Několik otázek k předvolebním slibům pravice
Jedna věc se musí ODS přiznat –- z marketingového hlediska zatím ve volební kampani vede před ostatními o několik délek. Minulý týden se jí návrhem na rovnou daň z příjmu (flat tax) ve výši 15 % povedlo rozvířit veřejnou debatu. Zbylé strany na něj téměř nebyly schopny reagovat.
ODS: 15 % pro všechny
Pro zapomnětlivé je třeba hned v úvodu poznamenat, že s návrhem na rovnou daň (ve výši kolem 20 %) přišla ODS již před minulými volbami a že během celého volebního období pro tento návrh ani nehnula prstem. Ale budiž, třeba to tentokrát bude lepší. Rovná daň je zbožným přáním mnoha ekonomů i státních úředníků. Zdánlivě to vypadá jednoduše a elegantně: bude-li pro všechny stejná sazba bez jakýchkoli výjimek, přijdou o práci daňoví poradci, vyplnit přiznání bude maličkost a zaplatíme méně. I v samotném návrhu ODS je ovšem mnoho věcí nejasných. Navrženou daň ve výši 15 % je nutné z něčeho počítat. U zaměstnanců to je jednoduché –- ze mzdy. Ale co u podnikatelů (fyzických nebo právnických osob)? Budou si moci započítat náklady, nebo ne? Pokud ano, pak se daňoví poradci o živnost bát nemusejí. Stále budou desítky předpisů, výkladů a doporučení o tom, co jsou a co už nejsou „náklady dosažení a udržení příjmu“. ODS svůj volební tahák prodává pod sloganem „Navrhujeme nízké daně, protože umíme vytvořit levný stát“. To je nedorozumění. Jednotná daňová sazba 15 % vůbec nemusí přinést „levný stát“. Naopak! Je velmi pravděpodobné, že příjem státu se díky tomu zvýší. A to je také jedním z cílů ODS -– daně půjde mnohem lépe kontrolovat a vymáhat. Jednoduchá a přehledná daňová soustava znamená při srovnatelných daňových sazbách mnohem vyšší výnos do státní kasy — všechny výjimky, odečitatelné položky apod. jsou jen praktickým důsledkem boje všech možných zájmových skupin o to, aby byly zdaňovány méně. Součástí volebního programu je rovněž záměr o jednotnou sazbu daně z přidané hodnoty ve výši 15 % (dnes 5 a 22 %). Nic proti tomu. Pokud už má DPH vůbec existovat, pak je jedna sazba bezesporu lepší, ale proč zrovna 15 %? Proč ne méně? ODS dále navrhuje zrušit tzv. příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Dobrý nápad, bohužel se už v programu neříká nic o státní politice zaměstnanosti jako takové. Pochválit je nutno plán na zrušení daní z úroků a dividend. Nic se však nemění u daní ostatních majetkových daní (dědická, darovací, z nemovitostí). Že by se ODS zdála jejich existence a výše v pořádku?
Koalice: minus 48 miliard?
Ve srovnání s ostatními stranami je to ovšem stále marketingová výhra. Sociální demokracie v programu pouze obecně konstatuje, že je zapotřebí zlepšit výběr daní, více ho decentralizovat a pevnými pravidly omezit byrokracii. Za zmínku stojí, že ČSSD podporuje dlouhodobě vyrovnaný rozpočet, ale „dočasně“ lze připustit deficit. Jenže tato vláda ukázala, že „dočasnost“ může trvat celé volební období. Dobrat se k tomu, co si o daních myslí koalice Unie svobody a KDU-ČSL, je poněkud komplikované. Na jejich internetových stránkách lze nalézt hlavně informace o vnitrostranických půtkách. Kdo má opravdu hodně trpělivosti, vypátrá nakonec na internetové stránce lidovců důkladně ukrytý dokument „Reforma daňových sazeb“ z 24. března 2000. Vzhledem k vyjádření představitelů Koalice v tisku se zdá, že je snad i dosud platný. Navrhuje se v něm snížení daňové zátěže o 48 miliard (údaj je nutno brát s velkou skepsí, protože při jakékoli změně daňových sazeb nebo daňového systému je velmi obtížné kvantifikovat jeho dopad). Ačkoli se podle názvu jedná o reformu, ve skutečnosti jde o více či méně kosmetické úpravy současného systému. Daň z příjmu právnických osob by se měla snížit z dnešních 31 % na 25 %. Změnit by se měly odpisy u „progresivních technologií“ (kdo určí jejich „progresivnost“?), výdaje na vzdělání by se staly položkou odečitatelnou ze základu daně (opět: kdo určí, co vše jsou výdaje na vzdělání?), zvýšit by se měly nezdanitelné částky apod. Vyloženým skvostem je pak jakási nová „infrastrukturní daň“, o které je prý třeba „vést diskusi“. Koalice stejně jako ODS navrhuje zrušit příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Škoda, že se na tom obě seskupení nedokázaly dohodnout už během tohoto volebního období, kdy měly ve sněmovně většinu.
