Zanedlouho budeme v referendu rozhodovat zda přijmeme nabídku na rozšíření Evropské unie a vstoupíme do tohoto integračního seskupení. Čím blíž je toto datum, tím více otazníků vyvstává v souvislosti s dalším fungováním EU. Eurobyrokraté se pomalu stávají eurokracií, která používá vrchnostenské jednání ve vztahu k ostatním občanům. Euroobčan se tak dostává až na poslední místo. Jak jinak si vysvětlit situaci, kdy stovky úředníků sepisují stovky zákonů, direktiv a nařízení ročně, přitom tito „tvůrci“ zůstávají v anonymitě bez jakékoliv možnosti volat je k zodpovědnosti. Mimochodem do dnešní doby má EU na 30 tisíc různých direktiv a zákonných norem. Pokud by se jimi občan měl řídit, musel by věnovat několik měsíců a možná i let svého života jejich přečtení a prostudování.
Evropská unie se tak stává molochem, který již nyní brzdí ekonomický růst a rozvoj tohoto teritoria. Zřejmé je to zejména poté co si můžeme srovnat výkonnost zemí, které jsou sice na teritoriu Evropy, ale nejsou bezostyšně svázány pravidly unie. Ekonomická úroveň a výkonnost jednotlivých zemí, které jsou součástí Evropské ekonomické oblasti (EEA) je mnohdy vyšší než členských zemí EU. Jedná se o Norsko, Island, Švýcarsko a Lichtenštejnsko. Tyto země také dávají přednost naplňování čtyř základních principů, na kterých měla být vystavěna EU. Jsou to: svobodný a volný pohyb pracovní síly, kapitálu, zboží a služeb. Bohužel tyto základní principy u členských zemí ustupují do pozadí a eurokracie chrlí stále nové a nové svazující předpisy a podmínky. Vstup do této „zatuchlé“ instituce, která se vehementně brání snahám o vnitřní reformu tak nemusí být pro Českou republiku dlouhodobě až tak pozitivní, jak nám tvrdí naši politikové.
EU ukazuje již tři desetiletí, že není schopná vnitřní reformy především v oblasti zemědělské politiky. Do dnešního dne nebyla schopna ustanovit nejvyšší volené demokratické orgány, nemá zakotvené žádné transparentní rozhodovací procesy. Zkuste někde sehnat třeba záznamy či zápisy z jednání Evropské komise či Rady ministrů. Kdyby to šlo, tak by EU možná utajila i jména komisařů.
EU již v současné době začíná trpět tím, že menší státy jsou při převažujícím většinovém rozhodování potlačovány. Ještě menší význam volených domácích institucí jednotlivých zemí nastane po rozšíření EU. Nové státy se stanou zeměmi se statutem třetí až čtvrté kategorie. Řadu pravomocí a nástrojů předají do rukou Eurokracie. To se ukazuje již nyní při rozhodování o způsobu financování rozšíření EU. Kandidáti členství v EU budou mít v řadě oblastí relativně dlouhé a diskriminující přechodné období. Nově přijímané členské země nebudou mít stejné podmínky jako mají stávající. Typickým případem je oblast zemědělství. Může se tak stát, že po vstupu do EU ztratí řada českých subjektů schopnost ekonomicky dále fungovat. Nebudou moci využít ekonomického prostoru zemí EU pro realizaci své výroby, ale s největší pravděpodobností přijdou i o trhy stávajících kandidátských zemí. Ty po vstupu do EU budou nuceny převzít všechny předpisy a nebudou tak moci prodávat na tyto trhy, pokud nebudou splňovat řadu přísných hledisek.
Polidštit současnou strukturu EU by mohl snad jen takový přímý políček, který by EU obdržela poté, co by občané zemí ucházejících se o vstup do EU v referendu hlasovali proti vstupu a tím ukázali, že současná EU by měla začít pracovat na vnitřní demokratické přeměně a přiblížit se víc občanům.
Je však otázkou, zda občané budou mít dostatek informací pro své rozhodování. Zatím se spíše dozvídají o údajných přednostech EU, ale problémy, které EU bezpochyby má, jsou zamlčovány. Dokonce vláda chystá v příštím rozpočtu 200 milionů Kč na propagandu, která má zajistit, aby občané hlasovali pro vstup do EU. A za 200 milionů Kč, to už může být pěkná „masáž mozků“. Myslím si, že tyto peníze by se měly použít raději na odstraňování povodňových škod.
