Offsetové sliby si zasluhují nedůvěru a skepsi
Minulé pondělí vláda schválila nákup stíhacích letounů. Vítězem výběrového řízení se stal jeho jediný účastník — konsorcium BAE/Saab s letounem JAS-36 Gripen. Kontrakt, jehož primárním účelem má být ochrana země před vnějším nebezpečím, prosazoval krom představitelů armády především ministr průmyslu — kvůli souvisejícím programům průmyslové spolupráce, tzv. offsetům. BAE/SAAB vládě nabízí 39 transakcí celkem za 108 miliard korun. Pokud by ale hlavním důvodem zakázky měly být offsety (nadšený tón Grégrových materiálů tomu nasvědčuje), je na místě spíš skepse.
Co by kdyby
Oficiální ministerské materiály vysvětlují offsety jako „kompenzaci ztrát výrobních a pracovních příležitostí“, které vzniknou české ekonomice tím, že před domácím výrobcem dostal přednost zahraniční. Už tento způsob argumentace je z ekonomického pohledu velmi problematický, nad offsety ale visí mnohem větší otazníky. Hlavní deníky už upozornily na možná zkreslení: kdo nabízí offsety, ze zřejmých důvodů jejich objem přehání a nafukuje, případně vydává za svůj úspěch investice, jež by do země přišly i bez něj. Mezi 39 transakcemi BAE/SAAB mají mnohé podobu teprve obchodních plánů, jež se v budoucnu mohou změnit i přes veškerou snahu je dodržet. Ale i kdybychom mohli smluvně zajistit velikost offsetů a jejich dodržení, existuje problém s jejich hodnocením, který se týká obecně všech zahraničních investic. Pokud někdo přichází investovat, pak k tomu má své ekonomické důvody (kvalifikovanou či levnou pracovní sílu, stabilní prostředí, velký trh, potenciál pro expanzi na jiné trhy apod.). Pokud kupuje podnik, pak pokud možno nejlepší v branži. Proto si Volkswagen vybral mladoboleslavskou Škodu či Procter & Gamble Rakonu, a nikoli jiné továrny ve východním bloku. Škoda a Rakona by měly jistý úspěch i bez cizích majitelů — třebaže by nemusel být tak velký jako dnes. Naopak o Tatru Kopřivnice podobný zájem nebyl prostě proto, že to nebyl tak dobrý podnik, neměl trhy ani perspektivu. Vyčíslit přínos investorů je proto ošidné, museli bychom vědět „co by kdyby“, tj. jak by se dobrý podnik vyvíjel bez zahraničního majitele. Mimochodem, za pokus vypořádat se s tímto jevem, který teorie nazývá self-selection bias, dostal loni ekonom James Heckman Nobelovu cenu. Často se také argumentuje „pozitivními multiplikačními efekty“ offsetů — tedy že investice sníží nezaměstnanost, lidé si víc vydělají, více utratí atd. V případě offsetů (ale jakýchkoli jiných vládních výdajů) lze opáčit, že nákup stíhaček bude mít zase „demultiplikační efekt“ — vláda si vezme úvěr a kvůli jeho splacení musí sebrat úspěšným občanům peníze na daních, tudíž mohou utratit méně atd. S offsety je to zkrátka podobné jako s rozbitým oknem: sklář sice dostane zakázku, ovšem majitel okna by možná peníze uměl využít jinak a lépe.
Experti z IPB v akci
Při hodnocení offsetů je třeba mít na paměti, že vybrané projekty mají přinést výnos především pro zúčastněné podniky. A že výběr partnerů pro jejich realizaci nebyl náhodný. Jako partneři byly vybrány nejlepší dostupné podniky, které by prosperovaly i bez offsetů — buď by si našly jiné zakázky, nebo by „offsetové“ projekty uskutečnily tak jako tak. V materiálech ministerstva průmyslu je uveden například letošní kapitálový vstup britské FKI do Škoda Electrical Machinery (bývalá součást plzeňské strojírenského holdingu). Samo konsorcium uvádí, že investor hledal „vhodná místa ve střední Evropě pro výrobu energetických zařízení“. FKI zkrátka plzeňskou firmu koupila proto, že je ve svém oboru dobrá, nikoli aby udělala radost ministru Grégrovi a koupila by ji i bez offsetového programu. Na ministerských dokumentech k offsetům si největší pozornost zaslouží expertní posudek. Už samotný výběr „nezávislých expertů“ vzbuzuje údiv: kromě docenta pražské Fakulty sociálních věd Miloslava Vošvrdy je to hlavní ekonom zkrachovalé IPB Jiří Křovák a dokonce i někdejší generální ředitel této banky Jan Klacek. Posudek má pouhých sedm stran, a kdyby ho předložil jako seminární práci některý student ekonomie, stěží by dostal zápočet. „Naším cílem není také podrobně posuzovat jednotlivé offsetové programy a komplexně prověřovat možnosti jejich realizace. Nezabýváme se ani (…) dopady do veřejných financí,“ píší v úvodu experti. Jinými slovy, rozhodli se věřit všem číslům od BAE/SAAB a chovat se, jako kdyby nákup stíhaček nestál ani korunu. Laika by snad mohl jejich text ohromit různými maticemi a vzorci (které mimochodem v posudku také chybí). Jedna ze dvou rovnic uvedených v posudku neznamená nic jiného než že změna HDP vzhledem ke kapitálu se rovná změně HDP vzhledem ke kapitálu — opravdu nečekané. Navíc do vzorců se musí dosadit konkrétní čísla — například budoucí produktivita práce — a experti pomlčeli o tom, kde je berou. A pokud již i sdělili nějaký zdroj, pak se jedná o data pochybné kvality ze zahraničí. Výsledkem celého čarování je závěr, že jen nová pracovní místa vytvořená díky offsetům „zvyšují úroveň HDP zhruba o 1 miliardu Kč ročně“. Úžasné. Proč ne rovnou pět nebo třeba deset miliard? A pokud ano, tak za jakou cenu — ale to experti vlastně neměli v popisu práce. Sečteno a podtrženo: zbrojní kontrakty je mnohem lepší hodnotit podle toho, kdo nabídne nejnižší cenu za srovnatelně kvalitní zboží, a nikoli podle programů průmyslové spolupráce. Pokud bude mít nějaký investor zájem zde investovat, přijde i bez offsetů.
