Jak byste hodnotil ekonomickou část studie Evropské komise?
Ekonomická část studie v podstatě hodnotí, do jaké míry korespondujeregulace naší ekonomiky s regulací obvyklou v Evropské unii, respektivedo jaké míry odpovídá stav zásahů státu do naší ekonomiky tomu, jaký bysi ho přála vidět Evropská komise. Zpráva nevypovídá nic o ekonomickévyspělosti, či o životní úrovni našich občanů, ale pouze o mířeregulace a byrokratizace ve srovnání se zbytkem Evropy. Zpráva tedyvětšinou hovoří o tom, v jakých oblastech česká vláda regulujehospodářství méně než by vyhovovalo evropským úředníkům a politikům.
Myslíte si, že je tato zpráva objektivní?
Domnívám se, žeobjektivní je. Skládá se z podrobného výčtu zákonů, které bylyschváleny v minulém období. Zpráva je v tomto směru velmi pečlivá adetailní. Tím ovšem nepotvrzuji správnost těchto regulací, ani neříkám,že by tyto regulace přispěly nějak ke zvýšení životní úrovně občanaČeské republiky, spíše naopak. Znovu bych rád zdůraznil, že ono tolikdiskutované umístění naší republiky nevypovídá nic o ekonomické úrovni,ale čistě o míře regulace. A v mnoha případech této regulace máme méněnež by si představovala EU, je na tom něco špatného?
Jsou ale tyto parametry, to znamená míra regulace ekonomiky, tou správnou hodnotící kategorií?
Žádní úředníci nikdy nemohou změřit kokurenceschopnost ekonomiky! Samateorie, která stojí za logikou porovnávání regulací je cosi, coekonomie vyvrátila asi před dvěma sty lety. Evropští politici aúředníci to ale stále nevzali na vědomí a stále si myslí, že zeměchudší nemůže obchodovat se zemí bohatší do té doby, dokud nebude mítstejný stupeň regulace trhu. To je ovšem nesmysl. Podnikatelé, kteří vČR a v EU dnes a denně uzavírají obchody a investují, ukazují, že jevůbec nezajímá názor bruselských úředníků na „konkurenceschopnost trhu“- kdyby úředník rozuměl trhu, byl by podnikatelem, a nikoli úředníkem!- ale možnost objevovat ziskové příležitosti, které navzdory všemregulacím stále existují. Mnoho potenciálních drobných podnikatelů jeznepokojeno zákony schválenými v poslední době, jež jim brání přizakládání nových firem. Zde jde především o nový dlouhý seznam profesí,pro něž jsou nutným předpokladem koncese a státní povolení. Mnohoobčanů musí sáhnout při koupi dovolených hlouběji do kapsy kvůli novémuzákonu o cestovních kancelářích, který ukládá povinnost pojištěníkaždého zájezdu, ať už si to zákazník přeje, či nikoli, atd. atd.Všechny tyto regulační zákony, které komplikují lidem život, ovšemEvropská komise pochválila (!), takže pokud je někdo nespokojen spolitikou socialistické vlády a s jejími regulačními kroky, musí býtrád, že nás zpráva nechválila více.
Obsahuje zpráva EK vůbec i něco jiného, než je výčet regulačních kroků? Mám teď na mysli ekonomické ukazatele.
Tyto ukazatele obsahuje zpráva pouze v příloze. Zpráva jako taková jeale pouze seznamem dostatečných či nedostatečných regulací. Všechnyudávané ukazatele jsou samozřejmě produkty korektní analýzy, ale jejichinterpretace je mnohdy velmi pochybná. Zřejmě nejlépe si to můžemeukázat na konkrétním případě. V části věnované lidským právům sekonstatuje, že ženy jsou zhruba o čtvrtinu hůře odměňovány jako muži,což je bráno jako důkaz diskriminace žen v Čechách a porušovánílidských práv. To je ovšem příliš ukvapený závěr. Z uvedeného čísla nictakového neplyne. Nikdo se ale nezajímá o hledání logického vysvětlení,zda je vůbec možné konstatovat na základě mzdového srovnání, že u násdochází k diskriminaci na základě pohlaví. Přitom každý reálněuvažující ekonom by vám řekl, že tohle je absolutní nesmysl.Podnikatelé na trhu práce dennodenně v důsledku konkurence odhalují“nespravedlnosti“ v odměňování a z každého takového odhalení mají zisk.Na trhu práce proto existuje nepřekonatelná tendence k tomu, aby lidébyli za stejnou práci odměňováni stejně. Pokud dochází k mzdovédiferenciaci mezi pohlavími, tak je to skutečně pouze otázka pracovnívýkonnosti, a ne žádné diskriminace. Evropská komise ovšem navrhujetuto situaci „řešit“ přijetím speciálního zákona, který by uzákonilstejné odměňování mužů i žen. Pro obyčejné lidi, kteří si klepou načelo, když slyší o nejrůznějších projevech pozitivní diskriminace známéz USA, by takovéto snahy o nové státní zásahy do českého trhu práceměly být velkým varováním.
