Vládní rozhodnutí o UMTS nahrává současným operátorům
Minulou středu vláda konečně rozhodla o udělení licencí pro UMTS (Univerzální mobilní telekomunikační systém — viz Respekt č. 38/2000). Nové licence mají získat tři současní operátoři — Eurotel, Radiomobil, Český Mobil — za pět miliard korun, čtvrtá licence má být vydražena s vyvolávací cenou dvě miliardy. V případě, že některý operátor na cenu nepřistoupí, bude se i tato odmítnutá licence dražit. Vláda předpokládá výnos okolo 20 miliard. Tolik suchá fakta.
Proč jen čtyři?
Loni se Velké Británii a později i Německu podařilo licence výhodně (alespoň z pohledu státu) vydražit. Tamní vlády utržily v kurzovém přepočtu zhruba 1200, respektive 1700 miliard korun. Tyto přemrštěné sumy, pokles ekonomické aktivity a pokles důvěry finančních institucí ve schopnost telekomunikačních firem dostát rostoucím závazkům však další závody v cenách zastavily. Proto se další aukce buď nekonaly, nebo skončily fiaskem: přihlásilo se málo zájemců, případně se ceny za licence přibližovaly jejich vyvolávací hodnotě. To byl případ Nizozemí (výnos v přepočtu 92 miliard korun), Francie (ta dopadla ještě relativně dobře, vláda ve výběrovém řízení čili „soutěži krásy“ získala zhruba 650 miliard), Itálie atd. Dnes hrozí podobné „fiasko“ i ČR. Dosavadní operátoři ohlásili, že pět miliard za licence na UMTS nezaplatí. Eurotel mluví o částce kolem 3,5 miliardy, Radiomobil a Český Mobil od 1,5 do 2 miliard. Pokud však bude udělena a vydražena čtvrtá licence, zaplatí prý méně. Ponechme teď stranou, že si stát vůbec osobuje vlastnické právo k frekvencím (není sebemenší důvod, proč by jím měl a priori být), a podívejme se nejprve na počet licencí. Ve vládních materiálech se uvádí, že obvykle se v Evropě uděluje čtyři až šest licencí. Jakou záhadnou ekonomickou úvahou vláda dospěla k závěru, že pro Českou republiku je optimální množství čtyři? V Německu jich bylo uděleno šest, v Británii, Itálii či Nizozemí po pěti atd. Již z tohoto výčtu je patrné, že rozhodnutí „kolik licencí“ je politické, bez vztahu k ekonomické realitě. Pokud víme, že je možné udělit více než čtyři licence, proč se nedraží nejvyšší technologicky možný počet? Fyzika platí všude stejně — když mají šest licencí v SRN, pak se jich do frekvenčního rozsahu v ČR vejde stejně. Jestliže stát chce udělit pouze čtyři, nejde o nic jiného než odvětvově-centrální plánování. Pokud se na českém trhu více operátorů neuživí, nebudou ostatní udělené licence využívány, a kdo si je koupí, prodělá. Je-li ekonomicky neúnosné, aby se zde uživili více než čtyři operátoři, pak po dodatečných licencích ani nebude poptávka.
Nechte to trhu
Zajímavě se tento typ plánování skládá se zmíněnou ochotou operátorů zaplatit více, pokud dostanou licenci jen oni sami. Nejedná se o nic jiného, než o uplácení vlády za možnost vytvoření kartelu. Vláda tak svou snahou maximalizovat příjmy připravuje české spotřebitele o možnost mít levnější služby UMTS. Kolik operátorů se na českém trhu uživí, není možné s jistotou říci dříve, než začnou působit tržní síly. Něco však ze současného vývoje přece jen vyčíst můžeme. Za prvé, důvěra ve velký úspěch UMTS poklesla. Jinak by se o cenách za licence diskutovalo jenom v souvislosti s tím, kdo zaplatí více. Za druhé, již proběhlé aukce ukázaly, že pokladnice telekomunikačních společností a financujících bank nejsou bezedné. Za třetí, státní úředníci nejsou schopni reagovat na změnu tržních podmínek, například na změnu důvěry investorů či vývoj hospodářského cyklu. Za čtvrté, není ještě příliš jasné, a to ani telekomunikačním firmám, jaká bude poptávka po službách UMTS. To vše se projevuje v jejich ostražitosti. Zbývá otázka, proč by vůbec měly být některé licence přednostně nabídnuty současným operátorům? Není k tomu žádný důvod. České vlády svým odvětvovým plánováním vytvořily v mobilní telefonii nejprve monopol, poté ho rozšířily na duopol a nakonec na dnešní trojčlenný oligopol. Nebyly pro to žádné ekonomické důvody, stejně jako nejsou pro kartelizaci UMTS. Proč by měly výhodu dostávat firmy, které stát již jednou zvýhodnil?
