Češi už týden vydělávají sami na sebe
Z každé koruny, kterou vyděláme, zaplatíme 43 haléřů na provoz státu.Velkou část těchto odvodů si lidé ani neuvědomí – koneckonců daň zpřidané hodnoty či spotřební daň jsou mezi politiky oblíbené právěproto, že je voliči tolik nevidí a méně se proti nim bouří. A když sedalší daně označí za tzv. sociální a zdravotní pojistné, nákladnoststátního aparátu se tím už dokonale zamaskuje.
Právě kvůli této neprůhledné houštině různých odvodů se v řadě zemí propočítává den daňové svobody.Odpovídá na jednoduchou otázku: jak dlouho by lidé museli odevzdávatsvůj kompletní výdělek státu, než by z něj zaplatili jeho provoz? Češipracovali pro erární kasu do minulého pondělí. Teprve od 6. června tedyvyděláváme na sebe. Britové oslavili den daňové svobody přesně o týdenpřed námi, zatímco Slováky čeká až v půlce června.
Zdanit bohaté
V roce 1803 francouzský ekonom Jean-Baptiste Say ve svém slavnémPojednání o politické ekonomii označil daně za „porušení práva namajetek – tedy krádež“. Ještě na přelomu 19. a 20. století americkýNejvyšší soud prohlásil federální daň z příjmu za protiústavní.
Když ale začaly socialistické myšlenky prorůstat společností asocialisté se dostali na přední místa ve všech politických stranách,situace se začala rychle měnit. Ve Spojených státech se pár let pozmíněném soudním rozhodnutí přehoupla nejvyšší sazba daně z příjmu přes90 procent, aniž to vyvolalo nějaké zvláštní morální rozhořčení. Dnešnístudenti ekonomie se ve svých učebnicích běžně dočtou, že daně jsoupotřeba a že je správné, aby bohatí platili víc. Takový je zřejmě ivětšinový názor veřejnosti. Podle průzkumů z let 1996 a 1998 jsou Češis daňovým břemenem spokojeni, třetina – převážně důchodci – by jedokonce zvýšila a rovná polovina dotázaných by uvalila vyšší daně nabohaté. Vtip je ovšem v tom, že titíž dotázaní doporučují zámožným“napařit“ 25 procent. Průměrný Čech tedy evidentně netuší, že už dneson sám odvádí téměř dvakrát víc. (Existují různé výpočty daňovéhobřemene – Liberální institut vychází z podílu celkového výnosu daní,sociálního a zdravotního pojištění vůči HDP, což má letos podleschváleného vládního rozpočtu být 43 procent.) Je dobré si pamatovat,že to byly právě tzv. liberální vlády na počátku 90. let, kdo vytvořilydůmyslný propletenec přímých a nepřímých daní, kvůli němuž občané nadnákladností úřadů naprosto ztratili přehled.
Den daňové svobody má připomenout, že není až tak důležité, zda námpeníze z peněženek odtečou prostřednictvím „viditelné“ daně z příjmu,nebo „neviditelné“ daně z přidané hodnoty, či formou “příspěvku nasociální zabezpečení placeného zaměstnavatelem”. Díky němu se zároveňnabízí výmluvné srovnání s minulostí. Ve Spojených státech podlevýpočtu washingtonské nevládní organizace Tax Foundation nastalnapříklad v roce 1929 pomyslný první den bez daní už 8. února. DnešníAmeričané se ho – když odečteme vliv přestupného roku – dočkali až 4.května, což je v USA historický rekord. České daňové břemeno ovšemrostlo ještě strměji. Zatímco naši prarodiče v roce 1929 pracovali naerár zhruba jako Američané (do 12. února), my čekáme – jak už bylořečeno – až na 6. červen. Letošní den daňové svobody proto dává dobroupříležitost politikům nahlas říci: snižte už konečně daně!
