Rok 1998 přinesl českému plynárenství mnoho podstaného. Zaprvé byluzavřen dlouhodobý kontrakt na nákup plynu mezi Transgasem s.p. adceřinou společností ruského Gazpromu společností Gazexport. Zadruhébylo přijato vládní usnesení o znovuzískání majority v plynárenskýchdistribučních společnostech (REGASech). Zatřetí byl zveřejněnharmonogram privatizačních kroků Zemanovy vlády se záměrem privatizovatREGASy někdy mezi lety 2000 – 2002.
V průběhu roku téměř všechny reakce v našem tisku na zmíněnéskutečnosti vyznívaly víceméně kladně – ČR bude mít zajištěn plyn napatnáct let dopředu, což je důležité, protože se jedná o strategickousurovinu a je dobré, že Transgas uzavřel kontrakt právě v této době,protože zájmy Gazpromu se začínají přesouvat do jiných oblastí. Novýkontrakt je kvalitnější než předchozí tříletý a to ze všech hledisek.Současně byl podepsán kontrakt na tranzit ruského plynu přes soustavuTransgasu, za který platí plynem. A dále bylo podepsáno memorandum omožnosti platit za plyn českými zejména strojírenskými výrobky. Získánímajority v REGASech bylo kvitováno z důvodů, že se zabrání tunelováníREGASů a vrátí se české vládě možnost připravit privatizaci a provéstji až v době, kdy bude kvalitně připraveno podnikatelské prostředí.Použití státního podniku Transgas navíc celou akci výrazně zlevní,protože podíly státních podniků se nezapočítávají do podílů po jejichžpřekročení je jejich nabyvatel povinen nabídnout odkup akcií minoritnímakcionářům.
Všichni by tedy měli být šťastni a spokojeni. Ale není tomu tak.Důvodem je, že všechny výše zmíněné kroky byly v průběhu roku 1998učiněny především kvůli uchování monopolního postavení Transgasu,rozšíření jeho reálné moci i na oblast REGASů a vytlačení konkurence.
Podivné je již monopolní postavení Transgasu jako jediného dovozceplynu. Argument, že pouze silná společnost bude skutečnou protiváhouGazpromu je nesmyslný, protože Gazprom není jediným producentem plynu vEvropě. Navíc by do ČR mohly dovážet i firmy, které by sice plynnakupovaly od Gazpromu, ale díky jejich velikosti a síle by vyjednanépodmínky mohly být lepší než má Transgas. Plyn je sice důležitousurovinou, ale jediným systémem, který může zaručit skutečně spolehlivézásobování a reagování na nepředvídatelné změny podmínek je konkurence.Pokud by došlo k nějaké velké mezinárodní katastrofě, pak se zkontraktu, který uzavřel Transgas stává stejně cár papíru. Argument, ženový kontrakt je výhodnější než minulý, je sice pravdivý, ale minulýkontrakt byl jedním z nejhorších v Evropě. Tvrzení Gazpromu, že sezačíná orientovat na jiná teritoria je spíše řečnickým cvičením nežreálnou hrozbou, protože dlouhodobě bonitní kupující má Gazprom pouze vEvropě a v horizontu několika let se situace nezmění. Nebyla zveřejněnaani cena a ani jiné podmínky kontraktu a tak je možné spekulovat o tom,zda proklamovaná výhodná cena za plyn není jen optickým klamemzpůsobeným nevýhodným kontraktem na tranzit plynu. Memorandum omožnosti bartrových obchodů je pouze výkřikem do tmy, protože plynu máTransgas nakontrahováno tolik, že bez problémů pokryje budoucí spotřebuv ČR. To bude také argument pro další udržení postavení Transgasu jakomonopolního dovozce. Navíc Transgas uzavíral kontrakt aniž by měluzavřeny kupní smlouvy s jednotlivými REGASy a ty se příliš nehrnuly dojejich uzavírání. Proto je pro Transgas velmi výhodné splnit usnesenívlády o znovunabytí majority státu. Po získání majority jim Transgaskupní smlouvy vnutí a poté opadne zájem zahraničních investorů doREGASů vstoupit a nebude problém jejich privatizaci oddálit.
Jediným výsledkem „dobrého“ roku českého plynárenství budou vyšší cenyplynu než by mohly být, jeho menší nabídka, zpomalení plynofikace obcía spolu s nečinností MPO likvidace jakékoliv i potenciální konkurence.
