O hospodaření penzijních fondů nikdo nic neví
Počátkem roku 1994 schválila Poslanecká sněmovna vládní návrh tzv.zákona o penzijním připojištění, který umožnil vznik sektoru soukromýchpenzijních fondů. Podle předpokladů tohoto zákona by penzijní fondyměly v budoucnosti zajišťovat doplňkové příjmy občanů v důchodovémvěku. Vezmeme-li totiž v úvahu demografický vývoj České republiky,vidíme, že státní průběžně financovaný důchodový systém bude mít již zaněkolik let velké finanční potíže, které by mohly přerůst v obrovskoukrizi po roce 2010. Řešením není ani zvyšování státem vybíranýchpříspěvků na důchody. Ve skutečnosti jde zase jenom o daně, a ty jsoujiž dnes příliš vysoké a jejich zvyšování by pravděpodobně vedlo jen kdalšímu poklesu platební morálky a státnímu rozpočtu by mnohoprostředků nepřineslo. Systém soukromého důchodového připojištění mělza cíl zatraktivnit důchodové spoření pro střední vrstvu, která vsoučasnosti spoléhá výhradně na státní důchody. Ti nejbohatší se mohouzabezpečit na stáří bez problému sami a u těch nejchudších se zasenelze než smířit s tím, že státní důchod zůstane jejich jediným zdrojemzabezpečení ve stáří. Střední vrstvy by měly být k soukromémupřipojištění přilákány jak přímou státní dotací, tak i daňovýmivýhodami pro investování penzijních fondů. Aktivity penzijních fondůjsou regulovány zákonem a orgánem státního dozoru, nikde však nenípsáno, že stát garantuje solventnost celého systému a jednotlivýchfondů. Jsou tomu dnes již tři roky, co u nás byla přijata prvnípravidla pro penzijní připojištění. Jakých výsledků tedy tento vládníprogram zatím dosáhl?
Slučování
První tři penzijní fondy získaly od ministerstvafinancí licenci v září 1994. Během následujícího roku pak bylo v Českérepublice zaregistrováno již 44 fondů. Vzhledem k velikosti trhu okapacitě pouhých pěti milionů obyvatel v produktivním věku a charakteruprovozních nákladů na fungování penzijních fondů, které výrazně klesajíjako podíl k objemu uložených prostředků, lze očekávat, že se početfondů v nejbližších letech sníží alespoň na polovinu. V červnu 1996,kdy se systému penzijního připojištění účastnilo přibližně 1,5 milionuobčanů, spravovaly čtyři největší fondy účty 62 % klientů, zatímcodvacet fondů mělo méně než 10 000 klientů. Lze tedy očekávat, že vnejbližší době přestanou některé fondy existovat a jiné se sloučí sesilnějšími. Jako první se začátkem letošního roku spojily PF GARANT aSpořitelní PF a dozor ministerstva financí má zaevidováno dalších šestžádostí o sloučení.
Úspory ve fondech jsou zanedbatelné
V důvodové zprávě k tzv.zákonu o penzijním připojištění se uvádí, že lze očekávat značný zájemobčanů o připojištění a že do tří let by se mohlo 40 % obyvatelstva vproduktivním věku (dva miliony) stát účastníky doplňkového důchodovéhosystému. Autoři této zprávy předpokládali, že již v průběhu prvních třílet nashromáždí fondy okolo 30 miliard Kč. Současný vývoj ukazuje, žetyto představy trochu předběhly současný trend především ve výšiakumulovaných úspor. Zatímco počet klientů penzijních fondů dosáhl vzáří minulého roku 1,6 milionu, dostupné údaje z června téhož roku omnožství nashromážděných prostředků na účtech fondů uvádějí 7,8miliardy Kč. Tato částka je z hlediska celkových úspor v národnímhospodářství zcela marginální. Rozhodně nelze tvrdit, že by penzijnípřipojištění ve své dnešní podobě zvyšovalo jakýmkoliv způsobem vlivmíry úspor. Jde spíše o skutečnost, že účastníci připojištění spoří vprůměru jen velmi malé částky, které jejich finanční situaci ve stářípříliš neovlivní. Například v prosinci 1995 dosahovala průměrná měsíčníúložka 315 Kč a spolu se státním příspěvkem 110 Kč tak na takovém účtubylo za rok – při reálném zúročení prostředků o 5 % – naspořeno asi5300 Kč. Při takovém tempu spoření (a dále při stálém pětiprocentnímreálném výnosu penzijních fondů a při dnešních cenách) by po desetiletech dosáhly úspory asi 70 tisíc a po dvaceti letech by na účtu bylotéměř 190 tisíc. To jsou jistě přijatelné částky, ale jejich vliv nadůchod by byl stále velmi omezený. Po deseti letech spoření na dnešníúrovni může klient penzijního fondu počítat s výplatou penze z tohotospoření ve výši okolo 500 Kč měsíčně, zatímco po dvaceti letech si užpolepší zhruba o 1200 Kč měsíčně. V žádném případě však takovétodůchody nepomohou snižovat státní podíl na zabezpečení důchodů ani těchprozíravějších, kteří si již dnes spoří.
