Konkurenti musí Telecomu zaplatit 136 milionů
Český Telecom dostane od svých konkurentů 136 milionů korun. Tuto úhradu jim určil regulátor – Český telekomunikační úřad – za služby, které Telecom poskytuje ze zákona. Verdikt prošel bez větší pozornosti médií. Přitom je nepodložený, diskriminační a zaslouží si zrušit.
Mobil bližší než budka
Rozhodnutí vychází z platného telekomunikačního zákona, který definuje tzv. univerzální službu. Patří k ní například povinnost bezplatně a nepřetržitě provozovat tísňová telefonní čísla, vydávat telefonní seznam atd. Ovšem tyto služby zdaleka nemusejí být všechny ztrátové (jak na to upozornil Respekt č. 24/2001). To uznává i regulátor. Proto loňská vyhláška ministerstva dopravy uvádí jen některé služby, na jejichž poskytování se musí všichni operátoři složit do společného fondu (svým dílem přispěje i Telecom, čerpat ovšem bude sám). Ve stručnosti to jsou: nepřetržitá a bezplatná možnost tísňového volání z veřejných telefonních automatů; zpřístupnění údajů o umístění koncového zařízení mobilní telekomunikační sítě držitelům čísel tísňových volání; slevy pro držitele průkazu ZTP a ZTP-P, osoby s těžkou vadou sluchu apod.; další službou pro tytéž osoby je pronájem speciálních koncových telefonních zařízení. Seznam vypadá „rozumně“ a „sociálně“. Jenže vůbec není jisté, jestli zmíněné služby jsou nutně ztrátové a jestli by je bez zákonné povinnosti nikdo neposkytoval. Například mobilní operátoři poskytují přístup k lince tísňového volání 112 bezplatně, a to zpravidla i tam, odkud se v jejich síti nelze normálně dovolat. Jistě, musíte mít telefon. Ale při dnešním stavu trhu je vyšší pravděpodobnost, že někdo nablízku má mobil, než že někde nablízku stojí telefonní budka. Konkurence mobilních operátorů by donutila Telecom nabízet tísňové volání z budky zdarma, i kdyby neměl povinnost v zákoně. Totéž platí o lokaci mobilního čísla v případě tísňového volání. Dokonce i v případě postižených občanů platí, že konkurence na trhu jim nejlépe zajistí komfort. Už dnes mají někteří mobilní operátoři speciální tarify, které mohou postiženým umožnit levné spojení – levnější, než nabízí Telecom. Tyto tarify jsou (ač to možná někomu zní paradoxně) pro mobilní operátory ziskové, protože jim přinášejí další zákazníky. Ani ne tak samotné postižené jako spíš jejich příbuzné a přátele, kteří jim chtějí volat.
Trest za úspěch
Pokud někdo tvrdí, že poskytování zmíněných služeb je nutně ztrátové a že je nelze ponechat trhu, pak by to měl mít podloženo obsáhlým a přesvědčivým výpočtem. Český telekomunikační úřad ale žádné zdůvodnění ani kalkulaci nezveřejnil, prostě na své úřední desce vyvěsil výzvu k zaplacení příspěvků do fondu univerzální služby. Ztráta Telecomu z provozování univerzální služby za rok 2001 je v něm vyčíslena na 264 milionů korun, operátoři se o ni mají podělit podle svého podílu na trhu (vypočtený jako součet příjmů z telekomunikačních služeb a čistých poplatků za propojení). Přiložený seznam pak vlastně informuje o loňském rozdělení trhu. Největším přispěvatelem do fondu je sám Telecom s 128 miliony. Za ním následují mobilní operátoři Eurotel a Radiomobil, kteří zaplatí 62, resp. 58 milionů, Oskar platí přes 9 milionů. Mobilní operátoři ale platit nechtějí: hájí se právě tím, že sami některé „univerzální služby“ poskytují na komerční bázi a ziskově. Z významných operátorů pevných linek byl na tom relativně nejlépe GTS (proto je „potrestán“ platbou kolem 3,5 milionu), následovaný Aliatelem a eTelem (zhruba 0,75 milionu). Na seznamu jsou také firmy, které už mezitím zkrachovaly, například Kiwwi (podle vyjádření ČTÚ bude poplatek vymáhat v rámci konkurzního řízení). Kuriozitou je miniaturní platba MBC Telecom s. r. o. – 801 koruna. Ale něco zde nehraje. Licencovaných subjektů na telekomunikačním trhu bylo loni přes třicet, seznam má ale méně než dvacet položek. Některé firmy chybí, a to nikoli bezvýznamné, například jet2web nebo Contactel. Regulátor totiž rozdělil telekomunikační služby na dvě skupiny podle druhu licence (tj. zda je generální, nebo individuální). Například telekomunikační služby nabízené na internetu se poskytují na základě generální licence. Z pohledu zákazníka je úplně jedno, jestli si zavolá z pevné linky, nebo přes internet. Z pohledu operátora je to ale rozdíl: příjmy z hovorů ve veřejné telefonní síti ovlivní jeho podíl na úhradě nákladů „univerzální služby“, příjmy z hovorů přes internet nikoli. Nelze se ubránit dojmu, že minimálně některé firmy si poněkud zahrály s účetnictvím a přesunuly část tržeb do oblastí, které nemají vliv na výši jejich poplatku. Zvenčí je to ovšem prakticky nedokazatelné.
Zrušte to
Další potíž je v tom, že regulátor se ani nepokusil nabídnout poskytování univerzální služby či jejích částí někomu jinému než Telecomu (ačkoli podle zákona mohl). Kdyby se vypsala soutěž, třeba by se ukázalo, že aspoň část univerzální služby lze poskytovat ziskově – nebo by aspoň ztráta byla co nejmenší. Dnes nikdo kromě Telecomu (a možná regulátora) ani netuší, kolik z vykazované ztráty šlo na jednotlivé služby. Proto se nedá ověřit tvrzení Telecomu, že se náklady snažil minimalizovat. Naopak – celá konstrukce plateb do fondu univerzální služby spíš motivuje k maximalizaci nákladů. Nejlepším řešením by bylo celou výzvu k zaplacení příspěvků zrušit. Dlouhodobě si zaslouží zrušit i celý institut univerzální služby. Teď je k tomu skvělá příležitost: projednávají se zásady nového telekomunikačního zákona.
