Před čtyřmi roky byly s velkým humbukem a „slávou“ schváleny investiční pobídky pro vybrané investory. Pobídky se týkají jak zahraničních tak domácích firem. Podmínky jsou ovšem takové, že jen málokterý český investor je může splnit. Systém investičních pobídek byl opěvován většinou ekonomů, analytiků zahraničních bank a především socialistickými politiky. Jen ojediněle se již tehdy ozývaly kritické hlasy.
Investiční pobídky v podobě odpuštění daně z příjmů právnických osob, dotace za vytvoření pracovního místa, dotace na školení a rekvalifikace, osvobození od cla, poskytnutí pozemků téměř zadarmo či zainvestování inženýrských sítí do těchto pozemků se týká povětšinou jen vybraných velkých a bohatých nadnárodních společností.
Jako důvod poskytování pobídek se velmi často udává vytvoření nových pracovních míst, což by mělo údajně vést ke snížení nezaměstnanosti. (Od té doby nezaměstnanost vzrostla o 180.000 osob.) Málokdo se ovšem zabývá tím, kolik pracovních míst z důvodů narušení konkurenčního prostředí (kdy jeden dotace dostává a jiný ne) zaniklo u těch podniků, které na investiční pobídky nedosáhly. Studie zabývající se podobnou situací ve Švédsku odhalila, že z nově vytvořených pracovních míst zaniká až 80 % pracovních míst u již existujících zaměstnavatelů. Často se také používá argumentu, že v navazujících odvětvích vznikají další pracovní místa na základě multiplikačního efektu. Tyto argumentu jsou ovšem jen velmi těžko doložitelné.
Co je doložitelné je ta skutečnost, že až firmy, které vysají finanční prostředky v podobě investičních pobídek zjistí, že je někde lepší podnikatelské klima, odchází tam. Výhodně pak mohou zpeněžit pozemky, které dostaly zadarmo nebo za symbolickou cenu, prodat technologie, které dovezly bezcelně či se sníženou sazbou cla a ještě se radovat z peněz, které byly přerozděleny od drobných podnikatelů a živnostníků platících daně, které oni obdrželi jako dotaci na vytvoření nových pracovních míst. V určitém regionu tak může „přes noc“ nastat problém skokového růstu míry nezaměstnanosti. Ještě složitější pro české hospodářství může být situace, kdy se určitá průmyslová odvětví mohou dostat do deprese. Naprostá většina investičních pobídek zatím totiž směřuje do elektronického a automobilového průmyslu, případně do odvětví s nimi spojenými. Tak jak nedávno uzavřela brány svých závodů firma Flextronics, může se stát, že budou následovat i další. Potom může být nárůst nezaměstnanosti ještě rychlejší a vyšší.
Pak je tu ještě další aspekt, který za určitých okolností může mít negativní vliv na vývoj české ekonomiky. Lákání a dotování zahraničních investorů s sebou přináší příliv zahraniční měny a zahraničních technologií. Sponzorování zahraničních investorů může způsobovat v určitém čase problémy s růstem deficitu obchodní bilance. Vysoký deficit nemusí být vyvážen ani v budoucnu nárůstem exportu zboží vyrobeného státem podporovanými firmami. Zvláště pak když dotovaní výrobci likvidují v pokřiveném konkurenčním prostředí výrobce a exportéry stejného zboží, kteří na dotace dnes nedosáhnou.
Dalším vedlejším účinkem (vedle jiných) může být vytváření nadhodnoceného kurzu koruny, neodpovídajícího reálné výkonnosti české ekonomiky. Zvlášť nebezpečná je tato situace v okamžiku, kdy podniky nejsou schopny z důvodů rychlého vytváření „kurzové bubliny“ reagovat a odpovídajícím způsobem snižovat náklady na výrobu své produkce a tím si zabezpečit konkurenceschopnost na zahraničních trzích. Posilující kurz tak může zlikvidovat další podnikatelské subjekty. Mnohé firmy z tohoto důvodu zažívají horké léto a čeká je ještě horší podzim, pokud se ho vůbec dožijí.
A tak státe slabým ber (v podobě vysokých daní) a bohatým dávej (v podobě dotací a daňových odpustků), oni se tvým reprezentantům už nějak odvděčí. Ti bohatí přenechají úředníkům nějakou brebendu či všimné a ti chudí pak půjdou do fronty na Úřad práce.
