Kdyby Česká republika otevřela trh s elektřinou, ČEZ by musel snížit ceny o třetinu, přibližně na 700 korun za MWh. To byla předpověď z letošního června (v Respektu č. 23/2001) — a nyní se začíná vyplňovat. Příští rok se trh velmi opatrně uvolní. Energetický regulační úřad udělil patnáct nových licencí na dovoz a svého dodavatele si budou moci vybrat zákazníci, kteří za rok na jednom místě odeberou 40 gigawatthodin a více. ČEZ proto na příští rok přišel s novou nabídkou: základní typ dodávky tzv. silové elektřiny (tj. cena bez poplatků) bude stát 734 korun za MWh. A to jen pár týdnů po oznámení předsedy Energetického regulačního úřadu Pavla Brychty, že od ledna bude nejspíš nutné zdražit cenu pro konečného spotřebitele o 13 procent.
Zpátky domů
ČEZ chce svou novou strategií získat zpět domácí trh. V posledních pěti letech se zde — kvůli stále silnějším nezávislým výrobcům — jeho podíl snížil z 80 asi na 64 procent. Až dosud ČEZ vyvážel své přebytky do zahraničí. Takové řešení se mu však už zřejmě nezdá dost atraktivní –v liberalizované Evropě musí jít s cenou hodně dolů a navíc čelí některým nepříliš příjemným průvodním jevům (odpor ekologických aktivistů apod.). Šéfové ČEZ tvrdí, že napřesrok garantují nižší průměrné ceny za svou elektřinu než letos. I kdyby prý kvůli tomu měl podnik jít do ztráty. Podívejme se na nabídku podrobněji. ČEZ začal prodávat silovou elektřinu za různé ceny. To má logiku: ideální zákazník nepřetržitě odebírá proud ve stále stejném množství. Tím pádem se dá jeho spotřeba dobře předpovídat a výroba elektřiny je levnější než u nepravidelných zákazníků se skokovým odběrem. Za nepřerušenou dodávku po celý rok si proto ČEZ účtuje 734 korun za MWh. Jako první si ji mohli koupit regionální distributoři, v další fázi i oprávnění zákazníci a obchodníci. Po vyprodání této základní elektřiny přijde na řadu roční pětidenní pásmo, tj. dodávka určitého množství elektřiny od pondělí do pátku. Opět si ji nejdříve budou moci koupit distributoři, pak ostatní. A tak dále — ČEZ má připraveno několik nabídek, označených duhovými barvami od žluté po šedou.
Proč tak pomalu?
Letošní průměrné ceny elektřiny z ČEZ jsou na úrovni 950 korun za MWh. Lze očekávat, že prodejní ceny se v průměru sníží o padesát korun, tj. na 900 korun za MWh. Co z toho plyne? Zachmuřené předpovědi šéfů ČEZ, že kvůli zlevnění riskují napřesrok ztrátu, jsou jen řečnickým cvičením. I kdyby snad podnik na domácím trhu prodal jen 36,5 TWh jako v roce 2000, při poklesu cen o padesátikorunu přijde o 1,8 miliardy. Ztráta tedy nehrozí ani náhodou. Jasně se ukázalo, že v České republice funguje trh stejně jako kdekoli jinde ve světě. V Německu klesly ceny elektřiny již v roce 1998 se schválením deregulačního zákona (samotný monopol skončil k 19. únoru 1999). U nás je tomu podobně, bohužel ale trh otevíráme pomaleji než Němci. Lednové uvolnění se bude týkat jen několika desítek firem (odběr vyšší než 40 GWh ročně mají třeba Třinecké železárny), byť tvoří asi 30 procent roční české spotřeby elektřiny. Až o rok později se právo volby rozšíří na klienty se spotřebou 9 GWh ročně, což se týká asi pěti set firem. To se teprve budou dít věci! ČEZ už svým postupem přiznává, že tržní cena leží výrazně níž než dnešní průměrná regulovaná sazba 970 korun za MWh. Ještě donedávna manažeři ČEZ hlásali, že cena je dána oprávněnými náklady a přiměřeným ziskem. Dnes ve svých prezentacích titíž lidé sdělují jako velký objev, že cena výrobku je dána trhem a že pro jejich podnik je jedinou cestou snižování nákladů. Je pěkné, že na to po letech strávených ve vedení bývalého monopolu přišli. Škoda jen, že to dosud nepochopil Energetický regulační úřad. I ČEZ se dnes diví, proč by měli koneční spotřebitelé platit víc, když se zlevňuje. Paradoxně se stává větším liberalizátorem než úředníci, kteří měli proti němu hájit zájmy zákazníků.
