Po několika letech čekání se blíží okamžik, kdy parlament přijetímnovely telekomunikačního zákona zruší výsady, které v některýchsegmentech telekomunikačního trhu doposud má Český Telecom, a.s. Hovoříse o tom jako o počinu, kterým stát vpouští do tohoto odvětvíkonkurenci a zajišťuje tak nám, spotřebitelům, větší výběr služeb anižší ceny. Než však zahrnete státní úředníky a politiky vděčností,uvědomte si, vážení spotřebitelé, že to byli právě oni, kdo vstupukonkurence na tento trh svými hloupými zákony po léta bránili (a,bohužel, dodnes brání a bránit i nadále budou).
Existuje velmi široce přijímané přesvědčení, že existence privilegiía monopolů je v rozporu se zájmy spotřebitelů. Přijde-li však natelekomunikace (a několik málo dalších, i když významných odvětví), jenmálokoho zarazí skutečnost, že téměř všude na světě státprostřednictvím speciálních (telekomunikačních, energetických, …)zákonů vstup do takových odvětví výrazným způsobem omezuje. Děje se takdodnes navzdory proklamované „liberalizaci“, kterou se státní úřednícineúnavně chlubí. Namísto pouhého zrušení starého telekomunikačníhozákona a vystavení telekomunikačního odvětví stejným pravidlům aprincipům, které platí v každém normálním odvětví (dodržování smluv,smluvní volnost apod.), přistupují vlády na celém světě k parodiiliberalizace tím, že přijímají novely těchto zákonů, v nichž na mnohadesítkách stran detailně stanovují, na co všechno mají spotřebitelé zezákona nárok a co všechno musí subjekty na trhu splňovat, aby dostalysvolení telekomunikační služby spotřebitelům poskytovat.
Samozřejmě by i v případě neexistence jakéhokoliv telekomunikačníhozákona také zde, stejně jako v každém jiném odvětví, podnikatelskésubjekty soutěžily o přízeň zákazníků a zákazníci by si dle svýchpředstav vybírali z nabízeného to nejlepší. Uzavírali by smlouvy oposkytování telekomunikačních služeb s takovými poskytovateli, kteříjim nabídnou největší spolehlivost, rozsah doprovodných služeb anejjednodušší spojení se zákazníky ostatních poskytovatelů za relativněnejnižší ceny. To vše se telekomunikační zákon arogantně snažíspotřebitelům zajistit administrativními nařízeními a především tím, žene každý bude smět spotřebitelům tyto služby nabízet. Novelatelekomunikačního zákona svým způsobem vytváří kvazimonopolní prostředípro podnikatele na tomto trhu, neboť omezuje volný vstup do odvětví apřipravuje spotřebitele o možnost volby.
Obává-li se někdo, že dominantní postavení Českého Telecomu je právětím důvodem, proč musí telekomunikační zákon i nadále existovat, byloby smysluplnější zavést některé povinnosti zakotvené v novele výhradněpro tuto společnost jako pro jediný subjekt na trhu, jehož postavení sevyvinulo netržním, administrativním způsobem.
Ačkoliv novela telekomunikačního zákona odstraní nejkřiklavějšípozůstatky kolektivistického ekonomického systému bývaléhokomunistického a pseudoliberálního Klausova režimu (což je pozitivní),nahradí je více či méně „standardními“ způsoby regulace, které jsouznámy ve světě (což už tak pozitivní není). Je velkou smůlou předevšímpro spotřebitele, že tvůrci tohoto zákona nenašli odvahu vymanit se zvlivu regulační posedlosti Evropské unie a nepřišli s něčím, co by byloskutečné liberalizaci bližší.
Novela telekomunikačního zákona je tak pouze další ilustrací toho,jak těžce se odvětví, která jednou spadla do regulační náruče státu, ztéto náruče dostávají. Stejně jako mnohá jiná silně regulovaná odvětvívšak byly i telekomunikace kdysi odvětvím jako každé jiné. Je výsostnýmzájmem spotřebitelů, aby se tato odvětví k tomuto stavu opět navrátila.Nový telekomunikační k tomu sice zdánlivě směřuje, ale nikdy tam dojítnehodlá…