Energetický kolaps v USA nebyl ranou zčistajasna
Ve čtvrtek po šestnácté zkolabovala elektrická síť na části východního pobřeží USA a v jižních oblastech Kanady. Dodávky byly většinou obnoveny až v pátek. Celkově kolaps zasáhl asi 50 milionů lidí. Mnozí se nedostali domů, takže museli přespat na ulici. Nejhorší chvilky asi zažili ti, kteří uvízli ve výtazích nebo vozech metra. Brzy vyšlo najevo, že ve hře není teroristický útok, nýbrž že se jedná o výpadek, jakých Američané zažili v minulých desetiletích už několik.
Česko to vydrželo
Elektrická soustava je jemný mechanismus. V každém okamžiku musí být do sítě dodáno stejné množství elektřiny, jako je z ní odebráno. V případě malého rozdílu začne kolísat napětí i frekvence, což může způsobit blikání žárovek nebo výpadek citlivých zařízení – třeba počítačů. Právě stabilita napětí a frekvence je tou neustále skloňovanou „kvalitou dodávky“ elektřiny. Pokud se výrazně rozhodí, může to způsobit přetížení generátorů v elektrárnách a jejich automatická ochrana je odpojí od sítě a vypne, neboť by se mohly poškodit. Proces se začne šířit soustavou jako lavina. Přesně to se stalo v USA – jedna jaderná elektrárna za druhou se samočinně vyřadily z provozu. Rozdíl mezi odebíraným a dodávaným množstvím elektřiny obvykle nevznikne nárůstem odběru, ale havárií, jako je blesk do vedení nebo náhlé odstavení elektrárny. Už proto se nezdá pravděpodobné, že by výpadek, jak zprvu naznačovala například BBC, mohla způsobit klimatizační zařízení, které měl asi každý Američan ve čtvrtek zapnuté, protože to byl velmi teplý letní den. Ale zpátky k teorii – proto, aby ke kolísání v napětí a frekvenci nedocházelo, existují tzv. systémové služby, což jsou zdroje připravené dodat elektřinu nebo ji přestat vyrábět podle potřeby. Zpravidla případnou pohromu zažehnají, nicméně je jich jenom určité množství, mají danou kapacitu a reagují s jistým zpožděním. V Česku musí zvládnout výpadek největšího bloku soustavy, tedy jednoho agregátu elektrárny Temelín. Shodou okolností se také ve stejný čtvrtek večer v české soustavě stala srovnatelná havárie – bouřka zničila v severních Čechách vedení z elektrárny Prunéřov II, která svojí velikostí (1050 MW) zhruba odpovídá jednomu temelínskému bloku. Prunéřov možná neběžel na plný výkon, ale česká soustava přesto dokázala, že je dostatečně robustní. Proč tomu ovšem tak nebylo na východě USA?
Málo peněz
Americké energetické sítě jsou dlouhodobě podinvestovány – mají menší kapacitu přenosu a horší regulační schopnosti. V 90. letech se situace ještě zhoršila. Zvyšování spotřeby nahrával nejen ekonomický růst, ale i technologický posun, neboť stále více součástí domácností pracuje na elektřinu. Dnes už ani v době hospodářského zpomalení spotřeba elektřiny příliš nepoklesne. Ve stejné době se začalo v USA hovořit o změně regulačního systému. Rozvodné společnosti – tedy ty, co vlastní dráty a dodávají elektřinu – byly nuceny prodávat svoje kapacity s tím, že výrobci elektřiny nezávislí na dálkových vedeních si budou navzájem konkurovat ve výrobě. Potud dobře, ale jak ukázal příklad nedávné kalifornské krize, USA se nedaří dotahovat reformy v elektroenergetice do konce. Snaha redukovat ceny elektřiny se přelila i do rozhodování regulátorů – ti programově stanovují ceny za používání přenosových kapacit v USA velmi nízko, což sice nejprve srazí ceny elektřiny, neboť až polovina z účtu je uměle snížena a v druhé půlce funguje konkurence. Takovému záměru musí na první pohled každý spotřebitel jistě zatleskat, jenže se ukázalo, že uměle snížené ceny mají záporné důsledky na investice. Provozovatelé sítí si spočítají, že se jim peníze vložené do modernizace nevrátí. Ostatní si zase spočítají, že stavět paralelní sítě nemá smysl také. Nízké ceny za přenos mají ještě jeden dopad. Některé elektrárny jsou hodně daleko od míst spotřeby, na přenos elektřiny ale není kvalitní kapacita. Důsledkem je, že soustava USA pokulhává oproti Evropě. Američané mají dost elektráren, ale dráty ve vedeních jsou nespolehlivé a citlivé na náhodné jevy. Proto čtvrteční výpadek zřejmě nebude poslední.