Ve skutečnosti je ale situace penzijních fondů ještě obtížnější.Podstatnou část klientů totiž tvoří lidé, kteří na důchod nebudouspořit ani celých deset let. Jen 25 % klientů fondů je totiž mladšíchčtyřiceti let a celých 50 % klientů odejde do důchodu během příštíchpatnácti let. Penzijní fondy tudíž musí počítat s tím, že již vrelativně krátké době začnou svým klientům vyplácet důchody. To má dvaefekty: za prvé musí fondy při vytváření svého portfolia myslet na jeholikviditu a omezovat dlouhodobé investice, za druhé – objem prostředkůshromažďovaných v penzijních fondech již brzy přestane růst, protožefondy budou muset vyplácet důchody. V některých případech může dojít ike snižování objemu prostředků shromážděných fondem, nepodaří-li se muzískat další mladé klienty, kteří by mu svěřovali své peníze.
Informace a dozor
Pokud se dnes rozhodnete, že se nechátepřipojistit, budete nejspíše hledat ten pro vás nejlepší fond. Ale nazákladě čeho si vybrat? Většina informačních materiálů o fondech lákáklienty více na to, že získají výhodnou dotaci od státu, než navýsledky hospodaření. Snaží-li se ekonom, novinář (o obyčejném občanovinemluvě) získat informace o počtu klientů nebo o úspěšnosti fondu vinvestování svěřených prostředků (což jsou základní informace, podlenichž se potenciální zájemce může orientovat mezi desítkami fondů sprakticky identickými stanovami a programy), je v naprosté většiněfondů odkázán do příslušných mezí poukazem na jejich „důvěrnost“. Takženapřed vstupte do fondu, půl roku mu svěřujte své úspory – a pakdostanete stručnou zprávu o výnosech fondu. Ovšem obchodní politikaněkterých fondů jde ještě dále. Ještě donedávna existoval fond, kterýjako svou adresu uváděl soukromý byt, kde bylo možno zastihnout jenmatku „majitele fondu“, která nebyla schopna sdělit, ani kde fond sídlía kdy úřaduje.
Poněkud tajemnou roli v systému penzijních fondů hraje dozorministerstva financí. Přestože je jeho činnost mnohými klienty chápánajako záruka, že o své úspory nepřijdou, je prozatím těžké posoudit, dojaké míry je toto očekávání oprávněné. Na nedávné mezinárodníkonferenci o doplňkových penzijních systémech vyzval náměstek Vodičkovaministerstva Jaroslav Dostál zástupce dozoru, zda by se mohl vyjádřitke stavu našich penzijních fondů. Odpovědi se však do konce konferencenedočkal. Zástupci dozoru ministerstva financí raději předstírali, ževůbec nejsou přítomni. Podle úředníků dozoru je hlavní překážkouposkytování informací o stavu fondů znění zákona, kde se praví, žezaměstnanci ministerstva jsou povinni zachovávat mlčenlivost oskutečnostech, o kterých se dozvěděli při výkonu státního dozoru, anemohou bez vědomí fondu žádné informace poskytovat. Lze jen doufat, žese připravovaná novela zákona o penzijním připojištění pokusí dozor ztohoto zakletí mlčenlivosti osvobodit.
Systém neplní naděje
Dnešní systém důchodového připojištěníneplní naděje, které do něj byly před třemi lety vloženy. Kromě maléprůhlednosti samotných penzijních fondů a neochoty některých z nichposkytovat byť jen základní informace leží hlavní problém vpřetrvávající dominanci státního důchodového systému. Dokud bude státslibovat všem budoucím důchodcům penze ve výši 45 % jejich mzdy azároveň bude nutit aktivní populaci platit tyto důchody ze svých daní,do té doby zůstane soukromé důchodové připojištění pouhým prostředkemkrátkodobého spoření v době těsně před odchodem do důchodu. Důchodovýsystém potřebuje i u nás, stejně jako prakticky ve všech evropskýchstátech, zásadní reformu, spočívající v přenesení podstatné částizodpovědnosti za zajištění důchodu na jednotlivé občany, a stejně takpodstatné omezení role státu v poskytování důchodu pro všechny.
Průměrná úložka v procentech průměrné mzdy
3/94 1/95 2/95 3/95 4/95 1/96 2/96 3/96
1,69 2,96 3,36 3,41 3,12 3,03 3,57 3,18
