V rámci stávajících struktur EU existuje řada přístupů k budoucímu uspořádání samotné Evropy. Vyskytují se názory, že EU by se měla stát Evropou regionů s co největší samostatností na nejnižší úrovni článků řízení až po přístupy tvrdě centralistické, federativní Evropy, kterou prosazují největší státy. Obě tyto koncepce se svým způsobem snaží eliminovat současnou moc jednotlivých státních útvarů. Jedna tím, že část pravomocí přenese na tzv. regiony. Druhá tím, že většinu pravomocí postupně přenáší a bude přenášet na centrum v Bruselu. Konečné řešení této problematiky je v nedohlednu. Co však již teď funguje je řada podpůrných fondů, které by mohly nebo měly pomoci těm nejzaostalejším oblastem zemí stávající EU, ale i zemí, které mají teprve vstoupit do EU.
Přerozdělování finančních prostředků má několik dimenzí. První spočívá v tom, že při každém přerozdělování nezanedbatelná část prostředků zůstává ať už legálně či nelegálně za prsty přerozdělovačů. Např. národní kancelář projektu SAPARD u nás byla otevřena velmi pozdě. Projekty, které byly posléze zpracovány a podány, nebyly všechny přijaty. Samozřejmě, že ti, kteří neuspěli, podezřívají „výběrčí“ z toho, že jim neposkytli finanční prostředky z toho důvodu, že sami nezaplatili „všimné“. Podezření z korupce ovšem nepodléhají jenom přerozdělovači u nás, ale např. zpráva britského Národního auditního úřadu z června 2002 hovoří o možnosti defraudovaných prostředků až ve výši 5 mld. Euro ročně (cca 5 % rozpočtu EU). To pro nás znamená zhruba 150 mld. Kč. Tato částka údajně chybí v účetnictví komise, která nepodléhá forensnímu auditu. Další částky mají být defraudovány např. neregulérním zadáváním zakázek, udělováním subvencí atd. Koneckonců pro podezření z korupce byla donucena odstoupit předchozí Komise EU.
Druhá dimenze této problematiky, která nastane po případném rozšíření EU, spočívá v tom, že pomoc zaostalým regionům ze strukturálních fondů se stane s největší pravděpodobností neufinancovatelná, protože až na drobné výjimky, téměř všechny oblasti zemí, které mají vstoupit do EU lze považovat za zaostalé. Členské země se navíc budou jen velmi těžko zříkat prostředků, o které by byly ochuzeny jejich nynější zaostalé oblasti. Nemalým problémem je i to, že rozvojové a další fondy vážou nemalé finanční prostředky i z domácích rozpočtů. Jejich chronický nedostatek se projevuje již nyní ve vysokých deficitech veřejných financí jednotlivých zemí. Mnohdy tak splnění pochybných norem, které požadují předpisy EU přivedou podnikatelské subjekty k záhubě, protože neseženou finanční prostředky k dofinancování „vynucených“ projektů a národní rozpočty na to nemají.
