Prezident Klaus se vždy stavěl do pozice pravověrného liberála. Na většinu narážek týkajících se jeho reálných politických kroků ve funkci premiéra či opozičněsmluvního předsedy parlamentu namítal, že v reálné politice jde o kompromisy a že většinu jeho liberálních názorů nešlo prosadit ať už kvůli opozici v rámci ODS, bývalé vládní koalici, či kvůli složení Poslanecké sněmovny po roce 1998. Nyní však dostal skvělou příležitost ukázat, že to se svými liberálními názory myslí skutečně vážně.
Vydělat chce každý
Nedávno byli z thajských do českých kriminálů převezeni dva usvědčení pašeráci drog – Emil Novotný a Radek Hanykovics. Oba byli odsouzeni za pašování heroinu na 50 let, což bylo později mírně zkráceno amnestií thajského krále. A oba si již osm let odseděli v Thajsku. V ČR by si pak měli ještě odkroutit 34, respektive 17 let. Jejich vydání bylo podmíněno uznáním těchto drakonických trestů s tím, že v průběhu jejich trvání budou platit české regule pro případné předčasné propuštění na svobodu. Oba pánové jistě nejsou žádní svatouškové, a navíc jsou to pěkní hlupáci, protože obchodovat v Thajsku s heroinem připomíná hru ruská ruleta. Nicméně za svoji hloupost si již vytrpěli více než dost. Ano, snažili se obchodovat s drogami – a chtěli na tom vydělat. Ale co je na tom špatného? Na obchodu chce vydělat každý – jinak by jej neprováděl. A obchod s tzv. legálními drogami (nikotin, alkohol) je považován za počestný způsob obživy. Společnosti typu Philip Morris nebo Becherovka nejsou nikým hnány před soud za to, že obchodují s drogami. Naopak, jsou to normální podnikatelé a často vážení sponzoři mnoha bohulibých projektů. A to přesto, že počet mrtvých, který je způsoben legálními drogami, mnohonásobně převyšuje počet mrtvých z tzv. nelegálních drog, a to i když vezmeme v úvahu, že nelegální drogy jsou mnohem méně dostupné než drogy legální. Navíc spotřební daně vybrané za spotřebu legálních drog tvoří podstatnou část státních příjmů a pro současný stát by bylo problematické se bez nich obejít. Pro pravověrného liberála tak není obchod s drogami žádný zločin. Obchod, pokud je dobrovolný, je vždy tažen poptávkou, nikoliv nabídkou a vždy prospívá oběma stranám – i v případě návykových látek. Toto tvrdí i zástupci Chicagské ekonomické školy, ke které se pan prezident nejraději hlásí. Jeden z představitelů této školy – Gary Becker – vytvořil dokonce teorii racionálního návyku, kterou Václav Klaus velice dobře zná, neboť o ní psal již na počátku 80. let. A další oblíbenec pana prezidenta – Milton Friedman – je spoluautorem knihy On Liberty and Drugs (O svobodě a drogách), ve které kritizuje státní zákazy obchodování s drogami. Rozdělení drog na legální a nelegální je ukázkou státního oportunismu, alibismu a pokrytectví. Trestání nějaké činnosti jenom proto, že byla arbitrárně přidělena do kategorie nelegální, nelze nazvat jinak než pokusem o paternalistickou ochranu lidí proti nim samým.
Trest už dostali
Kromě toho, pokud by byli pánové Novotný a Hanykovics chyceni při stejné činnosti v ČR, pak by dostali maximálně 15 let (§ 187 odst. 4 trestního zákona). Velmi pravděpodobně však mnohem méně. Ostatně osm let si již odseděli v thajských kriminálech. Potrestáni tak byli více než dost. Pokud si budou muset celý trest či jeho větší část odsedět, pak mají definitivně zničený celý život. Pokud by byli v dohledné době propuštěni, pak mají ještě šanci začít znova. Jen pro srovnání velikosti trestů – řidič autobusu, který havaroval u Nažidel a v jehož troskách zahynulo 19 lidí, byl odsouzen (zatím nepravomocně) na osm let odnětí svobody.
Je prezident liberál?
Institut prezidentské milosti byl do naší ústavy vložen právě proto, aby zabraňoval přílišné tvrdosti práva. Milost je pravomocí prezidenta, o které prezident nemusí s nikým diskutovat. Neexistuje nikdo, kdo by mohl prezidentovi zabránit při jejím udělení. Nikdo – kromě jeho vlastního svědomí a přesvědčení. Není zde již žádný Lux, Zeman, Špidla či kdokoliv jiný, na koho by bylo možné přenést odpovědnost za rozpor mezi verbálním liberalismem a fakticky prováděným socialistickým paternalismem a populismem. Pouze Václav Klaus sám může rozhodnout o osudu dvou bývalých pašeráků (a jejich rodin), kteří by mu pravděpodobně byli do smrti vděční za to, že jim včasnou milostí poskytl druhou šanci. A pouze Václav Klaus může případnou milostí ukázat, že v něm ještě zbyla špetka liberalismu a svědomí. Václav Klaus se však již vyjádřil v tom smyslu, že udělení milosti pro oba vězně neplánuje, a možná to má souvislost i s tím, že veřejné mínění, jak ukázaly některé ankety, má spíše tendenci ukázat těmto dvěma nešťastníkům tvrdou pěst. To, zda je člověk skutečný liberál, se však ukáže především tehdy, když musí se svým názorem vystoupit proti převažujícímu mínění. A Václav Klaus má nyní jedinečnou příležitost ukázat, kam opravdu patří.
