním svých pohledávek a zároveň zapomínají na to, že se může stát, že v určitém období nedosahují kladných hospodářských výsledků. Vzhledem k tomu, že se počítá s tím, že ti co podnikají na plný úvazek budou platit paušálně , alespoň tak je úprava navrhována v současné době, tak ještě více to může zkomplikovat finanční situaci těchto osob samostatně výdělečně činných. Je zřejmé, že místo toho, aby vláda přistoupila k radikální reformě penzijního systému a k zásadním změnám tak jak to např. provedlo Švédsko či Německo v poslední době, tak si hledá zástupné problémy, aby odklonila pozornost od toho, že nevytváří vhodné podmínky pro tuto nezbytnou reformu. Drobný živnostník u nás bohužel nemá zastání a ani různé zaměstnavatelské a podnikatelské svazy nedokážou argumentačně přesvědčit členy vlády či předkladatele o nemožnosti dalšího finančního zatěžování těchto osob náklady, které může ohrozit existenci jejich podnikání. Paradoxně se tak může stát, že snaha o zvýšení příjmů rozpočtů z vyšších plateb sociálního pojištění povede s největší pravděpodobností k zániku řady živnostníků. Ti se pak mohou jít postavit do fronty na úřad práce kde naopak budou požadovat platby podpory v nezaměstnanosti a tím budou dále prohlubovat deficity státního i veřejných rozpočtů. Je vidět, že politikové neznají realitu drobného podnikání v naší zemi.