Jsou výhrady, které ve zprávě zazněly, závazné pro náš vstup, anebo se jedná pouze o to, jak by nás v Bruselu nejraději viděli?
Myslím si, že zpráva realisticky posuzuje stav připravenosti na vstupdo EU, neboť o tomto vstupu rozhodnou politici těchto zemí právě nazákladě splnění kritérií, která byla stanovena zeměmi Evropské unie jakpro Českou republiku, tak i pro další kandidátské země. Požadavky“Bruselu“ jsou tedy smysluplné ve vztahu k cílům, kterých evropštípolitici chtějí dosáhnout. Rozbor požadavků a analýza jejich dopadu alejasně ukazuje, že existují pouze dvě cesty – cesta do Evropské uniespojená se silnou státní regulací, nebo možnost obnovit svobodnéfungování trhů, což je se vstupem do EU neslučitelné.
Evropská unie je údajně založena na čtyřech svobodách pohybu: pracovnísíly, zboží, služeb a kapitálu. V praktické rovině se nicméně ukazuje,že všechny tyto svobody platí pouze nominálně, pouze na papíře. Jdepouze o propagandu a orwellovský newspeak. Tzv. svoboda pohybu začínáexistovat, až poté, kdy regulace, licencování a harmonizace odstranídůvody pohybu ať již osob, zboží, kapitálu, či služeb. Takže kupříkladuse zbožím se bude volně obchodovat, až si všechny druhy zboží budounatolik podobné, a budou splňovat takové parametry, že tento pohybnebude mít prakticky smysl. Ve svém souhrnu mají všechny tyto regulace,ať již regulace v cestovním ruchu, v pohybu kapitálu, či v mobilitěpracovní síly za úkol zabránit v realizování deklarovaných svobod. Majívytvořit podmínky, které odstraní důvody onoho pohybu. Jde o čirépokrytectví.
Nejednalo by se ale prakticky o likvidaci trhu jako takového, pokudby se zrušila základní podmínka jeho existence, a tou je konkurence?
Problém je v tom, že svobodný trh v očích evropských úředníků neznamenávolný vstup do odvětví, svobodu podnikání, svobodu uzavírat kontrakty.Oni naproti tomu hovoří o takzvaném parametrizovaném trhu, což bychoznačil za pokus o centrální plánování a socialismus zadními vrátky.
Jestliže jsme kritizováni za nedostatečnou regulaci ekonomiky,existují ve zprávě například i slova chvály za některá liberalizačníopatření?
Jsme chváleni např. za odstátňování bank. Ani to ale nelze nazvatliberalizací v jejím skutečném smyslu. Naopak jsme vybízeni k většíregulaci nejrůznějších oblastí. Týká se to například vyzývání kpřizpůsobení naší politiky televizního vysílání požadavkům evropskýchzájmových skupin, doporučení Komisi pro cenné papíry přijmout víceúředníků, kteří by tak mohli více regulovat trh, tj. omezovatpodnikání, či příkazu urychleně zrušit duty-free shopy (tj. zvýšitdaně). Na druhé straně je tam pár výzev, se kterými musím souhlasit, aty se naopak týkají otevření trhu. Jedná se konkrétně o telekomunikacea oblast energetiky. I přes omezené vnímání trhu, jaké mají bruselštíúředníci, jsou tyto oblasti kritizovány, a toho by se měli našipravicoví politici chytit a tlačit v tomto směru na naši vládu, abyderegulaci v těchto odvětvích urychlila. Nicméně musím zdůraznit, žecílem EK není tyto oblasti zcela liberalizovat, tj. otevřít trh. Oprotidnešní situace je ovšem i umožnění fungování zmrzačeného trhupositivním krokem.
Jak tedy vidíte perspektivu EU?
EU je megalomanským pokusem politiků o politickou centralizaci alikvidaci svobodného podnikání. Po jednotné měnové politice bude nutněbrzy následovat snaha o vytvoření jednotné daňové politiky – začnevznikat ohromná státní přerozdělovací mašinérie, ve které budoupolitici lidem vzdáleni více než kdy předtím. Na velké části evropskéhokontinentu tak odpadne možnost srovnání. Lidé už nebudou moci vidět, ževe vedlejší zemi, kde je nižší inflace, nižší daně a nižší regulace selidem daří lépe. Politici se zbaví nepříjemného tlaku, který omezovaljejich touhu po moci. Dnes se občas stane, že se ambiciózní, a protolidem nebezpečný politik, stane ministrem v jedné zemi, které ponějakou dobu škodí. Dovedete si ale představit, co by stalo, kdyby seMiroslav Grégr stal evropským ministrem průmyslu? Proto každý, kdonechce ostatním plánovat jejich životy, kdo je pro svobodné podnikání,konkurenci a respekt k vlastnickým právům, musí být pro maximálnímožnou politickou decentralizaci. Politická centralizace je cesta dopekel. Ein Europa – ein Reich!
